NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 2

č. 3845.

Živnostenké právo. — Policejní právo trestní: * I. Vykonávání prací kovářských a podkovářských pro potřeby velkostatku osobou, která jest ve služebním poměru k majiteli velkostatku, není provozováním živnosti ve smyslu živn. řádu. — II. Je-li ve výroku úřadu, kterým vydal trestní nález pro neoprávněné provozování živnosti, obsažen také ještě zákaz dalšího provozování příslušných prací, není instanční postup co do tohoto zákazu omezen podle předpisu § 150 živn. řádu.
(Nález ze dne 2. září 1924 č. 14 886).
Věc: Václav K. v Č. proti zemské správě politické v Praze o přestupek živnostenského řádu.
Výrok:Nař. rozhodnutí se zrušuje z části pro vady řízení, z části pro nezákonnost.
Důvody: Trestním nálezem osp-é v P. z 29. října 1922 uznán byl st-1 vinným přestupkem § 22 živn. řádu, jehož se dopustil tím, že provozuje pro velkostatek kovářské a podkovářské práce, aniž má k tomu živn. oprávnění, a odsouzen dle § 132 a) k peněžité pokutě 50 K v případě nedobytnosti k vězení 5 dnů. Zároveň zakázala mu osp provádění kovářských a podkovářských prací do té doby, pokud neobdrží potřebné živn. oprávnění.
Odvolání z tohoto nálezu, v němž st-1 znovu dovozoval, že neprovozuje živnost v smyslu živn. řádu, nejsa samostatným podnikatelem, zsp nař. rozhodnutím zamítla, poněvadž skutková podstata přestupku jest doznáním st-lovým zjištěna. K námitkám odvolání zsp podotkla, že jsou vyvráceny výnosem min. obch. ze 14. dubna 1922, dle něhož považovati jest st-le za samostatného živnostníka se soukromoprávním obmezením na jediného zákazníka (majitele velkostatku).
O stížnosti uvážil nss toto:
Nař. rozhodnutím potvrzen byl výměr I. stolice obsahující výroky dva: jednak trestní nález, jednak zákaz prováděti kovářské a podkovářské práce do té doby, dokud st-1 neobdrží potřebné živnostenské oprávnění.
Stížnost domáhajíc se zrušení celého nař. rozhodnutí směřuje podle svého obsahu zřejmě také proti zákazu naposled uvedenému a proti příkazu v něm obsaženému, aby si st-1 opatřil k provozování prací kovářských a podkovářských živn. oprávnění. Tento výrok jest samostatným rozhodnutím o tom, je-li činnost st-lova, která dala podnět k zahájení trestního řízení, provozováním živnosti ve smyslu živn. řádu, a nelze jej proto pokládati za pouhou součást nál. trestního a nelze tudíž na výrok ten užíti ani předpisu § 150 živn. řádu, který omezuje instanční postup jen stran nálezů trestních. Poněvadž žal. úřad připojil svému rozhodnutí jediné poučení právní upírající st-li vůbec právo dalšího odvolání, ač proti uvedenému zákazu st-li právo odvolání k třetí stolici po rozumu § 146 živn. řádu příslušelo, bylo nař. rozhodnutí, pokud odepřelo st-li právo dalšího rekursu do výroku týkajícího se zákazu vykonávati práce kovářské a podkovářské a povinnosti st-le opatřiti si oprávnění živn. k tomu, zrušiti podle § 6 zák. o ss.
Pokud pak se stížnost obrací proti oné části nař. rozhodnutí, jíž potvrzen byl trest. nál. I. stolice, shledal ji nss důvodnou a zrušil proto nař. rozhodnutí v této části podle § 7 téhož zák. Právem dovozuje stíž- nost, že vykonávání prací kovářských a podkovářských st-lem nedo- stává se jedné podstatné náležitosti, aby mohlo býti uznáno za provozování živnosti ve smyslu živn. řádu, a to povahy samostatného podniku. O provozování zaměstnání po živnostensku, na něž se podle čl. 4 uvozov. patentu k živn. řádu předpisy tohoto zákona vztahují, nelze mluviti tam, kde jde o provozování nějaké činnosti v poměru námezdním. Že živn. řád provozováním živnosti rozumí jen samostatné provozování určité činnosti výdělkové, vysvítá i z oněch ustanovení, kde, jako na př. v §§ 72 a 73, výslovně užívá výrazu »samostatný živnostník« (na rozdíl od pomocných pracovníků).
Samostatným živnostníkem možno však nazvati jen osobu, na jejíž účet (a ovšem také risiko) se výdělková činnost provozuje. Samostatné provozování nějakého zaměstnání a provozování zaměstnání v poměru služebním nebo pracovním jsou právě pojmy opačné. O tom, že st-1 byl u majitele statku č-ského v trvalém poměru služebním nebo námezdním, není podle spisů pochybnosti. Odvodní spis výslovně uvádí, že K. pracoval za mzdu. Podle tvrzení st-lova spisy nevyvráceného a úřadem ani nepopřeného, byl přijat jako poklasný, při čemž mimo rozmanité práce jiné obstarával také práce kovářské a podkovářské. Jestliže v tom žal. úřad právě tak jako stolice I. shledal provozování živnosti a st-le, jenž živn. oprávnění k provozování živnosti kovářské a podkovářské nemá, uznal vinným přestupkem § 22 živn. řádu, založil rozhodnutí své na nesprávném výkladu pojmu živnosti ve smyslu živn. řádu, a bylo proto rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 3845. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 269-271.