NPD documents search: Boh. adm., 15 (1933), sv. 1

Č. 10343.

Zemědělství (Slovensko): * Není právní normy, jež by pro mezičasí až do utvoření společenstva podle zák. čl. X:1913 podrobovala propachtování nemovitosti, jež do společenstva má býti pojata podle § 26, jakémukoli schvalování adm. úřadů.
(Nález ze dne 11. února 1933 č. 2225.)
Věc: Michal G. v N. proti zemskému úřadu v Bratislavě o schválení pachtovní smlouvy. Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Podle listiny ze 13. prosince 1917 byla mezi urbariální obci v L. a Eduardem Sz. uzavřena smlouva, jíž byl Eduardu Sz. propachtován urbariální kamenolom do konce r. 1929. Osvědčením z 12. března 1922 prohlásili podepsaní zmocněnci urbariální obce, že povoluji Alexandru Sch. z V. jako nástupci Eduarda Sz., aby smlouva uzavřená v L. dne 13. prosince 1917 s povolením urbariálního výboru byla prodloužena na dalších deset let s podmínkou, že za prodloužené roky je Alexandr Sch. povinen platiti zvýšený pacht o 1.000 Kč. Podle osvědčení z 23. února 1924 béře urbariální obec L. na vědomí a povoluje, že smlouva uzavřená s Alexandrem Sch. o pronájmu kamenolomu a do 31. prosince 1939 platná, přešla se všemi právy a povinnostmi na st-le Michala G. Za úplné dodržení všech podmínek ve smlouvě uvedených béře na sebe hmotnou odpovědnost Alexandr Sch.
Výměrem ze 4. října 1929 prohlásil okresní úřad v Kremnici, že nazákladě § 39 zák. čl. XIX:1898 odmítá schváliti smlouvu, Vztahující se na pronájem urbariálního kamenolomu v L., jež je uzavřena mezi bývalým urbariálním výborem s jedné strany a Eduardem Sz. s druhé strany a postoupena st-li, a nařizuje nový pronájem podle zákonem předepsaných norem. V důvodech uvedeno, že společný majetek bývalých urbarialistů jest pod státní správou a hospodaří se na něm podle předpisů zák. čl. XIX:1898. Prodej nebo pronájem nemovitostí nebo práva jakéhokoliv druhu podléhá ustanovením §§ 34—39 cit. zák. Úřad odpírá schválení, poněvadž se valné shromáždění vůbec neusneslo na dražebních podmínkách. Odmítá schválení z úvahy, že postup není možno srovnati se zákonem. Není zákonné, že valné shromáždění bývalých urbarialistů vůbec nevyneslo schvalovací usnesení a vyhlášku prodeje nepředložilo patřičné vrchnosti. Úřad nepokládá za účelné, že smlouva neobsahuje podmínky k zabezpečení účele. Ve smlouvě není zabezpečena leso- a honebně policejní ochrana. Schválení smlouvy urbariálním výborem není dostatečné, poněvadž urbariální výbor není k tomu oprávněn.
Z tohoto rozhodnutí odvolal se st-l, načež po vykonaném šetření vydal žal. úřad nař. rozhodnutí, jímž vyslovil: Odvolání se nevyhovuje, v odpor vzaté rozhodnutí v tom směru se potvrzuje, že dotyčná úmluva nemohla býti schválena, neboť valné shromáždění býv. urbariálních soudržitelů věcí se nezabývalo a smlouvu tuto neschválilo, v ostatním se však pozměňuje a nahražuje v tom smyslu, že při pronájmu kamenolomu měly býti zachovány předpisy §§ 26, 49 a 85 zák. čl. X:1913 a nikoli zák. čl. XIX:1898. Důvody: Jednáním a přehlídkou na místě samém, taktéž ze spisů zjištěno bylo, že kamenolom býv. urbarialistů v L. není pojat do hospodářského plánu lesa býv. urbarialistů a do pravidel o hospodaření na tomto lesním majetku, souvisí se společnou nerozdělenou pastvinou těchto urbarníků, výměra lesní plochy urb., t. j. 70 jiter 1927 čtv. sáhů, je v katastru přesně zavedená, ve skutečnosti existuje, býv. urb. v L. podle katastru mají jen lesy a pastviny, kamenolom tento je tedy mezi pastvinami veden a spadá pod účinky zák čl. X:1913. Podle § 26 cit. zák. a podle §§ 80, 81 nař. býv. uh. min. orby č. 7000/1914 F. M. i taková nemovitost má býti spravována podle zák. čl. X:1913, jejíž část je upotřebena na společnou pastvinu a na chov dobytka, což se v daném případě pravidelně stává, t. j. od r. 1914, od kteréhož roku počínajíc byly účty býv. urbariálních komisí na pojednávání dne 5. t. m. předloženy — tento příjem byl upotřeben na hrazení společných vydání urbariálníků. Na základě § 49 zák. čl. X:1913 valné shromáždění býv. urbárníků měla tedy věc projednati, případně pokud společnost těchto urbárníků, jednající o pastvinách, není ještě organisována — na základě § 85 cit. zák. valné shromáždění všech soudržitelů mělo o věci jednati, což se však nestalo ani při uzavření původní smlouvy dne 13. prosince 1917 mezi předsedou býv. urbárníků a mezi Eduardem Sz., kterouž smlouvu projednalo dne 26. února 1918 jen zastupitelstvo bývalých urbárníků — nestalo se projednání a schválení ani úmluvy mezi některými urbárníky a mezi Alexandrem Sch., uzavřené dne 12. března 1922, a nestalo se to ani ohledně úmluvy mezi některými urbárníky a mezi inž. Michalem G., uzavřené dne 23. února 1924, kterou úmluvou byla smlouva s Alexandrem Sch. uzavřená jednoduše postoupena ing. Michalovi G., tedy původní smlouva ze 13. prosince 1917, jelikož Alexander Sch. tuto smlouvu převzal, případně uznal závaznou vůči sobě.
Maje rozhodovati o stížnosti do tohoto rozhodnutí, musil nss předem uvažovati, zda žal. úřad byl ve věci, o kterou jde, oprávněn věcně rozhodovati, k čemuž si především dlužno ujasniti otázku, zda úmluva z 23. února 1924 podléhala schvalovací pravomoci adm. úřadů. Tu pak uváženo:
Nař. rozhodnutím odepřel žal. úřad uděliti schválení úmluvě z 23. února 1924, jež podle obsahu nař. rozhodnutí týkala se pronájmu kamenolomu bývalých urbárníků v L. st-li. Žal. úřad dovolal se tu zák. článku X:1913 o nedílných společných pastvinách, a dovodiv, že také kamenolom, o který jde, má býti podle § 26 cit. zák. a podle §§ 80 a 81 nař. min. orby č. 7000/1914 spravován podle zák. čl. X:1913, odepřel uděliti schválení uvedenému pronájmu proto, že úmluvou z 23. února 1924 nezabývalo se valné shromáždění bývalých urbariálních soudržitelů. Při tom, jak se v posledním odstavci důvodů výslovně konstatuje, vycházel žal. úřad ze základu, že pastvinové společenstvo býv. urbarialistů v L. podle cit. zák. článku není dosud organisováno.
Je-li tomu tak, nemohou ovšem vůbec přijíti v úvahu předpisy § 49 cit. zák. čl., jež určují, které záležitostí spadají v okruh působnosti valného shromáždění společenstva, zřízeného podle tohoto zákona, a mezi nimiž jest pod č. 9 uvedeno i uzavírání pachtovních úmluv déle než na tři roky, pokud jest pronájem podle bodu 7 vůbec přípustný, a ovšem pak jest i bez jakéhokoli významu ustanovení 3. odst. § 60 cit. zák., podle něhož jest k platnosti usnesení valného shromáždění podle bodů 1, 2, 5—10, 12 a 15 § 49 třeba schválení min. zeměd.
V principu mohl by tu přijíti v úvahu jen § 85 cit. zák. čl., jehož se žal. úřad také skutečně dovolává, a jenž stanoví v 1. odst., že vyřizování záležitostí, týkajících se nemovitostí, spadajících pod tento zákon, děje se, pokud společenstvo ve smyslu tohoto zákona není utvořeno a jeho stanovy nevstoupí v život, podle dosavadních předpisů, že však nemovitosti, spadající pod ustanovení § 1, a dále nemovitosti, pro něž min. zeměd. nařídil podle §§ 2 nebo 3 utvoření společenstva, nebo část jejich území — mohou býti až po uvedenou dobu jen se schválením min. zeměd. právním jednáním zcizeny nebo zatíženy a jen s takovým schválením pronajaty, propachtovány, rozděleny nebo jejich hospodářské určení změněno.
Leč v přítomném případě nešlo, jak plytne z nař. rozhodnutí, při kamenolomu o nemovitost, spadající pod ustanovení § 1 nebo o nemovitost, pro niž bylo nařízeno utvoření společenstva podle §§ 2 nebo 3, neboť žal. úřad pro názor, že uvedený kamenolom má býti spravován podle zák. čl. X:1913, výslovně se dovolává § 26 tohoto zák. článku, poukazuje po stránce skutkové k tomu, že výtěžku kamenolomu bylo užito na chov dobytka. Stanoví totiž § 26, že zároveň se společnou pastvinou musí býti do svazku společenstva pojata každá jiná společná, třeba i ve zvláštním knihovním protokolu nebo knihovní vložce zapsaná nemovitost spoluvlastníků, jež svým určením slouží chovu dobytka, spojenému s užíváním společné pastviny.
Nešlo-li však o nemovitost, podléhající společenstevnímu zřízení podle §§ 1, 2 nebo 3 zák. čl. X:1913, neplatí ohledně ní ani nahoře citovaný předpis 1. odst. § 85 již podle svého vlastního znění. Jakoukoli pochybnost však vylučuje sám další obsah § 26, jenž, navazuje na 1. větu nahoře uvedenou, praví, že pro takové nemovitosti platí totéž, co pro společnou pastvinu, s výjimkou ustanovení, obsažených v 1. a 2. odstavci § 85.
Nemůže proto ustanovení 1. odst. § 85, jež ovšem až do zřízení společenstva podrobuje propachtování určitých nemovitostí schválení min. zeměd., býti pramenem schvalovacího práva ohledně propachtování nemovitosti, jež do společenstva má býti pojata podle § 26, jak tomu jest podle vlastního názoru žal. úřadu i při kamenolomu v L.
Ve skutečnosti není pak žádné normy, jež by pro mezičasí až do utvoření společenstva podle zák. čl. X:1913 podrobovala propachtování nemovitosti, jež do společenstva má býti pojata podle § 26, jakémukoli schvalování adm. úřadů.
Bylo proto povinnosti žal. úřadu, když rozhodoval o odvolání z výměru okresního úřadu, jenž, osobuje si takové schvalovací právo, uděliti je odepřel a tudíž věcný výrok v tomto směru učinil, výrok ten z moci úřední zrušiti a vysloviti, že propachtování kamenolomu v L. schválení adm. úřadu nepodléhá. Jestliže tak žal. úřad neučinil, nýbrž, rozhodnuv o odvolání věcně, vyslovil, že úmluvu z 23. února 1924 neschvaluje, osobil si pravomoc, která mu podle právního řádu nepřísluší.

Citace:

č. 10343. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr., V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 466-469.