Č. 27.

Vyživovací příspěvek: 1. Nepatrné, nahodilé a nepravidelné podpory nezakládají podstatnou závislost výživy dotyčného příslušníka na povolaném. — 2. Přiznán-li příspěvek za období pozdější, není tím vysloveno, že jsou také dány podmínky pro nárok za období dřívější. (Nález ze dne 4. února 1919 č. 733.)
Prejudikatura: K 1.: srovn. víd. nál. ze dne 21. června 1916 č. 5252; ku 2.: víd. nál. ze dne 1. prosince 1917 č. 30152, Budw. č. 11973 A a stálá judikatura n. s. s.
Věc: Anna Káchová, švadlena v Náchodě (adv. Dr. Karel Vrba z Náchoda), proti Zemské vyživovací komisi v Praze o vyživovací příspěvek.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Michal Kácha, redaktor v Žižkově, s průměrným denním příjmem 5 K, povolán byl k službě vojenské dne 24. prosince 1915.
Stěžovatelka, sestra povolaného, švadlena v Náchodě, přihlásila dne 29. dubna 1916 nárok na příspěvek vyživovací, uvádějíc, že vydělá denně 1 K až 1 K 20 hal. a že ji bratr podporoval tím, že jí platil nájemné 180 K ročně. Později tvrdila, že jí bratr také na výživu částečně přispíval částkou 25 K měsíčně. Dle zprávy podané orgánem vyšetřujícím udala stěžovatelka, že dostávala od bratra při svých návštěvách u něho dvakrát do roka pokaždé 20—30 K.
Okresní komise vyživovací zamítla nárok stěžovatelčin z důvodu, že výživa její není ohrožena a nebyla závislá. Rozhodnutí to zrušila zemská komise vyživovací k odvolání stěžovatelčinu a vyslovila, neuvádějíc důvodů, že stěžovatelce přísluší vyživovací příspěvek od 1. srpna 1917. Za podklad vzata měsíční podpora 20 K.
Nejvyšší správní soud uvážil o stížnosti k němu podané toto:
Naříkaným rozhodnutím přiznán byl stěžovatelce nárok na příspěvek vyživovací pro dobu od 1. srpna 1917 dále jdoucí. V té příčině nebylo si stěžováno a správnímu soudu proto nepříslušelo zkoumati, zdali jsou dány zákonné předpoklady nároku toho.
Z rozhodnutí toho nelze však dovozovati, že jím bylo uznáno, že jsou splněny zákonné podmínky nároku vzneseného i pro dobu před 1. srpnem 1917. Naopak jest z rozhodnutí toho zřejmo, že zemská komise vyživovací vycházela z předpokladu, že nejsou dány zákonné podmínky § 3, odst. 1 zákona o vyživovacích příspěvcích z r. 1912 pro sporný nárok za dobu před 1. srpnem 1917 a že proto nárok ten uznán nebyl a nejvyšší správní soud musí se obmeziti jen na přezkoušení tohoto výroku sama o sobě.
Skutkový předpoklad, že výživa stěžovatelčina v době před 1. srpnem 1917 nebyla podstatně závislá na příjmu z práce povolaného bratra, shoduje se se spisy, neboť zjištěno bylo zprávou orgánu vyšetřujícího ze dne 1. května 1916, že stěžovatelka sama udala, že dostávala od svého bratra při svých návštěvách asi dvakráte do roka podpory po 20—30 K.
Stěžovatelka nebyla s to, aby prokázala určité a pravidelné podpory od svého bratra a uvedla opětovně, zejména když byla ústně slyšena, že dostávala příspěvky od bratra svého jen při nahodilých návštěvách.
Také zjištění o výdělkových poměrech stěžovatelčiných spočívá nejen na úředním šetření, ale i na vlastním udání stěžovatelčině, že vydělá denně 1—2 K, nehledě ani k tomu, že takové poměry mezdní rovněž jako poměry drahotní jsou v místě všeobecně, tudíž i komisi vyživovací známy. Nebylo proto třeba, aby stěžovatelka o svých poměrech výdělkových znovu byla slyšena.
Poněvadž věcné přezkoumání skutkového předpokladu o podstatné závislosti výživy stěžovatelčiny na podporách povolaného nejvyššímu správnímu soudu dle § 6, odst. 1 zák. o spr. s. nepřísluší a vyšetřená skutková podstata poskytuje dostatečný podklad pro posouzení otázky té, a poněvadž tu není také jiných vad řízení, bylo stížnost pro bezdůvodnost zamítnouti.

Citace:

č. 27. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1920, svazek/ročník 1, s. 90-92.