NPD documents search: Váž. tr., 20 (1938)

Čís. 4549.

Při přečinu podle § 14 č. 5 zák. na ochr. rep. úmysl pachatelův musí směřovati proti republice. Hanobí-li sice pachatel úřady republiky, avšak je-li při tom zřejmé, že se domáhá nápravy na příslušných činitelích (na př. na vládě), není dána skutková podstata přečinu po stránce subjektivní.
(Rozh. z 1. prosince 1932, Zm IV 472/32.)
Obžalovaný A. Z. jako zodpovědný redaktor časopisu napsal a uveřejnil článek, v němž ostře tepal a kritisoval postup finančních úřadů při vymáhání daní a při ukládání pokut na Podkarpatské Rusi. Soud prvé stolice ho uznal za to vinným přečinem rušení obecného míru podle § 14 č. 5 zák. na ochr. rep. Odvolací soud zprostil obžalovaného podle § 326 č. 1 a 4 tr. ř. z obžaloby, uznav, že obžalovaný nejednal v úmyslu hanobiti republiku Československou.
Nejvyšší soud zamítl zmateční stížnost vrchního prokurátora.
Důvody:
Proti rozsudku vrchního soudu ohlásil a provedl vrchní prokurátor zmateční stížnost podle č. 1 a) § 385 tr. ř. Zmateční stížnost dovozuje, že není správný závěr vrchního soudu, že obžalovaný nejednal v úmyslu hanobiti Československou republiku, neboť z obsahu článku je prý patrné, že jde o jednostrannou a přehnanou kritiku veřejných úřadů a tudíž o kritiku poměrů ve státě takového způsobu, že určité výrazy jsou způsobilé snížiti vážnost a vyvolati nepřátelskou náladu proti hanobeným a tím i proti republice. Zmateční stížnost není oprávněna. I když se má za to, že kritika finančních úřadů, kterých se závadný článek dotýká, je přehnaná, nepravdivá a zřejmě urážlivá a jest způsobilá snížiti vážnost finančních úřadů a tím i vážnost republiky, nelze prohlásiti závěr vrchního soudu o nedostatku úmyslu, potřebného ke skutkové podstatě inkriminovaného přečinu, za mylný.
Ke skutkové podstatě přečinu podle § 14 č. 5 zák. na ochr. rep. se vyžaduje po subjektivní stránce úmysl hanobiti republiku, při čemž spachatel musí býti vědom, že hanobení je způsobilé, by vyvolalo pohrdání republikou a ohrozilo právní statky v tomto § uvedené. Než vrchní soud správně poukázal k tomu, že se závadný článek dovolává dobré vůle vlády a rozvahy zemského presidenta Podkarpatoruské země proti postupu finančních úřadů, z čehož jest zřejmé, že jeho úmysl nesměřoval proti Československé republice, nýbrž proti finančním úřadům. Tomuto závěru nasvědčují i, další věty závadného článku, v nichž se prohlašuje, že živnostníci a obchodníci čekají pomoc jen od vlády republiky a že pisatel chce, aby živnostníci a obchodníci republiku milovali a že finanční úřady nejsou ještě republikou. Obžalovaný tedy výslovně rozlišoval finanční úřady od republiky jako nadřízeného zařízení a zřejmě svoje výpady nemířil na republiku, od které očekával pomoc a jejíž pomoci se dovolával. Nejvyšší soud má tedy za to, že se vrchní soud nemýlil dovodiv, že obžalovanému nešlo o úmyslné snížení vážnosti republiky, a proto zmateční stížnost jako bezdůvodnou podle odst. 1 § 36 por. nov. zamítl.

Citace:

č. 4549. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1933, svazek/ročník 14, s. 339-340.