NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 2

č. 3725.

Dávka z přírůstku hodnoty: * Při výpočtu snížení dávky podle § 12, odst. 4 pravidel o obecní dávce z přírůstku hodnoty nemovitostí (dodatek III k vl. nař. č. 143/1922) nelze přihlížeti k době držby před 1. lednem 1914.
(Nález ze dne 12. června 1924 č. 10591.)
Věc: Jos. B. v K. proti mor. zemskému výboru (zem. sekr. Dr. Fit. Hikl — za zúč. obec P. ředitel měst. úřadů Dr. Lad. Prchal) o dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Platebním rozkazem z 2. července 1923 předepsal městský úřad v P. Josefu B. v K. z převodu nemovitosti, zapsané ve vložce — kat. obce P. a zcizené smlouvou ze 17. března 1923 firmě ......na základě pravidel vydaných vl. nař. ze 27. dubna 1922 č. 143 Sb. (dodatek III) dávku z přírůstku hodnoty nemovitosti 6487 K 50 h. Jako hodnota nabývací ke dni 1. ledna 1914 byla dle úředního odhadu vzata částka 8000 K. Odvolání bylo městským zastupitelstvem v P., další odvoláni nař. rozhodnutím zamítnuto.
O stížnosti uvážil nss toto:
Nař. rozhodnutí odepřelo snížiti dávku dle posledního odst. § 12 pravidel vzhledem k ustanovení odst. 2 § 11 těchto pravidel, které vylučuje započtení doby držby před 1. lednem 1914 do držby pro snížení dávky dle § 12 směrodatné.
Stížnost, vytýkající nař. rozhodnutí nezákonnost, nemohl nss shledati důvodnou.
§ 11 uvedených pravidel, který dle nadpisu pojednává »o základu vyměření«, jedná v odst. 1 o vyšetření přírůstku jakožto nejdůležitějšího základu pro vyměření dávky a odkazuje v tomto směru na ustanovení §§ 5 až 10, kde jsou obsaženy bližší předpisy o jednotlivých složkách přírůstku (hodnota nabývací, zcizovací a přípočty), tak v posl. odst. § 7 ustanovení o hodnotě, když se převod stal před 1. lednem 1914.
Ustanovení odst. 2 § 11 pravidel zabývá se dalším pro vyměření dávky důležitým základem, totiž dobou držby a ustanovuje, že se při výpočtu doby držby, tedy ve všech případech, kde doba držby pro vyměření dávky má význam, nehledí k době držby před 1. lednem 1914.
Ustanovení § 12 prav., jednající o snížení dávky při držbě delší než 10 nebo 20 let, mluví pak o držbě pro vyměření dávky rozhodné, tedy vyslovuje, že nemá býti přihlíženo ke skutečné době držby, nýbrž jen k době, která pro vyměření dávky jest rozhodnou.
Tuto držbu pro vyměření dávky rozhodnou upravují právě pravidla v odst. 2. § 11, nemůže proto pro snížení dávky dle posl. odst. § 12 býti základem jiná držba než držba, kterou ustanovuje odst. 2 § 11 prav., takže při výpočtu této držby pro snížení dávky směrodatné, nesmí býti hleděno k držbě před 1. lednem 1914, nýbrž termín pro snížení směrodatný dlužno čítati jen od 1. ledna 1914.
Tomu nebrání ani okolnost, že posl. odst. § 12 neměl v době, kdy nastala dávková povinnost, ještě praktického významu, poněvadž nebylo tehdy vůbec možno dosáhnouti ani l0 leté držby pro vyměření dávky směrodatné. Pravidla nejsou ve svém trvání časově nijak obmezena, a nestává se jejich ustanovení zbytečným, když případ, kde ho může býti skutečně použito, nastane teprve delší dobu po jejich vydání.
Ježto v době, kdy nastala dávková povinnost, t. j. v den uzavření zcizovací smlouvy dne 17. března 1923 neuplynulo ode dne 1. ledna 1914 nejméně 10 let, není tu nároku na snížení dávky ve smyslu posl. odst. § 12 pravidel.
Jest tedy nař. rozhodnutí ve shodě se zákonem, a bylo proto stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 3725. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 57-58.