NPD documents search: Váž. civ., 5 (1923)

Čís. 2440.

Bylo-li utvořeno více podstat ku rozvrhu výtěžku z dražby movitostí dle dne nabytí práva zástavního, dlužno v pozdější podstatě rozpočítati úhradu dle poměru pohledávek, po srážce úhrady z dřívějších podstat.
V řízení, jež zavedeno bylo o souběžných nárocích věřitelů o rozvrhu výtěžku dražby movitostí, nelze přisouditi zvítězivšímu věřiteli útraty proti dlužníku.
(Rozh. ze dne 28. března 1923, R I 299/23.)
Proti manželům Václavu a Marii Š-ovým byly vedeny exekuce a zabaveny jim různé movité věci a to v tomto pořadí: Správcem úpadkové podstaty firmy M. G. drem Arnoštem W-em pro 497 Kč 46 h (vzrostlých úroky a útratami na 1016 Kč 46 h), (zástavní právo na věcech pol. 1 až 24, 30 až 33 a 35), firmou A. B. pro 347 Kč 25 h (vzrostlých na 532 Kč 25 h), (právo zástavní na věcech pod pol. 25 až 29, 34), dále zmíněnou úpadkovou podstatou (pro touž pohledávku, jako na předmětech zprvu uvedených), okresní hospodářskou záložnou v N. pro 1063 Kč 56 h, vzrostlých na 1714 Kč 64 h a zmíněnou firmou A. B. pro shora uvedenou pohledávku (zástavní právo na předmětech pod pol. 36 až 88). Za předměty tyto bylo při exekučním prodeji po srážce výloh 206 Kč utrženo 2039 Kč 50 h, jež byly předmětem rozvrhu a jež sloužily k ukojení zmíněných vymáhajících věřitelů. Exekuční soud rozdělil výtěžek na tři podstaty. Z prvé výtěžek za věci, zabavené pod pol. 1 až
24, 30 až 33, 35 přikázal úhrnem 396 Kč 62 h úpadkové podstatě firmy M. G., — z druhé (pol. 25 až 29, 34) úhrnem 255 Kč 22 h firmě A. B. a z třetí (pol. 36—88) úhrnem 1387 Kč 65 h poměrně úpadkové podstatě firmy M. G. 329 Kč 38 h okresní hospodářské záložně v N. 910 Kč
10 h a firmě A. B. 147 Kč 17 h, při čemž ohledně firmy M. G. vzal za základ její celkovou pohledávku po odečtení 396 Kč 62 h, jichž se jí dostalo na touž pohledávku z prvé podstaty. Rekursní soud ku stížnosti firmy M. G. změnil rozvrh třetí podstaty v ten rozum, že přiřkl stěžovatelce 468 Kč (vzav v počet celou její pohledávku beze srážky shora uvedené), okresní hospodářské záložně v N. 790 Kč a firmě A. B.
129 Kč 65 h. Duvody: Stěžovatelka získala si na zabavených předmětech položky 36 až 88 zájemního protokolu ze dne 26. prosince 1922 právo zástavní pro celou vykonatelnou pohledávku úhrnem 1016 Kč 46 h a zástavní právo to pro její pohledávku dosud trvá. Proto může vymáhající věřitelka celou pohledávku k rozvrhu výtěžku za prodané svršky přihlásiti, zejména když na základě přihlášky té jí přikázané částky nejsou vyšší než vymáhaná pohledávka. Vysvítá to také z té okolnosti, že kdyby při rozdělování strženého výtěžku za svršky na prvém místě začalo se s třetí podstatou, zcela jistě by se přihlíželo k celé
vykonatelné pohledávce.
Nejvyšší soud obnovil k dovolacímu rekursu okresní hospodářské záložny v N. usnesení prvého soudu, zamítl však návrh dovolací
stěžovatelky, by jí byly přisouzeny útraty dovolacího rekursu proti dlužníkům.
Důvody:
Prvy soudce právem utvořil tři podstaty dle pořadí vzhledem na den nabytí práva zástavního, a tím současně dáno obmezení ohledně úhrad ze zabavených předmětu. Mohl tudíž jedině v tomto pořadí u jednotlivých podstat věřitelům exekuční soudce dáti úhradu a to v první a druhé
podstatě, kde bylo jen po jednom věřiteli, celý čistý výtěžek na tyto podstaty připadající, kdežto v třetí podstatě jen dle poměru pohledávek vymáhajících věřitelů, pokud již nedoznaly částečné úhrady. Rozpočítávání poměrné úhrady v třetí podstatě dle celých pohledávek, bez ohledu na částečnou úhradu dřívější, není přípustno, jelikož pohledávka
úpadkové podstaty byla skutečně již snížena a započítávání úhrady dle
celkové části bylo by na újmu ostatním věřitelům, požívajícím téhož pořadí, avšak posud žádné úhrady nedostavším. Jest sice správné, že i předměty této třetí podstaty byly pro celé pohledávky věřitelů zabaveny, avšak exekuční soudce nemohl pořadí věřitelů zákonem dle dne zabavení určené změniti, a počítí rozvrhem třetí podstaty, jelikož tímto
nezákonným přesunem pořadí a podstat by stěžovatelka došla újmy ničím neodůvodněné. Na úhradu pro úpadkovou podstatu firmy M. G. z prvé podstaty dlužno pohlížeti tak, jako by byla se stala přímo dluž- niky samými, a pak nemůže býti pochybností o tom, že této věřitelce nepřísluší v třetí podstatě poměrné zaplacení dle celé její pohledávky (včetně veškerého příslušenství). Správně a právem vzal exekuční soudce k této okolnosti zřetel a proto musilo opodstatněnému dovolacímu rekursu býti vyhověno a, jak uvedeno, rozhodnuto. Výrok
o nákladech dovolacího rekursu spočívá na §u 78 ex. ř. a §§ 40 a 50 c. ř. s. a podotýká se, že návrhu stěžovatele, aby náklady dovolacího rekursu byly mu přisouzeny proti dlužníku, nelze vyhověti, jelikož prodejem zabavených movitostí byl dlužník nucené zbaven předmětů exekuce sloužících k ukojení pohledávek vymáhajících věřitelů, takže další řízení nečelí více proti němu, naopak on z něho úplně ustupuje. Dlužník v tomto řízení nemá práva námitek proti vymáhajícím věřitelům a nemůže se proto o něm říci, že způsobil vymáhajícím věřitelům náklady v rozvrhovém řízení vzešlé a nelze tudíž ustanovení §u 74 ex. ř. použiti. Musí tedy vymáhající věřitel náklady dovolacím rekursem mu vzešlé
sám nésti.

Citace:

Rozhodnutí č. 2440. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 539-541.