Authors:
= Váž. civ., 14 (1932), sv. 1
PDF

Čís. 11443.
Řešení otázky, v jakém rozsahu přísluší svéprávnému nepominutelnému dědici nárok na doplnění povinného dílu, nespadá do působnosti nesporného soudce a nesmí o ní nesporný soudce rozhodovati ani v usnesení, jímž rozhodoval podle §§ 109 a 112 nesp. říz. o předloženém soupisu. Jest věcí dědice, by za pozůstalostního řízení použil práv příslušejících mu podle §§ 784, 804 a 812 obč. zák.
(Rozh. ze dne 4. března 1932, R I 109/32.)
V pozůstalostním řízení žádal svéprávný testamentární a zároveň nepominutelný dědic, který se přihlásil k pozůstalosti výminečně ze závěti, o doplnění povinného dílu. Oba nižší soudy rozhodly o návrhu věcně.
Nejvyšší soud poukázal návrh na pořad práva.
Důvody:
Řešení otázky, v jakém rozsahu přísluší svéprávnému nepominutelnému dědici nárok na doplnění povinného dílu, nespadalo do působnosti nesporného soudce a neměl se proto s otázkou tou ani zabývati, ježto nebyla jeho úkolem, a bylo věcí dědice, by za pozůstalostního řízení použil práv příslušejících mu podle §§ 784, 804 a 812 obč. zák. (rozhodnutí čís. 9266 a 9360 sb. n. s.). Neměl-li se pozůstalostní soud zabývati s řešením otázky povinného dílu, nesměl o ní ani rozhodovati v usnesení, jímž rozhodoval podle §§ 109 a 112 nesporného pat. o předloženém soupisu, neboť k rozhodování otázky té byl povolán jen sporný soudce. Trpí proto napadené usnesení jakož i usnesení prvého soudu, pokud se zabývá řešením otázky doplnění povinného dílu zmatečností podle § 41 d) zákona čís. 100/1931 sb. z. a n., k níž jest hleděti z úřadu (§ 41 posl. odst. uvedeného zákona).
Citace:
č. 11443. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 242-243.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).