NPD documents search: Váž. civ., 11 (1929), sv. 1

Čís. 8847.

Účastník nesporného řízení může se smlouvou s druhým účastníkem řízení platně vzdáti opravných prostředků proti soudním rozhodnutím do té nevyneseným.
(Rozh. ze dne 5. dubna 1929, R I 204/29.)
Nejvyšší soud odmítl v opatrovnické věci dovolací rekurs Teodora K.
Důvody:
Rekursní soud nevyhověl rekursu Teodora K do usnesení opatrovnického soudu, pokud jím byl uznán povinným platiti svým dětem — Čís. 8847 —
458
výživné 300 Kč, po případě 600 Kč měsíčně, z důvodu, že stěžovatel smlouvou se svou manželkou Kamilou K. se vzdal opravných prostředků proti usnesení opatrovnického soudu. Teodor K. napadá usnesení rekursního soudu v podstatě proto, že prý se vzdal opravných prostředků proti usnesení opatrovnického soudu před jeho vydáním v předpokladu, že výživné pro obě děti bude ustanoveno nejvýše 500 Kč měsíčně. Rozhoduje o této stížnosti, dal si dovolací soud předem otázku — stěžovatelem nenadhozenou —, zda se strana může platně vzdáti opravného prostředku proti soudnímu rozhodnutí do doby jejího vyjádření nevynesenému. Zákon se zmiňuje o vzdání se opravných prostředků v § 208 čís. 1 c. ř. s., v němž ustanovuje, že takové prohlášení strany se musí protokolovati. Nerozeznává mezí vyjádřením před vynesením rozhodnutí a po něm. § 472 c. ř. s. pak ustanovuje, že odvolání jest nepřípustné, bylo-li podáno osobou, která se ho platně zřekla, a že k působnosti zřeknutí není potřeba, by je odpůrce přijal, bylo-li učiněno po prohlášení nebo po doručení rozsudku. O tento případ tu nejde. Jde o to, zda se stěžovatel platně vzdal opravných prostředků smlouvou s druhou účastnicí řízení. O přípustnosti takového vzdání jsou mínění různá. Odpovědi na otázky (k § 472, odstavec 2 c. ř. s.) je připouštějí, rovněž Hora, Odvolání, strana 21 až 24 a Civilní právo procesní, II. díl, strana 23 a 24, a rozhodnutí ze 6. listopadu 1912 Rv V 2085/12, Jur. Bl. čís. 27 z roku 1913, rozhodnutí z 11. prosince 1912 R II 1087/12 Z. Bl. str. 452 r. 1913, G. U. čís. 3175 a sb. n. s. čís. 5771. Proti tomu je Neumann, komentář k с. ř. s. 4. vydání, str. 1282 a 1283, opíraje se o rozhodnutí vídeňského nejvyššího soudu z 9. listopadu 1925 Ob II 923. K jeho názoru se však nemůže dovolací soud připojiti, neboť uznává sice, že strany nemohou změniti smlouvou postup předepsaný civilním soudním řádem, ale neuznává zejména, proč by strana, která se po vynesení rozhodnutí může jednostranným prohlášením vzdáti opravných prostředků (§ 472 c. ř. s.), nemohla to učiniti i před tím smlouvou s druhou stranou. V tomto případě je tato možnost zvlášť nasnadě. Podle zjištění rekursního soudu uzavřeli manželé K. smlouvu, že se manželka zavazuje manželovi vyplatiti 35000 Kč pro případ povolení rozvodu manželství. Z nich bylo 20000 Kč splatných při právoplatnosti rozvodu. O otázce výživného pro děti se manželé nedohodli a ponechali její úpravu soudu. Muž měl zájem, by těch 20000 Kč dostal brzy. Proto se vzdal opravných prostředků proti usnesení o povolení rozvodu a o výši výživného pro děti, které měl první soud teprve vynésti, a část peněz mu byla téhož dne vyplacena. Smlouva o vzdání se opravných prostředků byla tudíž součástí smlouvy o neprodlené výplatě těchto peněz, jak správně uznal rekursní soud. Protože pak touto smlouvou se vzdal stěžovatel i opravných prostředků do výroku o vyměření výživného a smlouva, pokud se týká výživného pro děti, jest smlouvou, již učinila matka v jejich prospěch a z níž děti nabyly práv proti otci podle § 881 druhý odstavec, poslední věta obč. zák., je otec jí vázán a děti jsou oprávněny se jí dovolávati. Rekurs otcův proti tomu výroku byl podle §§ 472 a 514 c. ř. s. nepřípustný a měl býti již prvním nebo rekursním soudem odmítnut (§ 526, druhý odstavec c. ř. s.). Byl-li rekursním soudem zamítnut, nestala se stěžovateli křivda. Z vylíčených důvodů musel býti odmítnut jeho dovolací rekurs.

Citace:

č. 8847. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 481-483.