NPD documents search: Váž. civ., 6 (1924), sv. 1

Čís. 3421.

Zaopatřovací požitky bývalých zaměstnanců na velkém majetku pozemkovém (zákon ze dne 18. března 1921, čís. 130 sb. z. a n.).
Úředníci jedenácté skupiny tabely musí býti v řízení svěřených jim podniků úplně samostatní, podléhajíce a jsouce zodpovědní přímo vlastníku a musí spravovati zemědělský neb lesní podnik většího rozsahu. Nerozhodno, že zaměstnanec měl titul ředitele panství. K pojmu »většího hospodářského objektu«.
(Rozh. ze dne 23. ledna 1924, Rv I 1269/23.)
Mezitímním rozsudkem prvního soudu a potvrzujícím rozsudkem soudu odvolacího bylo vyhověno první části žalobního nároku, aby bylo zjištěno, že žalobci přísluší nárok na 76 % plných požitků jedenácté skupiny dle tabulky připojené k zákonu o úpravě zaopatřovacích požitků bývalých zaměstnanců na velkém majetku pozemkovém ze dne 18. března 1921, čís. 130 sb. z. a n. Žalovaný přiznal žalobci nárok pouze na 74 % požitků a to jen dle skupiny desáté a trval na tomto svém stanovisku i v dovolání. Procesní soud prvé stolice přiznal žalobci zaopatřovací požitky ve výši 76 % plných požitků skupiny jedenácté tabulky k zákonu ze dne 18. března 1921, čís. 130 sb. z. a n. Odvolací soud rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud přiznal žalobci zaopatřovací požitky pouze ve výši 76 % plných požitků desáté skupiny dle zákona ze dne 18. března 1921 čís. 130 sb. z. a n.
Důvody:
Dovolání nelze odepříti úspěchu, pokud odporuje z důvodu nesprávného právního posouzení dle §u 503 čís. 4 c. ř. s. tomu, že žalobce byl zařaděn místo do skupiny desáté do skupiny jedenácté. Tato skupina jest poslední a nejvyšší skupinou a náleží do ní ředitelé, inspektoři, lesmistři a podobní jim na roveň postavení vedoucí úředníci větších zemědělských lesních a průmyslových podniků. Ze srovnání s úředníky, zařaděnými do desáté skupiny, a z vysvětlivek připojených ku prováděcímu nařízení ze dne 13. května 1921, čís. 189 sb. z. a n. plyne, že úředníci jedenácté skupiny musí býti v řízení svěřených jim podniků úplně samostatní, takže podléhají a jsou zodpovědní přímo vlastníku, dále že musí spravovati zemědělský nebo lesní podnik většího rozsahu. Podle výsledků jednání a jmenovitě předložených listin, ve kterých práva, povinnosti a služební poměry žalobcovy jsou jasně vymezeny, byl na statcích žalovaného takovým vedoucím úředníkem, náležejícím do skupiny jedenácté, předchůdce žalobcův v P. Karel K., když se stal chefem centrálního správního úřadu zřízeného pro velkostatky В. a P. pode jménem inspekce velkostatku, ale nebyl jím žalobce, třebas byl prvním a vedoucím úředníkem na velkostatku P. a obdržel po jisté služební době titul ředitele panství. Žalobce byl jen pojezdným, tedy úředníkem skupiny sedmé, když byl v roce 1895 jmenován správcem panství v P. Dle dekretu ze dne 27. února 1896 byl pověřen jednak správou oekonomie pozůstávající ze tří dvorů v rozsahu asi 464 ha, maje při tom po ruce jen hospodářského adjunkta, jednak užší administrativou. Naproti tomu byl od něho úplně neodvislý a podléhal přímo inspekci velkostatku nadlesní v technické správě lesů ve výměře 2027 ha a v disposici nad lesním personálem, měl také dle předložených výkazů stejný plat a stejné jiné služební požitky jako žalobce, a všechny zprávy musily býti podepisovány společně od žalovaného, nadlesního a důchodního, takže jistou zodpovědnost nesli všichni tři uvedení úředníci společně. Žalovaný byl dále omezen v řízení velkostatku inspekcí v B. jako představeným úřadem, jehož příkazů byl povinen poslouchati, a na nějž všechny zprávy musily býti zasílány. Jako správce oekonomie náležel by žalovaný do skupiny deváté, se zřetelem na to, že mu bylo přiznáno prvenství mezi třemi vedoucími úředníky velkostatku P., všeobecný služební dozor a jiné méně významné funkce užší administrativy, jest zvýšení o jednu skupinu, tedy zařadění do třídy desáté spravedlivo, ale zařadění do nejvyšší, jedenácté třídy není odůvodněno. Nerozhoduje, že žalobce obdržel v roce 1911, postoupiv automaticky do vyšší třídy platové, název ředitele panství, neboť jeho služební poměry se tím nezměnily, a nerozhoduje ani změna, která v roce 1912 nastala v organisaci ústředí tím, že funkce inspekce velkostatku v B. byly přeneseny dílem na soukromý sekretariát žalovaného, dílem a hlavně na centrální kancelář v J. a centrálního ředitele В-a. V právech a povinnostech žalobcových se touto novou organisací zcela nic nezměnilo, dle dekretu ze dne 18. září 1912 byl žalobce povinen, bezpodmínečně poslouchati rozkazů centrálního ředitele В-a a měl nový centrální ředitel jmenovitě pečovati o organisaci oekonomie. Žalobce nebyl tedy samostatným, jen žalovanému vlastníku zodpovědným ředitelem celého velkostatku P. Nebyl zodpovědným za technickou správu lesa, ba ani za důchod a nepodléhal vlastníku přímo, nýbrž prostřednictvím centrální kanceláře a jejího ředitele. Není však splněna ani druhá podmínka pro zařadění do jedenácté skupiny, totiž, aby velkostatek P. byl větším zemědělským nebo lesním objektem. Že náleží k velkým majetkům pozemkovým, nemůže býti sporno, kdyby tomu tak nebylo, netýkal by se ho vůbec zákon čís. 130 z roku 1921. Jestli však podmínkou zařadění úředníků do jedenácté skupiny, aby podnik byl větší, znamená to, že musí býti zvláště veliký, takže se činnost vedoucího úředníka vztahuje na značný počet zaměstnanců vyšších kategorií. Které podniky takovými jsou, lze spolehlivě posouditi podle vládního nařízení ze dne 3. listopadu 1922 čís. 318 sb. z. a n., jímž byli úředníci na velkém zabraném majetku pozemkovém zařadění za účelem jich zaopatření po případě odškodnění do sedmi skupin, odpovídajících úplně skupinám 5—11 zákona čís. 130 z roku 1921. Podle tohoto nařízení náležejí do nejvyšší skupiny jenom vedoucí úředníci lesních objektů přes 10 000 ha a zemědělských objektů přes 2000 ha, a jest výslovně stanoveno, že vedoucí úředníci na objektech menších zařadí se do skupiny předcházející i když mají titul skupiny nejvyšší. Velkostatek P. má pouze asi 535 ha půdy zemědělské, z níž jest na drobno asi 170 ha pachtováno, a 2027 ha lesů. Nenáleží tedy k větším hospodářským objektům, a žalobce by se nemohl zařadění do skupiny jedenácté s úspěchem domáhati ani tehdy, kdyby byl měl jako ředitel jeho úplnou samostatnost a plnou zodpovědnost.

Citace:

č. 3421. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 120-122.