Čís. 2249.

Důvody bezúčinnosti rozhodčího výroku dle §u 595 c. ř. s..
Čís. 2: Nález rozhodčího soudu není zmatečným pro to, že strana volána byla na soud ústně, ač dle smlouvy o rozhodčím soudě mělo se tak státi písemně.
Čís. 3: Není třeba, by rozhodčí, jenž zvolen byl pro případ, že by se rozhodčí, v prvé řadě zvolení, nedohodli, volbu přijal a podepsal prvopis a vyhotovení rozhodčího výroku, nenastal-li případ, v němž měl býti povolán.
Čís. 8: Strana nemůže tento důvod opodstatňovati skutečnostmi,
jež jí byly známy v době řízení rozhodčího. Výtka kusosti řízení nespadá pod žádný z důvodů zmatečnosti dle §u 595 c. ř. s..
(Rozh. ze dne 6. února 1923, Rv I 848/22.). Žalující firma byla pojištěna u žalované pojišťovny proti požáru.
V noci z 29. na 30. duben 1921 vypukl v obchodních místnostech žalobkyně požár, jemuž padlo za oběť značné množství textilního zboží. Dle §u 12 pojišťovacích podmínek byl za účelem vyšetření škody ustanoven rozhodčí soud, do něhož každá ze stran jmenovala jednoho rozhodce. Pro případ, že by se neshodli, ustanovili oba rozhodci třetího rozhodce (předsedu), Čeňka H-a. Prohlášení o přijetí rozhodčího úkolu podepsali pouze dva rozhodci původně ustanovení. Při určení výše škody shodli se oba rozhodci na 345 325 Kč, takže k přivzetí Čeňka H-a
nedošlo. Žalobkyně napadla rozhodčí výrok jednak v tom směru, že nebyla rozhodci slyšena, dále, že protokol o ustanovení třetího rozhodce nebyl jím podepsán a konečně uváděla, že se dozvěděla napotomně nové okolnosti, jež jsou s to, přivoditi příznivější pro ni rozhodnutí ve věci samé. Oba nižší soudy zamítly žalobu o bezúčinnost výroku, odvolací soud z těchto důvodů: Odvolací důvod
nesprávného právního posouzení věci spatřuje odvolatelka v tom, že prvý soud neuznal žádný z uplatňovaných důvodů bezúčinnosti za podstatný. Dle mínění odvolatelky jest tu v prvé řadě důvod §u 595 čís. 3 c. ř. s., poněvadž jednak při obsazení rozhodčího soudu bylo porušeno smluvní ustanovení, jednak prvopis a vyhotovení výroku rozhodčího nebyly podepsány předsedou rozhodčího soudu. Tento názor jest mylným. Dle §u 12 pojišťovací police zvolí věci znalí rozhodci, kteří byli oběma stranami ustanoveni, před začátkem odhadu třetího znalce jako předsedu. Tomuto ustanovení odpovídá též protokol ze dne 6. května 1921, jenž byl sepsán o ustanovení soudu rozhodčího. Z prohlášení oběma stranami ustanovených rozhodců v tomto protokole plyne, že skutečně dostáli své povinnosti, zvoliti třetího rozhodce za předsedu. Povinnost, že by protokol o ustanovení rozhodců měl býti podepsán rozhodci vůbec a zejména předsedou, není stanovena ani v zákoně ani ve smluvních ustanoveních. Podpis prvopisu rozhodčího výroku předsedou mohl zde odpadnouti, poněvadž rozhodcové oběma stranami ustanovení se shodli ve zjištění náhradní částky, takže výrok rozhodčí byl vysloven toliko jimi a z ustanovení odstavce 7. norem pro řízení rozhodčí (otištěno v přídavku k protokolu o ustanovení rozhodců) lze
usuzovali, že protokol soudu rozhodčího musí pedepsati předseda
pouze tehdy, bylo-li se ho dovoláno jako rozhodce. Právem měl prvý soud na základě předsevzatých důkazů za to, že žalující strana v řízení rozhodčím byla slyšena, takže tu není důvodu odporovatelnosti ve smyslu §u 587 c. ř. s. S hlediska nesprávného posouzení důkazů brojí
odvolatelka proti názoru prvého soudu. Než neprávem. Žalobkyně byla opětovně rozhodci vyzvána, by podala vysvětlení a prohlášení, a byla tudíž s to, vyjádřiti se o celém souhrnu otázek, které pro rozhodčí řízení byly důležitý. Řízení před soudem rozhodčím mělo býti dle smluvených norem pro řízení před soudem tím vedeno podle volného uvážení rozhodcu. Zvláštního vybídnutí té neb oné strany, by se prohlásila, tudíž zapotřebí nebylo, ústní vyzvání, by se strany k soudu rozhodčímu dostavily a se vyjádřily, poskytovalo stranám s dostatek možnosti, by hájily své stanovisko. Odvolatelka ani netvrdí, že jí rozhodci vzali možnost, aby se vyjádřila, a byla proto s to, záležitost přednésti. Právem měl prvý soud též za to, že tu není důvodu odporovatelnosti dle §u 595 čís. 8 c. ř. s. Předpokladem jest, že strana nabude vědomosti
o nových skutkových okolnostech, nebo objeví důkazy, nebo nabude teprve možnosti použití takových důkazů, jichž přednesení nebo použití v řízení dřívějším bylo by způsobilo příznivější pro ni rozhodnutí ve věci samé. Žalobkyně musila vzhledem ku svým knihám obchodním a seznamům o tom věděti, které zboží měla v čase, kdy oheň vypukl, na skladě a které se stalo buď částečně nebo úplně obětí požáru. Byly jí proto známy ony okolností, které měly býti podkladem výroku rozhodců, a měla možnost, když byla žádána o vysvětlení, sděliti vše rozhodcům. Neučinila-li tak, nemůže svých vědomostí v tomto směru použití nyní k tomu, aby napadala žalobou o obnovu nebo uplatňujíc důvod §u 595 čís. 8 c. ř. s podklad odhadu, její vlastní vinou snad nesprávný, a tím i výrok rozhodčí, jakožto bezúčinný. Žalobkyně byla s to
dáti rozhodcům potřebná vysvětlení, mohla se zúčastniti skutkových zjištění rozhodcu, její první dělník František P. byl dle své výpovědi přítomen při zjišťování škody a není tu tedy předpokladu pro žalobu o obnovu, že totiž žalobkyně bez jakéhokoliv zaviněni teprve po rozhodnutí věci soudem rozhodčím se dověděla o okolnostech, jichž přednesení nebo použití v řízení dřívějším bylo by způsobilo příznivější pro
ni rozhodnutí ve věci hlavní.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.

Důvody:

Odvolací soud posoudil věc správně po stránce právní. Pokud jde
o důvod §u 595 čís. 2 c. ř. s., odkazuje se dovolatelka na správné důvody nižších stolic. Rozhodným jest toliko, zda byla žalobkyni poskytnuta možnost na rozhodčím soudě pojednávati, a tuto možnost měla žalující firma dle skutkových zjištění nižších stolic v hojné míře. Odpurčí důvod §u 595 čís. 2 c. ř. s. byl tedy právem odmítnut a nemění na tom ničeho, že žalobkyně k jednání před rozhodčími soudci nebyla předvolána písemně, jak se arciť dle norem, ujednaných stranami pro rozhodčí řízení státi mělo (odstavec třetí těchto norem, přitisknutých protokolu o řízení rozhodčího soudu ze dne 6. května 1921), neboť, aby nebyla strana vyloučena ze soudního líčení.
stačí zajisté také předvolání ústní. Nemáť každý poklesek řízení před rozhodci v zápětí neplatnost jejich výroku, nýbrž jen poklesky v zákoně výslovně uvedené. Možnosti, donutiti strany, by se k soudu dostavily, rozhodčí soud nemá a jest důsledkem toho, že se strana do jednání před rozhodčím soudem nepustí, dle §u 587 odstavec druhý c. ř. s. prostě, že se jedná toliko se stranou druhou. Právem byl odmítnut také odpurči důvod §u 595 čís. 3 c. ř. s. Rozhodci Bernhard G. a Václav D. přijali a v plném souladu se smluvními ustanoveními zvolili před započetím odhadu pro ten případ, že by se nedohodli, Čeňka H-a za třetího rozhodčího (vrchního rozhodčího), jenž však dle §u 12 všeobecných podmínek teprve po ukončení odhadu a jen pro ten případ vstupuje do své funkce, kdyby se oni dva původně jmenovaní rozhodci při odhadu nedohodli. Měl-li však Čeněk H. nastoupiti svůj úřad jako rozhodce jen tenkráte, kdyby se rozhodci G. a D. ohledně výše škody neshodli a tento případ nenastal, nebylo ani zapotřebí, aby také Čeněk H. volbu přijal a prvopis rozhodčího výroku, na němž přirozeně nijak zúčastněn nebyl, pokud se týče jeho vyhotovení podepsal. Že odpůrčí důvod nedostávajícího se podpisu byl uplatňován teprve v odvolacím řízení, tudíž s ohledem na ustanovení §u 482 pokud se týče 483 odstavec třetí c. ř. s., zřejmě opožděně, budiž jen mimochodem vytčeno. Ohledně odpůrčího důvodu §u 595 čís. 8 c. ř. s. stačí poukázati dovolatelku na příslušné správné důvody nižších stolic, k nimž se toliko dodává, že to, co žalující strana tu uvádí, není vlastně ničím jiným než napadáním rozhodčího výroku pro kusost řízení, že však tento důvod odpůrčí zákonem v §u 595 čís. 8 c. ř. s., kde se důvody odpůrčí vypočítávají taxativně, vytčen není, pročež netřeba se s ním obírati. Dle toho jest dovolání v každém směru neodůvodněno.

Citace:

Rozhodnutí č. 2249. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 220-223.