Čís. 1077.
Obmeziti tarifem ručení za ztrátu, schodek anebo poškození zavazadla
na určitý peníz, jest přípustno pouze ohledně cestovních zavazadel, nikoli
však též ohledně zavazadel, uložených v nádražní šatně.
Za zavazadla, uložená v nádražní šatně, ručí obecenstvu pouze a jedině dráha, byť i šatnu zadala soukromému podnikateli.
(Rozh. ze dne 1. června 1921, Rv II 79/21.)
Přerušivši jízdu po železnici uložila žalobkyně v nádražní šatně na
schovací lístek koš s prádlem šatstvem. Lístek, opatřený označením dráhy a firmou podnikatele šatny Leopolda H., obsahoval na rubu upozornění, že za zavazadla poskytuje se odškodné nejvýše 100 Kč. Uložený
koš vydán byl zřízenci šatny na padělaný schovací lístek neznámé osobě.
Žalobou na železniční erár a podnikatele šatny Leopolda H. domáhala se
ukladatelka výroku, že jsou oba rukou společnou a nerozdílnou povinni
odškodniti ji za ztracený koš i s obsahem. Procesní soud prvé
stolice uznal dle prosby žalobní, vycházeje z názoru, že pasivně ke
sporu jsou legitimováni obě žalované strany, podnikatel šatny proto, že
jako samostatný podnikatel schovací smlouvu uzavřel, žalovaná dráha
pak proto, že podle § 39 žel. dopr. ř. postihuje ji povinnost, postarati se
o šatnu, a tudíž i ručení za uložená tam zavazadla, dále že ztráta nastala
vinou obou žalovaných, poněvadž zavazadlo při patřičné obezřetnosti nebylo by bývalo vydáno na padělaný schovací lístek a žalovaná dráha
nepostarala se o patřičný dozor na podnikatele, a posléze, že při solidární
zodpovědnosti obou žalovaných nepřichází v úvahu tarifové obmezení
náhradní povinnosti na 100 K, mající význam jen v poměru skladatele ku dráze. Odvolací soud žalobu proti podnikateli dráhy zamítl, proti
dráze zamítl ji. pokud domáhala se náhrady přes 100 K. Důvody:
Spolužalovaný Leopold H. není ku sporu pasivně legitimován. Neboť dle předpisu § 39 želez. dopr. ř. má správa dráhy postarati se o to, by ve
stanicích byly po ruce vhodné místnosti pro přechodné uschování zavazadel (šatna). Dle tohoto jasného znění zákona jest správa dráhy pouze
povinna místnosti pro uschování zavazadel poříditi, není však nijak povinna, by sama uschovací službu v nich prováděla, naopak může službu tu přenechati jinému podnikateli. Dle předpisu téhož § 39 žel. dopr. ř. ručí
dráha vždy jako schovatel. Z toho plyne, že v případě zřízení šatny ručí dráha jako schovatel vždy sama, bez rozdílu zda-li šatnu obstarává ve vlastní regii, t. j. vlastními zřízenci, či dává-li ji obstarávati jinými podnikateli. Vůči obecenstvu jest dráha v obou případech samouschovatelem
a pro obecenstvo je lhostejno, jakou má úmluvu s podnikatelem, jemuž provoz šatny zadala, neboť úmluva tato jest věcí, týkající se jedině vnitřního poměru mezi dráhou a podnikatelem. Následkem tohoto, v rozhodnutích nejvyššího soudního dvoru opětovně vysloveného názoru, soud
I. stolice nesprávně právnicky posoudil věc, když uznal, že dle smlovy mezi drahou a žalovaným Leopoldem H-em v roce 1916 uzavřené, žalováného Leopolda H-a pokládati sluší za samostatného podnikatele, který
za provozování šatny na nádraží ručí a že následkem toho jako samostatný schovatel jest povinen rukou společnou a nerozdílnou s dráhou, která dle zákona jako spoluuschovatclka ručí, zavazadlo, o které se jedná,
žalobkyni vydati, pokud se týče ji odškodniti.
Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu ohledně Leopolda H. potvrdil, ohledně žalované dráhy však změnil a obnovil v tomto směru rozsudek prvé stolice.
Důvody:
Dovolání uplatňujícímu dovolací důvod č. 4 § 503 c. ř. s. nelze upříti
částečného oprávnění, pokud napadá výroik rozsudku ohledně povinnosti
žalovaného železničního eráru, jenž druhou stolicí byl odsouzen k náhradě
škody pouze ve výši 100 K vzhledem k dodatku III k § 39 železničního dopravního řádu, kterým ručení dráhy za ztrátu v šatně uschovaného zavazadla jest obmezeno na částku 100 K. Dovolací soud nesdílí názor napadeného rozsudku, že toto omezení se jeví jen prováděcím ustanovením ve smyslu § 2 odstavec prvý žel. dopr. ř., že dotyčný tarif nabyl
platnosti zákona a platí vůči každému, tedy i vůči žalobkyni, která prý tím, že své zavazadlo uložila do nádražní šatny, se podrobila tomuto
omezení. Dle § 35 žel. dopr. ř. jest obmezení ručení dráhy za zavazadla
na peníz maximální přípustný m pouze při zavazadlech cestovních ve smyslu §§ 30 a 35 odstavec druhý zmíněného žel. dopr. ř. Ustanovení § 39 takové obmezení při obyčejných za účelem přechodného uschování
do nádražní šatny uložených zavazadlech výslovně vylučuje tím, že ustanovuje ručení dráhy jako schovatele, t. j. ručení za celou škodu ve smyslu
§ 964 obč. zák. Tomuto výkladu není na překážku § 2 žel. dopr. ř., jelikož prováděcími ustanoveními nelze změniti dopravní řád, ani § 6, jenž mluví
o tarifech dopravních. Zmíněný dodatek III. k § 39 odporuje tedy zřejmě
ustanovením §§ 35 a 39, pročež není s to, aby obmezoval ručení dráhy na nepatrnou částku 100 K. Že žalobkyně přijetím uschovacího lístku,
na kterém toto omezení je otištěno, tomuto se nepodrobila, naříkaný rozsudek správně odůvodňuje, přihlíží ale neprávem k § 95, který jest zařazen do oddílu VII., jednajícího o dopravě zboží, a dle § 35 se vztahuje
pouze na zavazadla cestovní a nikoliv na zavazadla ve smyslu § 39 zařazeného do oddílu IV., jenž se zabývá dopravou zavazadel cestovních.
Jelikož nižší soudy zjistily, že sporná zavazadla následkem předložení
padělaného lístku uschovacího byla vydána osobě neoprávněné, stalo se vrácení těchto zavazadel nemožným, pročež dle § 964 obč. zák. lze odsouditi žalovaný erár, jenž ve spise odvolacím uznává právní důvod žalobního nároku, jen k náhradě celé škody ve výši prvým soudcem ustanovené. Bylo tedy dovolání v tomto kuse vyhověti a obnoviti rozsudek
prvého soudce, pokud jím byl odsouzen žalovaný erár zaplatiti žalobkyni
zažalovaných 2891 K s 6 proc. úroky ode dne 29. prosince 1918. Naproti tomu není odůvodněno dovolání do výroku druhé stolice ohledně žalovaného Leopolda H-a. V tomto směru poukazuje se dovolatelka na
v podstatě správné důvody napadeného rozsudku, jenž nebyl vyvrácen
spisem dovolacím. K jeho vývodům se podotýká, že dle § 39 žel. dopr. ř.
dráha ručí obecenstvu jako samoschovatel i tehdy, když neobstaráva
šatnu ve vlastní režii, a že k ustanovení § 1406 obč. zák. nelze přihlížeti
proto, že se tu patrně nejedná o převzetí závazku ve smyslu tohoto místa zákonného.