Č. 3660.

Obecní úředníci. — Velká Praha: Rovná se postavení školního lékaře obce pražské postavení def. městského lékaře obce žižkovské před sloučením Velké Prahy?
(Nález ze dne 26. května 1924 č. 9296).
Věc: MUDr. A. H. v P. (adv. Dr. Arn. Weinfurter z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze o převzetí do služeb sjednocené obce Pražské.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Dne 19. prosince 1913 jmenovalo měst. zastupitelstvo v Žižkově st-le definitivním čili doživotním městským školním lékařem v Ž. od 1. ledna 1914 a podotklo, že je povinován, kdyby časem místa měst. škol. lékařů byla zrušena, vykonávati službu lékaře městského. Dle dekretu ze 16. září 1921 jmenovalo totéž zastupitelstvo st-le lékařem městským v kategorii A úředníků městské obce Ž. se služebními požitky 2. platové stupnice IX. třídy hodn. a příslušnými přídavky a výpomocemi.
Výměrem z 2. září 1922 zpravilo presidium hl. města Prahy st-le, že užší správní komise toto jmenování neschválila a že jest přejat do služby obce pražské jako školní lékař s požitky a postupem pro školní lékaře u obce pražské platné.
K stížnosti, st-lem do tohoto rozhodnutí podané, zrušil Sbor hl. města Prahy pro vyřizování stížností předchozí usnesení užší správní komise z toho důvodu, že nebylo dle § 13, odst. 3 zák. č. 116/1920 schváleno ústřední správní komisí hl. města Prahy. Na to ústřední správní komise ve schůzi, konané dne 9. dubna 1923, schválila usnesení užší správní komise z 30. června 1922 o převzetí st-le toliko jako lékaře školního. O obou těchto aktech byl st-l zpraven jediným výměrem presidia hl. m. Prahy z 11. dubna 1923.
Odvolání z toho podanému žal. úřad nař. rozhodnutím nevyhověl.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvažoval nss takto: — — —
Věcně obrací se stížnost proti nař. rozhodnutí ve dvou směrech: jednak proti tomu, že vyslovilo, že st-l, byv jmenován měst. lékařem na Ž., nebyl dosazen na místo systemisované před platností zák. č. 166/1920, jednak proti tomu, že nehledělo k výtce, napadající jeho převzetí do služeb sjednocené obce pražské toliko jako lékaře školního.
Výtku prvou nemohl nss uznati důvodnou. Ze správních spisů plyne, že r. 1913 byl st-l jmenován toliko definitivním lékařem školním; tvrdí-li stížnost, že místo měst. lékaře, jež st-li bylo propůjčeno teprve r. 1921, bylo systemisováno již r. 1913 tím, že v dekretu, jímž byl jmenován definitivním lékařem školním, bylo poznamenáno, že kdyby místo toto časem bylo zrušeno, bude povinen konati službu lékaře městského, nemá tvrzení to v skutkové podstatě opory.
Naproti tomu shledal nss výtku druhou důvodnou. Již v adm. řízení a také ve stížnosti vytýkal st-l, a jeho tvrzení v tom směru zůstalo nevyvráceným, že postavení školního lékaře hl. města Prahy jest po právní stránce podstatně nepříznivějším než ono, kterého st-l nabyl z dekretu obce Ž. z r. 1913. Je-li tomu tak, pak bylo do práv st-lových zaručených §em 3 zák. č. 116/1920 zasaženo, byl-li do služeb sjednocené obce pražské převzat toliko jako lékař školní.
Žal. úřad však v té příčině šetření nekonal, zejména nevyšetřil, zda postavení školního lékaře obce pražské se rovná postavení, jaké měl st-l jako definitivní školní lékař u obce Ž., skutková podstata sporného případu zůstala po této stránce kusou. Tento nedostatek znemožňuje nss-u spolehlivé posouzení jak důvodnosti vývodů stížnosti, tak i zákonitosti nař. rozhodnutí a nutno jej proto kvalifikovati jako podstatnou vadu řízení.
Zakládá-li se však nař. rozhodnutí na řízení podstatně vadném, jest postup dle § 6 zák. o ss plně odůvodněn a bude na žal. úřadě, aby, doplniv je v uvedeném směru, o nároku st-lově znovu rozhodl.

Citace:

č. 3660. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 1379-1380.