NPD documents search: Váž. civ., 5 (1923)

Čís. 2298.

I když rozumí se čl. 117 obch. zák. tak, že kolektivní zastoupení (čl. 86 čís. 4 obch. zák.) vztahuje se též k zastupování na soudě, není tím řečeno, že všichni zástupci musí se soudního jednání zúčastniti osobně. Mohou k tomu splnomocniti jen jednoho ze sebe. Nedostatek plné moci jest odstraniti dle §u 38 c. ř. s.
(Rozh. ze dne 20. února 1923, R I 171/23.)
Ku prvému roku o žalobě proti veřejné obchodní společnosti dostavil se za žalovanou stranu jeden ze tří společníků, ač k zastupování společnosti byli oprávněni kolektivně vždy dva ze tří společníků. Návrh žalobcův na vynesení rozsudku pro zmeškání soud prvé stolice zamítl, připustiv k jednání jediného dostavivšího se společníka. Rekursní soud uložil prvému soudu, by dále jednal o žalobcově návrhu na vynesení rozsudku pro zmeškání, nepřihlížeje k použitému zamítacímu důvodu. Důvody: Jak zjištěno, jsou ku zastupování žalované veřejné obchodní společnosti oprávněni kolektivně vždy dva ze tří společníků. Veřejný společník Karel D., který sám ku prvému roku se dostavil, neprokázal, ba ani netvrdil, že byl druhým společníkem k zastoupení splnomocněn. Důsledkem toho byl Karel D. ze samostatného zastoupení žalované společnosti při prvém roku vyloučen a neprávem ho tudíž soudce, dovolávaje se ustanovení čl. 117 obch. zák. ku jednání při tomto roku připustil. Návrh strany žalující na vydání rozsudku pro zmeškání proti žalované straně byl tedy oprávněn a náleželo prvému soudu, aby o něm dle §u 396 c. ř. s. jednal.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
I když se přistoupí na náhled Stauba-Pisko k čl. 117 obch. zák., který přijímá také napadené usnesení rekursního soudu, že i zastupování před soudem musí se v případě kolektivního oprávnění zástupčího (čl. 86 čís. 4 obch. zák.) díti všemi kolektivními zástupci souborně, neznamená to ještě, že zastupují-li společnost osobně, nezřidivše pro ni právního zástupce (advokáta), musí se také všichni toho kterého jednání neb jiného úkonu soudního řízení osobně súčastniti, nýbrž má to jen ten význam, že ti, kteří se ho neúčastní, musí těm, kteří se ho účastní, dáti plnou moc, neboť pak jsou těmito i oni súčastněni a požadavku kolektivnosti je vyhověno. Vždyť pokud může společnost zříditi si obecného zástupce, může si ho zříditi také v osobě jednoho ze společníků, a i tomu stačí plná moc tak pořízená, jak ji dlužno poříditi pro zástupce advokátního, jenže patří-li společník k soudnímu zastupování vyslaný sám také ku společníkům ke kolektivnímu zastupování oprávněným, stačí, když plnou moc pro něj podepíšou pouze ostatní kolektivní zástupci. V tomto případě dostavil se k prvému roku »za« žalovanou firmu její společník Karel D., aniž by předložil plnou moc podepsanou jedním z druhých dvou společníků, jak by dle kolektivního zastoupení smlouvou předepsaného třeba bylo. Měl se tedy prvý soudce zachovati dle předpisu §u 38 c. ř. s., daného pro ten případ, že za tu kterou stranu dostaví se někdo, kdo nemůže předložiti plnou moc a vypadá tedy zatím jako pouhý jednatel bez příkazu, a měl Karlu D-ovi uděliti k dodání potřebné plné moci lhůtu, a když tak neučinil, nýbrž ho i bez plné moci za oprávněného zástupce pokládal, měl to na rekurs mu naříditi rekursní soud, i jest nesprávno, že rekursní soud, pominuv předpis §u 38 c. ř. s., nařídil přímo vyřízení žalobcova návrhu ve smyslu §u 396 c. ř. s. Více než dbání předpisu §u 38 c. ř. s. však ani dovolací stížnost nežádá a nedovozuje chránění Karla D-a ku samostatnému (nekolektivnímu) zastupování společnosti snad již z článku 117 obch. zák., nýbrž pouze právě jen z plné moci, kterou zároveň předložila. Předložením této plné moci ze dne 1. ledna 1923, vystavené oběma druhými společníky, stalo se řízení ve smyslu §u 38 c. ř. s. bezpředmětným, ježto to, čeho by se řízením tím docíliti mělo, už se stalo, i nebylo třeba usnesení nižších stolic za účelem zavedení řízení toho zrušovati, nýbrž hovíc dané situaci slušelo usnesení prvého soudce hned obnoviti.

Citace:

Čís. 2298. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 299-300.