Čís. 14191.

Bylo-li při exekučním odhadu pivovaru přihlíženo k veškerým právům, jež jsou držiteli pivovaru k dobru, nabyl vydražitel pivovaru příklepem nejen vlastnictví pivovaru, nýbrž i oprávnění s vlastnictvím tím věcně spojených, služebnosti čerpání vody a vodovodu, pokud služebnost ta ve prospěch pivovaru jako statku panujícího byla vtělena v pozemkové knize. Vydražitel však nabyl práva služebnosti čerpání vody a vodovodu přes pozemky, které patřily dříve majiteli pivovaru, a na nichž služebnost čerpání vody a vodovodu nebyla vtělena, jen když vodovod tvořil nedílný celek a bylo úmyslem zřizovatele (dřívějšího vlastníka pivovaru), aby sloužil k účelům pivovaru. Vydražitel nabyl vydražením služebnosti vodovodu i na pozemcích, jež byly veřejným statkem.
Vydražitel nabyl vydražením zejména i vlastnického práva k potrubí, čerpacímu zařízení, resevoirům a elektrickému vedení.
(Rozh. ze dne 22. února 1935, Rv I 155/33.)
Žalobě se žalobní žádostí na zjištění, že žalobci dr. Adolfu Sch-ovi jako vlastníku pivovaru ve S. zapsaného ve vložce čís. 828 pozemkové knihy pro kat. území S. přísluší služebnost užívání vodovodu, správně služebnost čerpání vody a vodovodu ve prospěch tohoto pivovaru zřízená na pozemcích čís. kat... s právy v §§ 496 a 497 obč. zák. vytčenými k předmětům, které pro výkon této služebnosti na pozemcích služebných jsou zřízeny, zejména s právem vlastnickým k potrubí, čerpajícímu zařízení, reservoirům a elektrickému vedení tak zv. »starého« a »nového« vodovodu, a že žalovaní Jaromír a Amalie F-ovi jsou povinni to uznati a zdržeti se zasahování do tohoto práva, bylo vyhověno soudy všech tří stolic, nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Je nesporno, že Dr A. Sch. koupil ve veřejné dražbě pivovar čp. 4 ve S. zapsaný ve vložce č. 828 pozemkové knihy pro kat. území S., a že nemovitost ta mu byla pravoplatně přiklepnuta usnesením okresního soudu v S. ze dne 30. dubna 1927. Podle exekučního odhadního protokolu bylo přihlíženo při odhadu k veškerým právům, kteráž jsou držiteli pivovaru k dobru. Právem z toho usoudil odvolací soud, že přiklepem nabyl Dr A. Sch. podle § 237 ex. ř. nejen vlastnictví pivovaru, nýbrž i oprávnění s vlastnictvím tím věcně spojená, totiž služebnost čerpání vody a vodovu (§§ 496, 497 obč. zák.), pokud služebnost ta ve prospěch pivovaru jako statku panujícího je v pozemkové knize vtělena. Jde jen o to, zda je také správný názor, že žalobce nabyl s příklepem pivovaru služebnosti čerpáni vody a vodovodu i na pozemcích, na kterých služebnost ta ve prospěch pivovaru není vtělena. První soud zjistil, že předchůdce žalovaných manželů F-ových J. Cl.-M. zřídil oba vodovody pro potřebu pivovaru, a že všecka vodovodní zařízení byla jim určena k tomu, aby tvořila příslušenství pivovaru. Tomu nebráni, že vodovod vedl a vede přes cizí pozemky, a že služebnost čerpáni vody a vodovodu nebyla na pozemcích, patřících kdysi témuž vlastníku jako pivovar v knihách zapsána. Vodovody tvoří nedílný celek a bylo úmyslem Cl., aby sloužily k účelům pivovaru. Na cizích pozemcích byla služebnost zapsána, a že na pozemcích vlastníku patřících nebyla zapsána, nebrání vzniku a trvání služebnosti ve prospěch pivovaru. Nelze vždy trvati na požadavku knihovního zápisu pro nabytí služebnosti (§ 481 obč. zák.), když by trvání na něm odporovalo jak zásadě poctivého styku v obchodě (§ 914 obč. zák.), tak i zásadě vyslovené v druhém odstavci § 1295 obč. zák., což prakse také uznává (srov. rozh. č. 1322, 2071, 14427 Gl. U. a č. 2266 Gl. U. N. F.). Takovouto výminku z ustanovení § 481 obč. zák. jest nutně připustiti, v projednávaném případě, kde byly vodovody zřízeny J. Cl.-M. na pozemcích jemu vlastnicky patřících pro pivovar, rovněž mu vlastnický patřící, neboť bez vody samozřejmě nelze pivo vařiti, takže zřízením vodovodu utvořený skutečný stav má nezbytně povahu služebnosti čerpání vody a vodovodu podle § 496 a 497 obč. zák., jež se stala příslušenstvím pivovaru (§ 294 obč. zák.), neboť věcmi se rozumí podle občanského zákoníka nejen věci hmotné, nýbrž i práva (§ 285 a 292 obč. zák.), a jež nezanikla, ani když pozemky, na nichž vodovody byly zřízeny, přešly do vlastnictví manželů F., pokud se týče některé do vlastnictví V., neboť účel, pro který vodovody byly zřízeny, trval a trvá dále. Ježto příslušenství sdílí osud věci hlavní a na příslušenství nemovitosti nelze vésti samostatnou exekuci (§§ 140, 252 ex. ř.), nabyl tedy v projednávaném případě Dr A. Sch. příklepem pivovaru zároveň veškerého příslušenství této nemovitosti, tudíž i právo služebnosti čerpání vody a vodovodu přes pozemky, které patřily dříve vlastnicky J. Cl.-M., a na nichž služebnost čerpání vody a vodovodu nebyla vtělena, když každý z obou vodovodů tvoří nedílný celek, bez něhož nelze pivovaru užívati, takže není možno a vůbec myslitelno, že by Dr. A. Sch. byl vydražil s pivovarem jako jeho příslušenství právo služebnosti čerpání vody a vodovodu jen, pokud služebnost ta je již vtělena. Zbývá ještě posouditi, jak se má věc, pokud vodovody vedou přes pozemky, jež jsou veřejným statkem. A tu dlužno z týchž důvodů, jež právě byly uvedeny, dospět i k úsudku, že Dr A. Sch. nabyl s vydražením pivovaru i služebnosti čerpání vody a vodovodu na tomto veřejném statku, neboť ze zjištění plyne, že, i pokud vodovody byly zřízeny J. Cl-M. na pozemcích, jež jsou veřejným statkem, se tak stalo jen proto, aby tvořily příslušenství vydraženého pivovaru. Šlo tu proto opět jen o právo uvedené služebnosti po těchto pozemcích. Takováto služebnost může býti zřízena i na veřejném statku. Že by obec S. k jejímu zařízení nebyla dala souhlas, žalovaní ani nenamítali. Nabyl proto Dr A. Sch. příklepem pivovaru i zmíněné služebnosti jako jeho příslušenství na těch pozemcích, jež jsou statkem veřejným. S nabytím práva služebnosti čerpání vody a vodovod nabyl však Dr A. Sch. zároveň právo k zařízením předchůdci jeho za účelem výkonů této služebnosti zřízeným, bez nichž služebnost nelze vykonávati. Jsou to práva §§ 496 a 497 obč. zák. uvedená. Nabyl proto Dr. A. Sch. zejména také práva vlastnického k potrubí, čerpacímu zařízení, reservoirům a elektrickému vedení. Tím ovšem nenabyl Dr A. Sch. žádného práva k půdě,, na které předměty ty se nacházejí, nýbrž nabyl práva zařízení ta míti, jich používati a s nimi jako svými nakládati a majitelé pozemků jsou povinni výkon těchto práv na své půdě snášeti.

Citace:

č. 14191. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 188-190.