Ruch filosofický

ve dvojčísle 5. a 6. upozorňuje v obsáhlém a zajímavém referátu na německou publikaci o Solovjevově právní filosofii. (Philosophie u. Recht 2. 2.). Pan dr. Pelikán se neomezuje na pouhé předvedení svého pramene, jenž byl redigován soukr. doc. Gurvičem a prof. Norgorodcerem, jenž působí právě na pražské fakultě, nýbrž sám jej doplňuje obsáhlou studií o celkovém systému a vývoji názorů Solovjovových, v níž ukazuje v jakém těsném styku stojí jeho základy noetické a ethické jichž kořeny nutno opětně hledat s náhledy na stát a specielně objasňuje uplatnění těchto principů v otázce poměru církve a státu a zajímavé důsledky jejích v problému jednotlivce a společnosti. Za ocitování stojí jeho definice práva; neboť ukazuje, že přes své hluboké náboženské přesvědčení, jež ho vedlo k myšlenkám, konstrukcím, téměř můžeme říci pro jejich odvážnost až utopistickým a jež nutně v jeho nazírání muselo být převážně citové. Solovjov nikdy neztrácel smysl pro ostrý rozbor intelektuelní a nerozplýval se negaci a passivismu Tolstojově, jenž právu a právnímu násilí neponechává žádného etického oprávnění; jeho definice práva jakožto »historického, změnám podrobeného určení, nutné rovnováhy — někdy též násilím proveditelné — mezi dvěma mravními interessy osobní svobodou a obecným blahem« obsahuje též in nucleo jeho zásadu o poměru jednotlivce a společnosti, jež autor také obšírně popisuje.
Dále referát podává cenné informace o vývoji a rozsahu právní filosofie ruské vůbec, již rozděluje na dva směry positivistický a idealistický. Na mnohých místech musí se omeziti na pouhé stručné nástiny a i na výčet jmen autorů a děl, obzvláště u mladších. Ale přesto, nebe snad právě proto má referát svůj význam, jako souhrn literatury o ruské právní filosofii.
ZR.

Citace:

Ruch filosofický. Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1924, svazek/ročník 5, číslo/sešit 7, s. 214-214.