NPD documents search: Váž. civ., 15 (1933), sv. 2

Čís. 13114.

Pokud vzhledem ke stanovám společenstva jest pokládati stavební příspěvky za dluh společenstva ve vlastním slova smyslu, jejž jest v konkursu společenstva zařaditi do třetí třídy konkursních věřitelů.
(Rozh. ze dne 15. prosince 1933, Rv II 325/32.)
Žalobce byl členem žalovaného společenstva. V červnu 1927 vypověděl žalobce členství s účinností ke konci roku 1927. Žalobce zaplatil do společenstva 2600 Kč jako stavební příspěvek, a to v měsíčních částkách jdoucích až do konce roku 1927. Na jmění společenstva bylo, v roce 1929 vyhlášeno konkursní řízení a žalobce přihlásil jako pohledávku ke konkursnímu řízení mimo jiné oněch 2600 Kč, jež však byly konkursním správcem popřeny. Žalobě, by bylo zjištěno, že žalobci přísluší v konkursu firmy všeužitečného stavebního bytového společenstva O. likvidní pohledávka 2600 Kč ve III. třídě konkursních věřitelů a že správce konkursní podstaty jest povinen to uznati, oba nižší soudy vyhověly.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
V souzeném případě jde o otázku, zda stavební příspěvky, o něž jde, jsou samostatným k určitému účelu složeným jměním, jehož vrácení může býti podle § 1435 obč. zák. požadováno, jakmile zanikl právní důvod, by je příjemce podržel, a zda tyto příspěvky sloužiti měly k tomu, by jejich pomocí splněny byly účely společenstva vůbec, takže žalobce je u společenstva složil jako člen na splnění svých členských povinností a nikoli jako soukromá osoba uzavřevší se společenstvem právní jednání. Ve stanovách není výslovně uvedeno, jakému účelu stavební příspěvky mají sloužiti. Z § 24 vyplývá, že náleží k členským povinnostem zaplatiti i podíly, i stavební příspěvky, zápisné, členské a režijní příspěvky podle toho, jak je valná hromada ustanovila (§ 15 čís. 3 a § 2 čís. 1—5 stanov). § 25 stanov ukládá členům povinnost, aby zaplatili měsíčně stavební příspěvek ve výši 160, po případě 200 Kč za každý podíl a to prvého dne každého měsíce po vstupu do společenstva, a podle § 24 odst. (2) jest tyto příspěvky platiti až do vystoupení ze společenstva. § 27 čís. 2 nařizující zřízení t. zv. konta obnov (Erneuerungskonto) sloužícího k tomu, aby z něho byly kryty výlohy na znovuzřízení bytů a domů přesahující jejich běžné udržování v dobrém stavu, ustanovuje, že ze souhrnu stavebních příspěvků nejméně jedno procento má býti přikázáno tomuto kontu. Veškeré tyto předpisy nasvědčovaly by názoru, že co do stavebních příspěvků jde o všeobecné členské povinnosti k dosažení účelů společenstevních, jak jsou v § 1 stanov a)—d) vytčeny. Tomu však odporuje ustanovení § 26 odst. 5 stanov, které předpisuje, že do rozvahy společenstva jest zařaditi jako pasivum: zapravené podíly, stavební příspěvky, úsporné vklady, nevypověditelné stavební zálohy a jinaké platy konané členy na vlastní domy (Eigenhäuser), veškeré dluhy společenstva, reservní fondy, kauce a pod. Z toho jasně vyplývá, že, i když stavební příspěvky jsou provozovacím kapitálem družstva (§ 2 stanov), nenáležejí k jeho jmění (§ 18 stanov odst. 4) a že tedy tyto částky jest na roveň postavit! úsporným vkladům, resp. stavebním zálohám, jež v § 2 jsou stejně jako stavební příspěvky uvedeny jako součásti provozovacího kapitálu, ač u nich nelze o tom pochybovati, že jsou částkami složenými nikoli k splnění společenstevních povinností členských, nýbrž k účelu přesně určenému, k němuž jen těch částek může a smí býti použito. Že stanovy kladou stavební příspěvky úplně na roveň vkladům a stavebním zálohám, plyne i z jiných ustanovení (tak § 15 čís. 13, § 26 odst. 5) a jest zejména míti na zřeteli, že § 15 čís. 13 dokonce připouští výpověď stavebních příspěvků. Tomu-li tak, jde o dluh společenstva ve vlastním slova smyslu. Stavební příspěvky neliší se v podstatě od úsporných vkladů, jenže tyto jsou dobrovolnými platy, kdežto stavebních příspěvků lze se na členu domáhati na podkladě stanov. Podle § 24 odst. 2 a 18 odst. 4 stanov, jakož i § 76 zákona ze dne 9. dubna 1873 čís. 70 ř. zák., ručí žalobce za závazky družstva jen svým podílem a další částkou rovnající se výši podílu, a této úpravě ručení by zřejmě odporovalo, kdyby stavební příspěvky byly pokládány za jmění družstva, ježto by se tak ručební povinnost členova proti přípustnosti zákona a stanov zvýšila o tuto příslušnou částku. Z těchto úvah jest žalobce v příčině stavebních příspěvků pokládati za věřitele společenstva, oprávněného k tomu, by se domáhal zařádění své pohledávky do třetí třídy konkursních věřitelů, a to i z další úvahy, že následkem vystoupení ze společenstva přestal býti jeho členem a že ve sporu nebylo tvrzeno, tím méně prokázáno, že jeho stavební příspěvky byly upotřebeny k stavbě družstevního domu, neb ke zřízení hřišť nebo tělocvičen pro členy určených (§ 1 stanov) nebo že byly aspoň částečně upotřebeny podle § 27 čís. 2 stanov. Nejde-li o pohledávku vystouplého člena, která podle rozvahy z jeho společenského poměru vybude, a která tedy jest vázána ručební povinností podle § 18 (4) stanov a § 79 zákona, nepřichází ani v úvahu ustanovení § 1 odst. (2) nařízení min. spravedlnosti ze dne 21. března 1918 čís. 105 ř. zák.

Citace:

Čís. 13114. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/2, s. 649-651.