Čís. 6237.

Elektrické pouliční dráhy jsou svou povahou železnicí ve smyslu § 85, písm. c) tr. zák.
(Rozh. ze dne 30. června 1938, Zm II 283/38.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu, jímž byl stěžovatel vinným uznán přečinem proti bezpečnosti života podle § 337 tr. z. Z důvodů:
Vychází-li se ze zjištěného děje, nelze přiznati oprávnění právním námitkám zmateční stížnosti, činěným s hlediska zmatků č. 9 a), 10 § 281 tr. ř. Podle rozsudkových zjištění utrpěl P. těžké poškození na těle (zlomeninu pánve) tím, že, skládaje zboží na podélné straně valníku postaveného u kolejí elektrické pouliční dráhy tak těsně, že mezi valníkem a projíždějícím motorovým vozem zbývala prostora pouze 20 cm, byl v kyčlích zachycen vozem pouliční dráhy, jejž řídil stěžovatel, byl přimáčknut mezi tento vůz a valník, při čemž se otočil o 360 stupňů okolo své vlastní osy, a že P., když stěžovatel na jeho výkřiky nejdříve zastavil vůz, ale pak, uposlechnuv výzvy pasantů, popojel s vozem kousek zpět, byl tím opět obrácen do své původní polohy. Jak rozsudek dále zjišťuje, měl stěžovatel jako řidič motorového vozu se svého místa dokonale volný přehled po jízdní dráze. Za tohoto stavu věci je přisvědčiti nalézacímu soudu, že stěžovatel, kdyby byl věnoval náležitou pozornost jízdní dráze, a tím spíše při použití zvýšené opatrnosti, kterou mu ukládala zjištěná skutečnost, že v nepatrné vzdálenosti od kolejí elektrické dráhy byl valník, do něhož byli zapřažení koně a kde pracovali lidé, byl by si musil všimnouti dospělé osoby, stojící vedle valníku těsně u kolejí elektrické dráhy, a to i tehdy, když tato osoba (jak zjištěno, 175 cm vysoká) byla při práci poněkud schýlena přes valník 95 cm vysoký a naložený jen do výše ani ne celého 1/2 metru. Jelikož pak projížděním motorového vozu byla krajně ohrožena tělesná bezpečnost osoby stojící v úzkém prostoru mezi kolejemi a valníkem, nesměl stěžovatel jako řidič motorového vozu za této situace vůbec pokračovati v jízdě, dokud neminula překážka, která mu, jak uvedeno, při povinné péči a obezřetnosti nemohla ujíti. Právem proto nalézací soud uznal, že se stěžovatel svým zjištěným jednáním dopustil nedbalosti, o níž nelze pochybovati, že byla podstatnou podmínkou těžkého úrazu P. Zjištěnými skutečnostmi je též plně opodstatněn závěr, že si stěžovatel jako dlouholetý řidič motorového vozu mohl a měl uvědomiti nebezpečnost svého jednání. Zda k úrazu přispěla i vlastní neopatrnost poškozeného, po případě též zavinění třetí osoby, je nerozhodné, poněvadž tím nemůže býti vyloučena odpovědnost obžalovaného za jeho vlastní nedbalost.
Co se týče kvalifikace souzeného skutku za přečin proti bezpečnosti života podle § 337 tr. z., není odůvodněna námitka zmateční stížnosti, že pouliční dráhu elektrickou nelze počítati k věcem jmenovaným v § 85, písm. c) tr. z. a že proto vzhledem ke zjištěnému stupni škodného výsledku, odpovídajícímu jinak jen skutkové podstatě přestupku podle § 335 tr. z., mohlo by jíti o přečin podle § 337 tr. z. (podobně jako při úrazech způsobených provozem automobilů) jen tehdy, kdyby bylo zjištěno, že skutek byl spáchán za okolností zvláště nebezpečných, což prý nelze tvrditi v souzeném případě. Neprávem klade stížnost důraz na to, že elektrické pouliční dráhy nejsou v § 85, písm. c) tr. z. výslovně uvedeny mezi předměty, jichž se týká zvýšená ochrana. Naopak rozhoduje, že zákon v § 85, písm. c) tr. z. zcela povšechně mluví o železnicích s výslovným podotknutím, že se toto ustanovení vztahuje na železnice bez rozdílu, zda jsou hnány parou nebo jiným způsobem, a že s druhé strany provoz elektrické pouliční dráhy, která svou povahou je nepochybně železnicí, t. j. drahou s kolejemi, vykazuje všechny podstatné znaky, z nichž in abstracto plyne zvýšené nebezpečí a pro něž zákon v ustanovení § 337 tr. z. podrobuje čin, jenž jinak vykazuje náležitosti § 335 tr. z., byl-li spáchán vzhledem k věcem v § 85, písm. c) tr. z. jmenovaným, tedy zejména i vzhledem k provozu železnice, přísnější trestní sankci bez ohledu na to, zda jím bylo v jednotlivém případě vyvoláno zvláště stupňované nebezpečí. (Srov. Miřička, Trestní právo hmotné, 1934, str. 385; Altmann-Jacob, Komentář, str. 259.)

Citace:

č. 6237. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1939, svazek/ročník 20, s. 313-315.