NPD documents search: Boh. adm., 8 (1926), sv. 1

Čís. 2279.

Nejde o věcnou žalobu ve smyslu §u 81 j. n., domáháno-li se na osobním a zároveň hypotekámím dlužníku zaplacení dluhu »pod exekucí na zavazenou nemovitost«.
(Rozh. ze dne 13. února 1923, R II 28/23.)
Žalovaní Jan a Hedvika H-ovi přistoupili ke dluhu Aloisa G-а jako spoludlužníci a dali věřitelce v zástavu svou nemovitost č. p. 127 ve W. Žalobu, jíž domáhala se věřitelka na všech třech dlužnících zaplacení 28407 Kč do 14 dnů pod exekucí na nemovitost č. p. 127 ve W., zadala na okresním soudě, v jehož obvodě byla zavazená nemovitost. Soud prvé stolice vyhověv námitce věcné nepříslušnosti, žalobu odmítl. Rekursní soud zamítl námitku věcné nepříslušnosti. Důvody: Prvý soudce vyslovil svou nepříslušnost, ježto ohledně žalovaných Jana a Hedviky H-ových nebyla se žalobou zástavní spojena dle §u 91 j. n. žaloba na placení. Názor prvého soudce jest mylným, ježto žalobkyně výslovné se domáhala v žalobě odsouzení obou žalovaných к zaplacení. Dodatek »pod exekucí na nemovitost č. p. 127 ve W.« značí pouze, že bylo zároveň se žalobou o zaplacení uplatněno zástavní právo. Správně měla ovšem zníti žaloba v ten smysl, by žalovaný byl odsouzen, trpěti uspokojeni žalobce exekucí na zavazenou nemovitost, neboť to jest vlastním a jediným závazkem hypotekárního dlužníka, jenž, přísně vzato, nemůže bytí alternativně přidržen к tomu, by dluh zaplatil. Žaloba měla zníti: »Žalovaný jest povinen, nezaplatí-li jistinu s úroky, dovoliti, by dluh byl dobyt exekucí na zavazenou nemovitost«, to se v praxi vyja- dřuje tím, že žalovaný má zaplatiti dluh pod exekucí na zavazenou ne- movitost. V případě, o nějž tu jde, možno v dodatku tom tím méně spa- třovati omezeni na žalobu zástavní, kdyžtě oba žalovaní manželé pro- hlášením ze dne 30. ledna 1922 přistoupili ke dluhu žalovaného Aloisa G-а jako spodlužníci rukou společnou a nerozdílnou, čímž stali se sou- časně dlužníky osobními i hypotekárními.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Dovolacímu rekursu nelze upříti oprávněnosti. Jak zřejmo z prohlášení Jana a Hedviky H-ových ze dne 30. ledna 1922 a jak správně uvádí rckursní soud, přistoupili tito k zažalovanému dluhu Aloisa G-а jako spoludlužníci nedílnou rukou a stali se tím osobními dlužníky žalující firmy. Tato domáhá se žalobou zaplacení 28407 Kč 30 h na všech třech osobních spoludlužnících a omezuje v návrhu vůči Janu a Hedvice H-ovým svůj exekuční nárok na nemovitost č. vl. 127 ve W. Tím neuplatňuje zástavního práva ve smyslu §u 81 j. n., nýbrž prohlašuje pouze, že, dojde-li po vydání rozsudku k exekuci, omezí tuto na uvedenou realitu. Nejde tedy v tomto případě o věcnou žalobu ve smyslu §u 81 j. n., nýbrž o osobní žalobu na zaplacení 28407 Kč 30 h, která dle §u 49 čís. 1 j. n. k příslušnosti okresního soudu v Κ., jelikož hodnota sporného předmětu jest vyšší 5000 Kč, nepatří. Proto okresní soud není příslušným ani k projednávání o žalobě proti třetímu žalovanému Aloisu G-ovi.

Citace:

č. 5578. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 747-748.