Čís. 1127.Předražování (zákon ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n.).Požadování (přijetí) odstupného za byt samo o sobě nezakládá ještě skutkové podstaty §u 8 lich. zák.(Rozh. ze dne 20. února 1923, Kr I 418/22.)Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném sezení zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku lichevního nalézacího soudu při krajském soudě v Hoře Kutné ze dne 1. března 1922, pokud jím byl uznán vinným přečinem předražování dle §u 8 (3) zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n. — mimo jiné z těchtodůvodů:Zmateční důvod čís. 9 a) §u 281 tr. ř. jest opodstatněn. Rozsudek zjišťuje, že stěžovatel dal si vyplatiti od ing. P-a 3000 Kč jako »zvláštní část nájemného a odměnu za to, že byt jeho měl býti ing. P-ovi přenechán«. Z tohoto zjištění vychází na jevo, že rozsudek buduje na nesprávném právním stanovisku, že znakem skutkové podstaty přečinu §u 8 lichevního zákona jest požadování (přijetí) odstupného za přenechání bytu. V důsledku tohoto nesprávného stanoviska nezjistil rozsudek, zda vůbec a jaká část 3000 Kč, od P-у přijatých, připadá na »zvláštní část nájemného« a jaká část na odstupné; důsledkem toho není rozsudkem též zjištěno, která částka přichází v úvahu jako neoprávněný zisk, jenž by čin, stěžovateli za vinu kladený, kvalifikoval jako přečin §u 8 čís. 3 zákona ze 17. října 1919, č. 568 sb. z. a n. Dlužnoť uvážiti, že požadování (přijetí) odstupného samo o sobě nezakládá trestného činu §u 8 lichevního zákona, nýbrž přestupek §u 14 zákona z 8. dubna 1920 č. 275 sb. z. a n., který nepřísluší trestati soudům, nýbrž jehož potrestání přísluší policejním úřadům (okresním správám politickým) dle §u 29 zákona.