NPD documents search: Váž. tr., 17 (1935)

Čís. 8706.

Žalobu o oduznání manželského původu dítěte podle § 158 obč. zák. lze podati jen na opatrovníka, ustanoveného k obhájení manželského původu dítěte, nikoliv proti dítěti samému.
Lhůtu § 158 obč. zák. jest počítati ode dne, kdy manžel zvěděl o narození dítěte, nikoliv ode dne, kdy pojal podezření, že dítě není jeho.
(Rozh. ze dne 9. února 1929, Rv I 1069/28.)
Žalobu o oduznání manželského původu dítěte podal manžel matky proti dítěti, zastoupenému opatrovníkem Drem Karlem V-em. Oba nižší soudy žalobu zamítly, odvolací soud z těchto důvodů: Soud prvé stolice zcela správně posoudil věc po stránce právní, vyřknuv, že žaloba jest opožděna. Podle § 158 obč. zák. jest odporovati manželskému původu ve lhůtě tříměsíční od nabytí vědomosti o narození dítka. Když se dítko dne 18. listopadu 1924 narodilo, žil žalobce ve společné domácnosti s jeho matkou. Věděl tedy, že dítě narozeno bylo dne 18. listopadu 1924. Žaloba podána byla teprve dne 8. září 1927, tedy po uplynutí tříměsíční lhůty. Jest proto opožděnou. Ale, i kdyby se mohlo přihlížeti k tomu, že se žalobce teprve později dozvěděl o tom, že narozené dítko není jím zplozeno, i pak byla by žaloba opožděna, neboť žalobce sám doznává, že nabyl vědomosti o tom, že dítě není jeho, již v roce 1926.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Předeslati jest, že žalobu o oduznání manželského původu podle § 158 obč. zák. lze s úspěchem podati jen na opatrovníka, ustanoveného k obhájení manželského původu dítěte, nikoli proti dítěti samému. Ani opatrovník ustanovený к zastupování dítěte nemůže býti žalovanou stranou, neboť představuje dítě. To plyne z doslovu zákona, že manželskému původu dítěte může odepírati manžel tím, že dokáže proti opatrovníku, který se má ustanovili к obhájení manželského zrození a který tedy je ochráncem veřejných zájmů, že není možno, by dítě od něho bylo zplozeno, a že dítě samo může odepírati svému manželskému původu žalobou na opatrovníka, který má býti ustanoven к obhájení manželského zrození (§ 159 obč. zák.). Dítě může míti právní zájem na tom, by mu byl odepřen manželský původ, a přece zákon předpisuje, že k obhájení manželského původu musí býti zřízen opatrovník. Pro takovýto zájem by docela mohlo dítě přistoupiti na žalobcově straně ke sporu jako vedlejší intervenient. Proto nemůže v takové rozepři býti žalovanou stranou ani dítě ani jeho opatrovník. Než přes to není v tomto případě potřebí, by rozsudky nižších soudů a řízení jim předcházející byly podle §§ 471 čís. 7, 477 čís. 5, 476 a 513 cřs. jako zmatečné zrušeny, neboť spisům neodporuje předpoklad, že procesní soud Dr. Karla V-a ustanovil opatrovníkem к obhájení manželského původu nezletilého Jaroslava F-a, že tedy žalovaným není tento, nýbrž opatrovník Dr. Karel V. Ve věci samé uplatňuje dovolatel dovolací důvody čís. 2 a 4 § 503 cřs., než neprávem. Po právní stránce sdílí dovolací soud názor odvolacího soudu, který souhlasí se zásadou vyslovenou v rozhodnutí čís. 1869 sb. n. s., že lhůtu § 158 obč. zák. jest počítati ode dne, kdy manžel zvěděl o narození dítěte, nikoliv ode dne, kdy pojal podezření, že dítě není jeho. Ostatně odvolací soud právem poukazuje k tomu, že, i kdyby se mohlo přihlížeti к tomu, že žalobce teprve později zvěděl, že dítě není jím zplozeno, žaloba podaná 8. září 1927 byla by opožděna, neboť žalobce sám doznal, že již v roce 1926 nabyl vědomosti o tom, že dítě není jeho. Za tohoto právního stavu věci je lhostejno, proč došlo k podání žaloby teprve v roce 1927, a odvolací řízení není vadným proto, že odvolací soud se touto otázkou neobíral.

Citace:

Čís. 17448. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1940, svazek/ročník 21, s. 569-571.