NPD documents search: Váž. civ., 18 (1936)

Čís. 14993.

K §§ 91, 1042 obč. zák.
Nárok na náhradu podle § 1042 obč. zák. není závislý na tom, zdali ten, na jehož místě byl náklad učiněn, o něm předem věděl anebo s ním souhlasil, stačí, že k nákladu byl povinen z jakéhokoliv právního důvodu.
Třetí osoba, uplatňující svůj nárok proti manželi podle § 1042 obč. zák., může nastupovati žalobou i bezprostředně proti manželce jako dlužnici.
Jak dalece je manželka zavázána ze smluv jí sjednaných.
(Rozh. ze dne 26. února 1936, Rv I 2615/33.)
Žalobkyně přednesla k odůvodnění žaloby, že žalovaná Marie D-ová jí přikázala, aby jí zhotovila z přinesených látek různé šaty a součástky oděvů. Za tyto práce účtovala jí žalobkyně 1730 Kč. Žalovaná zhotovené — Čís. 14993 —
obleky bez námitek přijala, proti účtům nic nenamítala. Objednané a dodané ošacení odpovídalo společenskému postavení a majetku jejího manžela Emila D-a, velkoobchodníka, a ručí tedy i druhý žalovaný Emil D. za tyto náklady. Žalovaná Marie D-ová namítla proti žalobě, že šlo o zhotovení šatů, kterých žalovaná nutně potřebovala, takže náklad za zhotovení těchto šatů byl povinen nésti její manžel, žalovaný Emil D. ve smyslu ustanovení § 91 obč. zák. Žalovaný Emil D. také vždy účty za zhotovení šatů platil, takže žalobkyně věděla aneb věděti musela, že objednávka se děje na jméno a účet žalovaného Emila D-a. Žalovaný Emil D. namítl proti žalobě, že se jedná o zhotovení šatů z látek, jež byly žalovanou Marií D-ovou opatřeny bez vědomí a proti vůli žalovaného. Žalovaná Marie D-ová dala si ušíti u žalobkyně nejméně osmery šaty, jichž zaplacení se žalobkyně touto žalobou domáhá. Nejedná se o nutné potřeby žalované anebo o účelné objednávky. Koupené látky byly dodány žalované přímo prodatelem a věděla proto žalovaná, že se jedná o látky, které on sám nedodal. Žalovaná měla dostatek jiných šatů a nebylo proto třeba, aby si opatřovala šaty nové. Prvý soud zamítl žalobu, pokud směřovala proti žalované Marii D-ové, vyhověl jí však, pokud směřovala proti Emilu D-ovi. Odvolací soud uznal podle žaloby proti Marii D-ové, zamítl ji však proti Emilu D-ovi.
Nejvyšší soud uznal podle žaloby i proti Emilu D-ovi.
Důvody:
Závazek manželův za manželčiny objednávky lze odvozovati buďto z §§ 91, 1042 obč. zák. nebo z §§ 92, 1017 a 1029 obč. zák. V projednávaném případě dala manželka za zažalovanou částku u žalobkyně opraviti staré šaty a ušíti nové pro vlastní potřebu z látek koupených u Jindřicha T., při čemž žalobkyně sama dodala různé přípravy. Není správné, že se požadovaný obnos týká pouze zhotovení nových šatů, neboť žalováno bylo z účtů ze dne 20. února 1931 a 11. října 1931 a doplnila žalobkyně svůj skutkový přednes bez odporu žalovaného při výslechu jako strana (rozh. čís. 11714 Sb. n. s.). Žaloba proti prvnímu žalovanému Emilu D. se opírá o to, že druhá žalovaná potřebovala objednané a dodané obleky nutně, aby její ošacení odpovídalo společenskému postavení a majetku jejího manžela, z čehož lze seznati, že žalobkyně se domáhá náhrady nákladu po rozumu § 1042 obč. zák., jímž podle § 91 obč. zák. byl povinen první žalovaný. S tohoto hlediska však není zapotřebí, aby žalobkyně prokázala, že první žalovaný manželce tuto objednávku přikázal (§ 1032 obč. zák.), neboť nárok na náhradu podle § 1042 obč. zák. není závislý na tom, zdali ten, na jehož místě byl náklad učiněn, o něm předem věděl anebo s ním souhlasil, stačí, že k nákladu byl povinen z jakéhokoliv právního důvodu; zavazovací úmysl podle § 1042 obč. zák. v pochybnosti se předpokládá, dokud opak nebyl odpůrcem dokázán (rozh. čís. 10666 Sb. n. s.), a nesejde po této stránce ani na tom, zdali druhá žalovaná žalobkyni sdělila, že jedná jako zmocněnkyně manželova. Rozhodnutí sporu závisí tudíž pouze na otázce, zdali se plnění, o jehož náhradu jde, stalo v mezích nároků druhé žalované
Civilní rozhodnutí XVIII. 15 vůči manželu na poskytování slušné výživy po rozumu § 91 obč. zák., k níž náleží i slušné ošacení. K této otázce však nutno odpověděti kladně. Namítá-li první žalovaný, že si jeho manželka během posledního 1 1/2 roku dala ušíti osmeré šaty, přehlíží, že to byly pouze šaty obyčejné a pracovní z látek vesměs laciných, takže úsudek prvního žalovaného, že manželka nepotřebovala zvláštní šaty na cestu do lázní Smokovce, jest zřejmě nesprávný. Nerozhodným jest i, zdali si manželka mohla vybrati potřebné látky v jeho obchodě, nehledíc k tomu, že první žalovaný odmítl žádost manželčinu o látky z jeho obchodu. Ježto nižší soudy dále zjistily, že látky druhou žalovanou koupené nebyly ani luxusní ani drahé a první žalovaný neuplatňoval konkrétních námitek proti předpokladům o jeho společenském postavení a majetkových poměrech, dospěl procesní soud právem k úsudku, že s ohledem na okolnosti případu, poněvadž šlo o lázeňský pobyt manželčin, při čemž v kruzích, k nimž patří žalovaný, je zpravidla zapotřebí většího počtu šatů nežli doma, byl náklad úměrný společenskému stavu manželovu, takže nikterak nepřekročil rozsahu nároku manželčinu, plynoucího z § 91 obč. zák. Odvolací soud uznal správně, že manželka je právě tak jako manžel oprávněna uzavírati smlouvy a že ze smluv jí uzavřených je také zavázána, leč že by smlouvu uzavřela ve zmocnění osoby jiné, na př. svého manžela, v kterémžto případě by se proti placení mohla brániti (rozh. čís. 8683 a 12309 Sb. n. s.). Třetí osoba, uplatňující svůj nárok vůči manželu podle § 1042 obč. zák., nepozbývá možnosti nastupovati žalobou bezprostředně proti manželce jako dlužnici. Druhá žalovaná objednala sama práci u žalobkyně a nevyšlo nikterak na jevo, že při tom nevystupovala vlastním jménem a že sama nechtěla býti smluvní stranou. Žalobní nárok odvozovaný vůči druhé žalované ze smlouvy (objednávky díla) jest proto rovněž po právu.

Citace:

č. 14993. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 250-252.