NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8385 —
Č. 8385.

Mimořádná opatření. — Řízení správní: * Min. fin. není bez dohody se zúčastněným min. odborným kompetentní rozhodovati o uznání lihovaru za závod na čistění lihu dle § 3 vl. nař. č. 355/20, ani o povolení přeměny lihovaru na závod takový dle § 1 tohoto nař.
(Nález ze dne 24. ledna 1930 č. 1036).
Věc: Vojtěch E. a spol. ve S. proti ministerstvu financí o uznání závodu na výrobu čistého lihu.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Majitel hospodářského lihovaru ve S. Jindřich E. oznámil gfř, že hodlá železné součástky rafinačního aparátu, na němž těžko bylo lze dosáhnouti 96 stupňového lihu, vyměniti za součástky měděné za tím účelem, aby vyrobený rafinovaný líh odpovídal nynějším předpisům, a žádal, aby úřad upustil od požadování průkazu dle § 3 vl. nař. č. 355/20, ježto dotyčné spisy nacházejí se u maďarských úřadů a on nemůže si je opatřiti. Dalším podáním předložil žadatel doklady, z nichž dovozoval, že nejen v obdobích 1916/17 a 1917/18, nýbrž i po převratě v obdobích 1918/19 a 1919/20 líh rafinoval. — Č. 8385 —
Min. fin. prohlásilo nař. rozhodnutím, že nepovoluje rekonstrukci lihovaru na rafinerii lihu, ježto výsledek šetření provedeného účtárnou min. na základě spisů u účtárny se nalézajících prokázal, že dotčený podnik před počátkem působnosti vl. nař. č. 355/20 líh o 96 objemových stupních nevyráběl, pročež nelze podnik pokládati za rafinerii lihu, nýbrž za podnik vyrábějící líh surový.
Stížnost dědiců Jindřicha E. směřuje především proti základu nař. rozhodnutí a namítá, že st-lé nemohou nařízením býti zbaveni svého práva k rafinaci lihu, které mají již od r. 1914 a kterého také jak před převratem tak po převratě užívali.
Námitka ta je bezdůvodná, neboť vl. nař. ze 7. května 1920 č. 355 Sb. vydáno bylo na základě zák. č. 337/20 a zákonem tím byla vláda zmocněna, aby cestou nařizovací upravila určité záležitosti, aniž by zároveň byla omezena v tom směru, že svými nařízeními nesmí zasahovati do práv již nabytých. Z důvodu toho mohla vláda za předpokladů v tomto zákoně uvedených upraviti cestou nařizovací též hospodaření s lihem, třeba by se tím dotýkala práv již nabytých.
Rozhodnutí úřadu na základě této úpravy vydané musí ovšem býti v souhlase s předpisy cit. vl. nařízení. V tom směru zabýval se nss především otázkou, byl-li žal. úřad na základě uvedeného nařízení kompetentním k vydání nař. rozhodnutí.
Rozhodnutí ono obsahuje především deklarativní výrok toho obsahu, že závod st-lů nelze považovati za lihočistnu resp. závod na výrobu čistého lihu přímo ze zkvašené zápary ve smyslu § 3 cit. vl. nař., nýbrž že nutno závod ten pokládati za surovárnu. Dále obsahuje nař. rozhodnutí výrok, že st-lům nepovoluje se přeměna této surovárny na závod k výrobě čistého lihu. Tento druhý výrok jest v podstatě odepřením povolení ke zřízení nového závodu na výrobu čistého lihu, kteréžto povolení udílí dle § 1 cit. nař. min. fin. po dohodě s min. obch., případně, jde-li o lihovar hospodářský, s min. zeměd. Z toho plyne, že rozhodnutí o zřízení nového závodu na výrobu čistého lihu nebylo dáno výhradně do rukou min. fin., nýbrž že min. fin. může o zřízení nového závodu rozhodovati jen po dohodě s min. obch., případně min. zeměd. Poněvadž v daném případě rozhodlo o přeměně hospodářského lihovaru na závod na výrobu čistého lihu jedině min. fin. bez dohody se súčastněným min. odborným, jest tento výrok jeho již z toho důvodu nezákonným.
To platí i o výroku druhém, jímž odepřelo min. fin. uznati závod st-lův za lihočistnu, případně za závod vyrábějící líh přímo ze zkvašené zápary dle § 3 cit. nař. Ustanovení toto neobsahuje sice výslovného předpisu o tom, kdo má rozhodovati o otázce, zda určitý závod na výroku lihu jest zařaditi mezi lihočistny, případně závody na výrobu čistého lihu přímo ze zkvašené zápary, či zda závod dotyčný pokládati jest za surovárnu, avšak z toho, že o zřizování nových závodů dle § 1, jakož i o pouhém rozšíření výkonnosti závodů dosavadních dle § 2 nerozhoduje min. fin. samostatně, nýbrž v dohodě s min. obch., případně zeměd. a dále z toho, že min. fin. má dle § 30 cit. nař. prováděti toto nařízení v dohodě se zúčastněnými ministry, jest patrno, že v nedostatku jinakého výslovného — Č. 8386 —
ustanovení (jaké na př. je obsaženo pro určité rozhodnutí v § 4), nemůže ani o svrchu uvedené otázce min. fin. rozhodovati samostatně, nýbrž jest v té příčině vázáno na dohodu se zúčastněným min-em. To plyne i z úvahy, že nesprávné zařazení určitého podniku mezi lihočistny může ve skutečnosti míti týž efekt jako povolení nové lihočistny, které dle § 1 cit. nař. jest vázáno na dohodu se zúčastněným min-em. Poněvadž dle toho min. fin. nebylo bez dohody se zúčastněným min. kompetentním vydati nař. rozhodnutí, bylo rozhodnutí to zrušiti dle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 8335. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 187-189.