NPD documents search: Boh. adm., 14 (1932), sv. 1

Č. 9679.

Živnostenské právo: Spadá zřizování hromosvodů do oprávnění řemeslné živnosti klempířské, mechanické a zámečnické, nebo do oprávnění živnosti pokrývačské nebo elektrotechnické?
(Nález ze dne 16. února 1932 č. 1674/32.)
Věc: Albín Z. v B. proti zemskému úřadu v Praze o opověď živnosti.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení. Důvody: Okresní úřad v Tachově výměrem z 29. dubna 1929 nevzal na vědomí opověď st-le, že bude v B. provozovati živnost zřizování hromosvodů, a zapověděl mu provozování této živnosti (§ 13 živn. ř.), poněvadž oprávnění to spadá do rozsahu živností kovodělných (mechaniků, zámečníků, kovářů, klempířů) a st-1 nepodal průkazu způsobilosti (§ 14 živn. ř.) pro některou z uvedených živností.
Nař. rozhodnutím zamítl žal. úřad odvolání st-le, vysloviv, že zřizování hromosvodů není řemeslnou živností samo pro sebe, nýbrž jest součástí oprávnění řemeslných živností klempířské, mechanické a zámečnické, takže by strana potřebovala plnou způsobilost k jedné z těchto živností. Do rozsahu živnosti pokrývačské zřizování hromosvodů vůbec nespadá.
O stížnosti na toto rozhodnutí podané uvážil nss toto:
Stížnosti jest dáti za pravdu, pokud se obrací proti nař. výroku, že řečenou opověď nelze vzíti na vědomí proto, že zřizování hromosvodů jest součástí oprávnění řemeslných živností klempířské, mechanické a zámečnické.
Jak stížnost správně poznamenává, zakládá se právní názor žal. úřadu v tomto výroku vyjádřený podle obsahu správních spisů na dobrém zdání obch. komory v Chebu z 18. dubna 1929. Nss nemohl však shledati, že by úsudek, jejž žal. úřad položil za podklad svému rozhodnutí, vyplýval logicky z premis, k nimž poukázala obch. komora v Chebu a jež označila jako nezbytný předpoklad živnosti zřizování hromosvodů.
Předpokládá-li tato činnost podle názoru žal. úřadu určité teoretické a praktické znalosti o způsobu vedení (elektrické energie), jakož vůbec určité znalosti elektrotechniky, pak dalo by se na první pohled souditi, že zřizování hromosvodů spadá snad do oprávnění živnosti elektrotechnické (nař. min. obch. a vnitra z 25. března 1883 č. 41 ř. z.), jež má za obsah též zřizování závodů k vedení elektřiny a k jejímuž provozu se vyžaduje průkaz odborných znalostí v oboru elektrotechniky, a bylo by za tohoto předpokladu bývalo věcí úřadu, aby se vypořádal s námitkou odvolání, že st-1 takových znalostí podle předložených vysvědčení o montérském zaměstnání při zřizování hromosvodů nabyl. Nelze však bez dalšího logicky usuzovati, že zřizování hromosvodů jest se zřetelem k předpokladu vykázaných znalostí elektrotechniky vyhraženo řemeslným živnostem klempířské, mechanické a zámečnické, když při těchto živnostech obecně znalosti elektrotechniky se nepožadují.
Z této příčiny jeví se nař. rozhodnutí podstatně vadným. Vadným jest však i proto, že žal. úřad ponechal též mimo rámec svých úvah známou okolnost, že zřizování hromosvodů jest staršího původu nežli elektrotechnika, a neuvažoval o tom, zdali ke zřizování hromosvodů nebyly snad podle vývoje doby oprávněny i živnosti a které, jež ve své podstatě s elektrotechnikou nesouvisí.

Citace:

č. 9679. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické nakladatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 405-406.