NPD documents search: Váž. civ., 11 (1929), sv. 1

Čís. 9580

Přejímateli závodu (§ 1409 obč. zák.) káže opatrnost, když mu prodatel o dluzích nic nesdělil, by se přeptal na poměry a dal si předložiti průkazy o tom, že jsou dluhy zaplaceny, a by se zajistil zadržením části trhové ceny nebo jinakým způsobem pro případ, že by tomu tak nebylo. Nedbalost věřitele ve vymáhání dluhu proti původnímu dlužníku nepřichází tu v úvahu.
(Rozh. ze dne 30. ledna 1930, Rv I 247/29.)
Žalující firma domáhala se na žalovaném přejímateli závodu zaplacení peníze, jejž jí dlužil předavatel závodu. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl, odvolací soud uznal podle žaloby.
Nejvyšši soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Již rozh. čís. 4259 sb. n. s. vysvětlilo, co jest rozuměti slovy »znáti musil« v ten rozum, že jest tím rozuměti »nevědomost spočívající na zanedbání povinné péče« po rozumu § 1297 obč. zák. a čl. 282 obch. zák., a že odpověď na otázku, zda žalovaný o dluhu věděti musil, jest výsledkem právního uvažování a odvození logických závěrů ze zjištěných okolností a podléhá přezkumu nejvyššího soudu podle § 503 čís. 4 c. ř. s. Odvolací soud zjistil na základě doznání žalovaného v jeho přednesu před prvým soudem a na základě výpovědi svědka N-a, že při převzetí obchodu žalovaný nejednal s Jaroslavem N-em o nezaplacených dluzích a že mu N. o tom nic neříkal, zda váznou na obchodu dluhy. Poněvadž při přejímání obchodu jest vzhledem k důsledkům ustanovení § 1409 obč. zák. věcí povinné péče a opatrnosti přejimatele, by hleděl zjistiti, zda prodatel obchodu má obchodní dluhy a v jaké výši, kázala opatrnost, by se žalovaný, když mu prodatel sám nic nesdělil, přeptal na tyto poměry, dal si předložiti průkazy o tom, že dluhy jsou zaplaceny, by se zajistil zadržením části trhové ceny nebo jinakým způsobem pro případ, že by tomu tak nebylo. Opatrnost byla tu na místě tím spíše, an úředník žalující firmy upomínal v jeho přítomnosti N-a o dluh, o jehož placení jde, právě v čase vyjednávání žalovaného o koupi obchodu, čímž byl upozorněn na možnost obchodních dluhů. Když žalovaný této opatrnosti nešetřil, jest o něm vzhledem k obdobě § 3 konk. ř. říci, že dluhy ty při náležité opatrnosti seznati musil a zodpovídá za nedostatek této opatrnosti, jak správně vystihl odvolací soud, podle § 1409 obč. zák. a jest proto práv z dluhů těch, byť i o nich nevěděl. Na tom, zda František N. mu dluhy zatajil, nezáleží, neboť bylo by lze na okolnost tu vzíti zřetel jen tehdy, kdyby se žalovaný byl po dluzích poptával a N. mu je přes to nesdělil. Že žalující firma následkem obmyslného dorozumění s Františkem N-em nevymáhala úmyslně na něm pohledávku, chtějíc takto pomoci svému bývalému zaměstnanci na úkor kupitele obchodu, jest tvrzení nové, v dovolacím řízení nepřípustné (§ 504 druhý odstavec c. ř. s.), k němuž nelze hleděti. Nedbalost věřitele ve vymáhání pohledávky na hlavním dlužníku má právní význam při vymáhání pohledávky na rukojmím (§ 1364 obč. zák.), nikoli však při vymáhání pohledávky na kupiteli obchodu podle § 1409 obč. zák. a netřeba se proto obírati otázkou, zda se žalobkyně této nedbalosti dopustila.

Citace:

Čís. 9580. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 161-162.