NPD documents search: Boh. adm., 14 (1932), sv. 1

Č. 9596.

Pozemková reforma: I. Učinil-li stpú výrok o ponechání pozemku podle § 20 zák. příd. a vázal-li ponechání pozemku na splnění určitých podmínek, může se splnění podmínek těch domáhati. — II. O podmínkách obnovy řízení z moci úřední stran ponechání pozemku podle § 20 příd. zák.
(Nález ze dne 7. ledna 1932 č. 17603/30.)
Věc: Jaroslav H. ve V. proti státnímu pozemkovému úřadu v Praze o obnovu řízení.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost. Důvody: Výměrem z 11. srpna 1928 vyslovil stpú, že za souhlasu vlastníka velkostatku K. opravuje své rozhodnutí z 28. dubna 1925 a že je zrušuje, pokud jím byla vlastníku velkostatku ponechána poz. parc. č. kat. ... ve V., a doložil, že pozemek ten zůstává dále zabrán státem, a že jeho zcizení smlouvou trhovou ze 16. prosince 1927 Jaroslavu H. je podle § 7 záb. zák. neplatné. Nálezem Boh. A 8274/29 zrušil nss rozhodnutí to pro nezákonnost z důvodu, že propustil-li stpú vlastníku zabraného majetku pozemek ze záboru a prodal-li pak vlastník pozemek ten osobě třetí, nemůže stpú dodatečně odvolati svoje propouštěcí rozhodnutí, a prohlásiti onen prodej za neplatný ani prohlásiti dodatečně nemovitost za dále zabranou, není-li tu podmínek § 2 nebo § 4 záb. zák. a nešlo-li o výrok zmatečný.
Výměrem z 15. května 1930 vyslovil stpú, že obnovuje řízení předcházející jeho rozhodnutí o ponechání nemovitosti podle § 20 příd. zák. z 28. dubna 1925, avšak jen co do žádosti za ponechání parcely č. kat. .... ve V., že rozhodnutí to mění v ten smysl, že se žádost za ponechání této parcely zamítá. Konečně vyslovil stpú, že se kromě toho totéž rozhodnutí co do této parcely a podmínek a sankce jejího ponechání, jakož i svolení k výmazu poznámek jejího záboru a převzetí zrušuje pro zmatečnost.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss takto:
Stížnost namítá především, že prý byla věc nálezem Boh. A 8274/29 již pravoplatně rozsouzena, což prý brání, aby se stala předmětem nového rozhodování stpú-u. Námitku tuto neshledal nss důvodnou.
Podle § 7 zák. o ss je nss nadán pravomocí kasatorní. Zrušil-li rozhodnutí stpú-u z 11. srpna 1928 pro nezákonnost, pak tím odstranil jen výrok, jímž mělo býti změněno rozhodnutí stpú-u z 28. dubna 1925. To však nebrání, aby stpú o změně onoho rozhodnutí znovu rozhodoval, jsa ovšem při tom omezen předpisem 2. odst. cit. § 7, podle něhož jest správní úřad při svém novém rozhodnutí vázán právními názory, na nichž nss svůj nález založil.
Nař. rozhodnutí obsahuje — jak svědčí jeho enunciát i důvody k němu připojené — dva výroky, jimiž stpú své rozhodnutí z 28. dubna 1925: 1. mění v obnoveném řízení potud, že zamítá žádost za ponechání parc. č. kat.... ve V. podle § 20 příd. zák., a 2. zrušuje je pro zmatečnost co do ponechání téže parcely, podmínek a sankcí jejího ponechání, a svolení k výmazu poznámek jejího záboru a převzetí.
Nss zabýval se především výrokem ad 2. uvedeným, neboť kdyby zjistil, že žal. úřad nař. rozhodnutí z toho důvodu právem zrušil, nebylo by třeba zabývati se pak námitkami formulovanými proti výroku ad 1. uvedenému, jenž měl by právní relevanci teprve tehdy, kdyby výrok ad 2. uvedený neobstál.
Žal. úřad míní, že by běželo o pouhou nezákonnost, kdyby se rozhodnutí z 28. dubna 1925 omezilo na výrok o propuštění, již by ovšem nebylo lze z moci úřední odstraniti. Avšak rozhodnutí obsahuje prý i podmínky, za nichž se zámek v N ponechává vlastníkům, a ustanovuje sankce pro ten případ, kdyby se vlastníci podmínkám nepodrobili nebo v budoucnu neplnili. Vlastníci, nemajíce faktické moci nad parcelou č. kat. . . nemohou prý ony podmínky plniti a stpú nemůže jich plnění na bývalých vlastnících vymáhati. Z toho dovozuje žal. úřad, že výrok o ponechání této parcely, stanovení podmínek pro její ponechání a vyslovení sankcí jsou neproveditelné, poněvadž odporují skutečným poměrům vlastnickým a držebním, a jsou proto i zmatečné.
Nss neshledal tento závěr logickým, neboť učinil-li stpú výrok o ponechání pozemku podle § 20 příd. zák., který z moci úřední odvolati nemůže, pak, vázal-li ponechání pozemků splněním určitých podmínek — nss neměl příčiny zkoumati, bylo-li ponechání parcely č. .. . ve V. vůbec nějakou podmínkou vázáno — může se jich splnění domáhati, a není proto akt ten neproveditelný. Tím však padá jediný důvod, o nějž stpú svůj výrok o zmatečnosti rozhodnutí co do ponechání poz. č. . . . ve V. opřel. Je proto tento jeho výrok v rozporu se zákonem.
Dlužno tudíž dále zkoumati, obstojí-li aspoň nař. rozhodnutí, pokud jím žal. úřad zamítá v obnoveném řízení žádost za ponechání parcely č.... ve V. podle § 20 př. zák.
Otázka, bylo-li zrušením rozhodnutí o ponechání poz. č.. . . ve V. zasaženo i do subj. práv Jaroslava H., byla cit. nál. Boh. A 8274/29 zodpověděna kladně tím, že nss přiznal mu legitimaci ke stížnosti a rozhodnutí, jímž žal. úřad svůj výrok o ponechání sporné parcely zrušil, na základě stížnosti Jaroslava H. zrušil pro nezákonnost. Tímto názorem nss-u je žal. úřad podle § 7 zák. o ss vázán. Nemá proto opačný jeho názor opory v zákoně.
Předpokladem obnovy z moci úřední je, aby vyšly dodatečně na jevo nové relevantní okolnosti rázu skutkového, které, kdyby byly bývaly známy v době původního aktu, byly by přivodily jiné vyřízení. Takovou novou okolností podle nař. rozhodnutí je fakt, že ona parcela, již vlastník velkostatku reklamoval podle § 20 příd. zák., byla již před tím stpú-em převzata k účelům pozemkové reformy, a referent žal. úřadu, který pracoval rozhodnutí o žádosti za ponechání nemovitostí podle § 20 příd. zák., mezi nimiž byla i tato parcela, o tom nevěděl, ježto převzetím nemovitostí zbytkového statku V., a mezi nimi i parcely č. . .., byl pověřen referent jiný. — Názor ten je právně mylný. Úřadem, pověřeným úkony svěřenými záb. zákonem státu je stpú. Rozvrh práce mezi jednotlivé úředníky výkonné je jeho vnitřní záležitost bez jakéhokoliv právního významu vůči stranám, vůči nimž stojí vždy jen stpú jako úřad jediný, zastoupený předsedou, resp. jeho náměstkem, po případě i úředníkem jimi zmocněným k podpisování úředních vyhotovení. Pověřil-li stpú více úředníků prováděním jednotlivých fasí pozemkové reformy na jedné a téže nemovitosti, nemůže z toho, že jednomu referentu zůstaly neznámy akty provedené referentem druhým, vyvozovati, že by běželo o věc, o níž úřad nevěděl. Není proto novou skutkovou okolností fakt, že úředníku pověřenému vyřízením žádosti za ponechání nemovitostí podle § 20 příd. zák., nebylo známo, že v referátu jiného úředníka byla reklamovaná parcela převzata pro účely pozemkové reformy. Obrana žal. úřadu, že při propouštění tisíce parcel zabraného majetku, kdy ani knihovní, ani katastrální stav nejsou spolehlivými pomůckami, nelze zabrániti, aby nebyly omylem propuštěny parcely již přidělené, a že proto nutno počítati s opravou výroku za souhlasu vlastníka provedenou, nemá zřejmě místa tam, kde běží o obnovu řízení z moci úřední, neboť omyl ve skutkových okolnostech, který měl a vzdor tvrzeným obtížím přece jen mohl býti z moci úřední zjištěn, není důvodem obnovy řízení z moci úřední.
Není-li dán tento základní předpoklad pro obnovu řízení z moci úřední, nemusel se nss zabývati dalším obsahem nař. rozhodnutí, tuto obnovu odůvodňujícím. Je tedy i tento výrok žal. úřadu v rozporu se zákonem, a bylo proto nař. rozhodnutí v celém jeho obsahu zrušiti pro nezákonnost.

Citace:

č. 9596. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické nakladatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 212-215.