NPD documents search: Boh. adm., 7 (1925), sv. 2

Č. 5201.

Státní zaměstnanci (Slovensko): Býv. uherskému stát. úředníku, který před převratem byl ustanoven při uherském úřadě na nynějším území rumunském a který za platnosti zákona č. 269/1920 byl ustanoven čsl. stát. úředníkem na Slovensku, příslušejí služební požitky — pokud v dekretu není jinak stanoveno — teprve od 1. dne měsíce následujícího po nastoupení služby.
(Nález ze dne 12. prosince 1925 č. 15098).
Věc: Josef E. ve S. proti generálnímu finančnímu řiditelství v Bratislavě o služební požitky.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Podáním došlým na gfř v Bratislavě dne 29. září 1920 oznámil st-l, že se vrátil právě z ruského zajetí, že byl před válkou ustanoven jako kontrolor při berním úřadě v B., nyní v Rumunsku, že však jest na Slovensko příslušný a žádal o přijetí do čsl. berní služby. Výnosem z téhož dne přijalo jej gfř prozatímně do čsl. státní služby a přidělilo jej bernímu úřadu v G. Výnosem ze 16. listopadu 1920 povolilo gfř st-li na jeho žádost k nastoupení služby lhůtu do 1. prosince 1920 a prodloužilo ji výnosem z 15. prosince 1920 do 1. ledna 1921. Dne 31. prosince 1920 st-l službu skutečně nastoupil a byly mu služ. požitky poukázány od 1. ledna 1921. Dekretem gfř ze 17. dubna 1921 byl st-l trvale přijat do čsl. státní služby jako berní správce. Podáním z 9. července 1921 oznámil st-l, že dostával služ. plat od býv. uh. vlády jen do 1. října 1918 a žádal o poukázání zadrželých požitků od toho dne do 31. prosince 1920. Žádost tuto zamítlo gfř po delším řízení nař. rozhodnutím tohoto znění:
»Služební požitky za dobu od převratu až do dne nastoupení v čsl. službách, t. j. od 1. října 1918 do 31. prosince 1920 Vám poukázány býti nemohou, poněvadž jste v době té nebyl čsl. státním zaměstnancem a nemůžete míti proto proti čsl. státu za dobu tu žádných nároků. Službu v republice čsl. nastoupil jste teprve dne 31. prosince 1920, tento den jest tudíž dle § 9 služ. pragm. považovati za počátek zdejší státní služby a byly Vám služ. požitky dle § 47 služ. pragm. správně od 1. ledna 1921 poukázány«. — — —
Není sporu o tom, že st-l byl prozatímně jmenován do služeb čsl. republiky dnem 29. září 1920, tudíž za účinnosti zákona č. 269/1920. Sluší proto jeho služ. poměr k čsl. státu posouditi od původu dle služ. pragmatiky z r. 1914. Proti tomu stížnost také v zásadě ničeho nenamítá, nýbrž dovozuje toliko, že předpisy služ. pragmatiky, na něž se žal. úřad odvolává, nelze pro nedostatek skutkového podkladu aplikovati na řešení jeho případu.
Dle § 47 služeb. pragm., na nějž se žal. úřad odvolává na místě prvém, počíná požitek platu, není-li v dekretu nic jiného stanoveno, v případu nového neb opětného ustanovení prvním dnem měsíce po počátku služebního času, jinak prvním dnem měsíce následujícího po jmenování, povýšení nebo postupu. Dle § 9 cit. zákona počítá se služ. čas při novém neb opětném ustanovení dnem skutečného nástupu služby, při bezprostředním přestupu z jiného státního služ. poměru dnem spr štění od něho. Tyto předpisy, pokud zákon nic odchylného nestanoví, vztahují se dle 2. odst. § 45 uvedeného zákona i na úředníky ustanovené prozatímně. Jde-li tudíž o úředníka i provisorně nově ustanoveného ve státní službě, vzniká zásadně jeho nárok na požitky prvým dnem měsíce následujícího po skutečném nastoupení služby, pokud nejde snad o přestup z jiného státního služebního poměru a pokud dekret jmenovací odchylky nestanoví.
V daném případě byl sice st-l jmenován prozatímním státním zaměstnancem čsl. dnem 29. září 1920, nastoupil však skutečně svoji službu dnem 31. prosince 1920 a přísluší mu tedy, ovšem za předpokladu, že tu byl případ nového ustanovení, nárok na služ. požitky od 1. ledna 1921. Leč st-l popírá právě, že v daném případě jde o ustanovení nové, nýbrž dovozuje, že se jedná toliko o pokračování dřívějšího jeho služ. poměru ke státní správě uherské, které nastalo automaticky dnem převratu proto, že se stal tímto dnem státním příslušníkem čsl. K opoře tohoto svého právního názoru nedovolává se stížnost žádné normy zákonné a také nss ji neshledal. O pravém opaku však svědčí předpisy zákona č. 64 z r. 1918 a zákona č. 269 z r. 1920, z nichž plyne, že přechod ze služ. poměru zaměstnanců ustanovených býv. státem uherským u úřadů, nalézajících se na území připadnuvším po státním převratu čsl. republice, byl vázán řadou přesně vytčených předpokladů. Že tyto předpoklady byly st-lem splněny, stížnost netvrdí, ba ani tvrditi nemůže se zřetelem k tomu, že základní podmínka pro užití těchto norem na sporný případ není dána, neboť st-lka, jak ze správních spisů plyne, nebyl v den státního převratu ustanoven u úřadu býv. státu uherského, nalézajícího se na území připadlém čsl. státu, nýbrž při berním úřadu v B., připadlém království rumunskému. St-l také v tento den službu u žádného z úřadů prv zmíněných nekonal, ježto, jak nesporně zjištěno, v tuto dobu byl v ruském zajetí. Nemají tudíž vývody stížnosti v tomto směru přednesené právního podkladu.
Odvolává-li se dále st-l na to, že mu byla doba služební, ztrávená ve službě státu uherského, ba dokonce v zajetí, propočtena dle zák. č. 222 a nař. č. 666 z r. 1920, přehlíží, že výhody cit. norem jsou omezeny toliko na zařazení a postup do vyšších požitků platového schématu, jak již nss ostatně opětovně vyslovil (srovnej nálezy Boh. 2987 a 3440 adm.).
Výtky stížností vznesené nemají tudíž opory v zákoně a nutno proto za vylíčeného skutkového stavu vycházeti ze zjištění, že jmenování st-le, nastalé dne 29. září 1920, bylo novým ustanovením ve státní službě čsl. a jest aplikace §§ 47 a 9 služ. pragm. proto na místě. Nastoupil-li však st-l, jak rovněž správními spisy doloženo a stížností nepopřeno, svoji službu skutečna teprve dnem 31. prosince 1920, vzešel mu tím nárok na služ. požitky ze zmíněných předpisů teprve dnem 1. ledna 1921. Dospěl- li tudíž žal. úřad po právní stránce k témuž závěru, nelze důvodně tvrditi, že by byl porušil zákon.

Citace:

Č. 5201. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 666-668.