Čís. 14821.

Nebyla-li odměna výslovně vyloučena, považuje se smlouva zprostředkovatelská, jde-li o novou smlouvu zprostředkovací, kterou zprostředkovatel ujednal jako pokračování úplatné činnosti zprostředkovatelské, za úplatnou.
(Rozh. ze dne 30. prosince 1935, Rv I 315/34.) Proti žalobě na vrácení zažalovaného obnosu namítl žalovaný, že požadovaná částka nebyla mu zapůjčena, nýbrž že ji dostal na konto 2% provise smluvené za zprostředkování prodeje hospodářství žalobcova, jež převyšuje zažalovanou částku. Prvý soud uznal podle žaloby, vzav za prokázáno, že žádná provise za zprostředkování nebyla mezi žalovaným a žalobcem ujednána. Odvolací soud uznal podle žaloby částkou 164 Kč 76 h. Důvody: Zprosředkovatel, i když dohodné nebylo smluveno, má nárok ne sice na dohodné v místě obvyklé, ale aspoň na přiměřenou odměnu. I když se vychází ze zjištění, že žalovaný žádné provise si neujednal, nutno přece odměnu v místě obvyklou mu přiznati. Žalovaný uplatňuje provisní pohledávku ve výši 1640 Kč 24 h do celkové částky 70512 Kč ve vyúčtování uvedené započítává hodnotu stodoly 4000 Kč místo 3500 Kč, takže konečná suma se sníží na 70012 Kč. Obvyklá 2% provisní pohledávka žalovaného činí po připočtení uznané částky 65 Kč 1465 Kč 24 h. Poněvadž pohledávka žalobcova bez odečtení provise žalovaného za prodanou krávu činí 1630 Kč, je žalovaný povinen žalobci doplatit částku 164 Kč 76 h.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Není správný názor dovolání, že nárok žalovaného na provisi byl smlouvou vyloučen. Ani podle původního ujednání ze dne 25. května 1931 nezřekl se žalovaný vůči žalobci a jeho manželce nároku na odměnu za zprostředkování, pouze bylo smluveno, že od nich odměnu obdrží v jiné formě, měl mu totiž zůstati celý přebytek nad 75000 Kč. Když se však nemohlo za hospodářství žalobcovo utržiti 75000 Kč, a žalovaný se souhlasem žalobcovým staral se dále o rozprodej jeho hospodářství za nižší cenu, pak už se zprostředkovací činnost nevyvíjela na základě onoho původního ujednání, které celé padlo, nýbrž na základě nového zmocnění uděleného mlčky konkludentními činy (§ 863 obč. zák.). Aby tato nová zprostředkovatelská smlouva mohla býti považována za bezúplatnou vůči žalobci a jeho manželce, bylo by bývalo nutno úplatu výslovně vyloučili. Takové ujednání se však nestalo a také z okolností nelze bezpečně usouditi (§ 863 obč. zák.), že žalobce neměl od žalovaných obdrželi žádnou odměnu za své další zprostředkování. Pravému opaku nasvědčuje ta okolnost, že manželka žalobcova dne 13. června 1931 se žalovaným ujednala, že mu za zprostředkování — neuskutečněného ovšem — prodeje hospodářství na manžele H. společně se svým manželem zaplatí 2%. Náleží tedy žalovanému dohodné přiměřené a tím jest odměna ve výši 2% prodejní ceny, kterou pro případ prodeje H. sama manželka žalovaného uznala za přiměřenou.

Citace:

č. 14821. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 969-970.