NPD documents search: Váž. civ., 15 (1933), sv. 1

Čís. 12431.

Výklad pravidel pro šekové řízení.
Byl-li příkaz výplatou peněz proveden šekovým úřadem teprve, až když byla odkryta zpronevěra úředníka, jenž vklady zpronevěřil, hradí se vlastníku šekového účtu jen 1% úrok ve smyslu §§ 12 a 14 pravidel.
(Rozh. ze dne 10. března 1933, Rv I 2016/31.)
Žalobce, velkoobchodník, obchodoval s konsumním družstvem ve V., jež platilo dodané zboží na účet žalobcův u poštovního šekového úřadu žalobcovými složenkami. Poštmistr ve V. zpronevěřil z částek pro žalobce došlých 10000 Kč. Žalobce uplatnil nárok na náhradu zpronevěřených částek u ředitelství pošt a telegrafů i s 8% úrokem z prodlení, odůvodňuje to tím, že musí sám platiti debetní úrok vyšší. Ředitelství pošt a telegrafů přiznalo žalobci částku kapitálovou, pokud se však týkalo úrokové částky, uznalo jen nárok na 1% úroků a vzhledem k tomu vyplatilo žalobci kromě zpronevěřené částky 10057 Kč i 1% úrok až do 15. června 1930, t. j. do dne výplaty. Žalobce uplatnil pak nárok ohledně výplaty 8% úroků u ministerstva pošt a telegrafů ve smyslu § 219 pošt. ř. čís. 317 z roku 1916, ale žádost ta byla odmítnuta. Žalobě, domáhající se zaplacení 8%ních úroků vyhověl procesní soud prvé stolice potud, že přisoudil žalobci 6%ní úroky. V otázce, zda jest přiznati úrok vyšší než 1%, uvedl v důvodech: Pro rozhodnutí o tom, zda žalobce má nárok na 8% úrok z prodlení, ze zpronevěřených částek za dobu od jejich složení až do 15. června 1930, jest rozřešiti: především otázku, zda žalobce v souzeném případě
Civilní rozhodnutí XV. 22 vystupoval jako účastník šekového řízení, který ve smyslu § 14 pravidel pro šekové řízení by byl nucen se spokojiti se zúročením jen 1%. Soud má za to, že žalobce v souzeném případě není omezen ustanovením § 14 pravidel pro šekové řízení. § 14 cit. pravidel stanoví, že jedním procentem se zúročuje pohledávka na účtu. O takovou pohledávku však v souzeném případě nejde, neboť, jak z nesporného přednesu stran plyne, žalobci ze složených proň peněz bylo připsáno na účtě jen 10230 Kč, kteréžto peníze žalobce jediné obdržel, kdežto částka zpronevěřená 10057 Kč vůbec na jeho účtě připsána nebyla a žalobce ji obdržel teprve dne 15. června 1930. Rovněž tu nejde o případ § 12 odst. II cit. pravidel, kde jest upraveno ručení poštovního šekového úřadu a povinnost ku placení náhrady ve výši 1% úrokové sazby při nesprávném provedení šekových nebo převodních příkazů. Závazek žalované strany k náhradě zpronevěřených peněz a tudíž i k náhradě další škody tím žalobci způsobené netkví tedy v ustanovení § 14 a § 12 pravidel pro šekové řízení, nýbrž nárok ten jest odůvodněn obecnými předpisy o náhradě škody, totiž, že žalovaná strana jako podnikatelka zodpovídá podle § 1313 obč. zák. žalobci za jednání poštmistra, kterého používala při plnění svých povinností vyplývajících proti žalobci z jeho účastenství na poštovním šekovém řízení. (§ I cit. pravidel — sběrnami a platebnami jsou poštovní úřady.) Tím, že se poštmistr dopustil zpronevěry, nastala povinnost žalované strany k náhradě škody zpronevěrou peněz žalobci způsobené, a to nejen škody ze zpronevěřených peněz, nýbrž i další škody, již žalobce utrpěl tím, že zpronevěřené peníze včas neobdržel. Vzhledem k tomuto právnímu názoru soudu je povinna žalovaná strana nahraditi žalobci škodu, kterou utrpěl tím, že nebyla ihned na jeho účet odvedena kapitálová částka proň složená u pošt. úřadu ve V. Odvolací soud žalobu zamítl. Důvody: Jest si nejprv ujasniti, o jaký právní poměr tu jde vzhledem k nesporné skutečnosti, že žalobce měl účet šekový (byl vlastníkem účtu šekového) a byl tedy účastníkem šekového řízení. Podle povahy věci jde tu o poměr zmocňovací podle § 1002 obč. zák. a platí proto o povinnostech zmocněnce předpisy § 1009 obč. zák. První soudce vychází z toho názoru, že žalobce není omezen ustanovením § 14 pravidel pro šekové řízení, ježto podle tohoto § 14 zúročuje se jedním procentem pohledávka na účtu poštovního úřadu šekového (nyní poštovní spořitelny), částka zpronevěřená vůbec na účtě připsána nebyla a žalobce ji obdržel teprve 15. června 1930. Názor ten odvolací soud nesdílí. Jisto jest, že zpronevěřené peníze na účet šekový patřily, měly tam býti připsány žalobci k dobru a měly proto býti podle citovaného § 14 zúročeny jedním procentem. Podle § 12 odst. 1 pravidel šekového řízení neručí poštovní úřad šekový (nyní poštovní spořitelna) za včasný přípis vkladu na účtech ani za včasné provedení šekových a převodních příkazů ani za včasnou výplatu šekových platebních poukázek. Podle druhého odstavce téhož § 12, pokud by vlastníci účtů kromě případů v odst. 1 uvedených podle platných právních ustanovení byli oprávněni žádati šekový úřad o náhradu škody, vzešlé jim nesprávným provedením jejich šekových nebo převodních příkazů, poskytne šekový úřad jen náhradu rovnající se úrokům z poukázané částky ve výši úrokové sazby, kterou sám té doby úročí pohledávky vlastníků účtů na šekový účet, a to ode dne příchodu příkazu do dne jeho správného provedení. Podle názoru odvolacího soudu jde tu při zpronevěře, v souzeném případě se stavší, o případ nesprávného provedení šekových příkazů, právě zpronevěrou způsobeného, a má tudíž žalobce ve smyslu citovaného § 12 odst. II pravidel nárok jen na náhradu úroků 1%. Podle § 1323 obč. zák. musí při náhradě škody býti vše uvedeno v dřívější stav. Proto v souzeném případě musí býti žalobci poskytnut jen takový úrok, který by mu vzešel, kdyby zpronevěřené peníze byly mu připsány k dobru a řádně zúrokovány (sr. rozh. čís. 5762 sb. Glaser-Unger, Neue Folge). Ježto jest nesporno, že žalobce 1% úroky obdržel, nemá další nárok na úroky a bylo proto žalobu jako neopodstatněnou zamítnouti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolatelka, napadajíc odvolací rozsudek pro nesprávné právní posouzení, má za to, že se ustanovení §§ 12 a 14 pravidel pro šekové řízení poštovního šekového úřadu nehodí na sporný případ, protože se poukázané částky následkem zpronevěry poštmistra prý nedostaly na její účet. Proto se prý nehodí použití § 14 pravidel. Použití § 12 se prý nehodí proto, že má na mysli jen normální chod šekového řízení a protože nešlo o provedení šekového nebo převodního příkazu, nýbrž o zpronevěru, a také prý nedošlo k žádnému vkladu a nebylo poštovním šekovým úřadem složenými penězi naloženo na účet dovolatelky, protože peníze byly zpronevěřeny. Dovolatelce nelze dáti za pravdu. Poštovní šekový úřad přijal vklady Družstva na účet žalující firmy. Tím převzal příkazy a nevadí tomu, že zřízenec poštovního šekového úřadu peníze takto vložené zpronevěřil. Zpronevěřil je poštovnímu šekovému úřadu, ale nikoliv žalující firmě neb Družstvu, které je vložilo a poukázalo šekový úřad k určité disposici. Tím, že poštovní úřad šekový provedl příkazy jen částečně poukázav jen menší částku nebo je neprovedl zatím vůbec, nic se na věci nemění. Mezi stranami není o tom sporu, že mezi nimi je poměr zmocnitelský. Žalující firma má za to, že při náhradě z důvodu tohoto poměru nejde o nesprávné provedení příkazu a že proto neplatí § 12 pravidel. Je sice správné, že nelze použíti odstavce 1 § 12 těchto pravidel. Tam jest stanoveno, že poštovní šekový úřad neručí za včasný přípis vkladů na účtě, ani za včasné provedení šekových a převodních příkazů, ani za včasnou výplatu šekových poukázek. Ve sporném případě se však žalobce nedomáhal náhrady pro opožděnost provedení přípisu na jeho účtě nebo převodu, nýbrž žádal náhradu proto, že příkaz, převod vkladu na jeho účet nebyl vůbec proveden nebo byl proveden jen z části. Nešlo tedy ve sporu o včasnost přípisu vkladu nebo včasnost provedení příkazu a výplaty poukázky.
22* Avšak odst. 2 § 12 pravidel stanoví, že, pokud by vlastníci účtů kromě případů v prvém odstavci uvedených byli oprávněni žádati náhradu škody vzešlé nesprávným provedením jejich šekových nebo převodních příkazů, poskytne jim ji šekový poštovní úřad v částce rovnající se úrokům, kterou úročí pohledávky ode dne příchodu příkazu až do dne provedení. O takový případ jde. Příkaz byl proveden výplatou peněz žalující firmě, ale nebyl ovšem proveden správně, protože poštmistr vklady zpronevěřil zcela neb z části a šekový poštovní úřad provedl výplaty, převod, teprve, až zpronevěru odkryl. Pro ten případ hradí se jen 1% úrok ve smyslu §§ 12 a 14 pravidel. V odstavci 2 § 12 se nerozeznává, z jakého důvodu byl příkaz proveden nesprávně, a proto také nelze rozeznávati, zda nesprávné provedení bylo způsobeno zpronevěrou či z jiného důvodu. Nezáleží na tom, zda se zpronevěřené částky dostaly na účet žalující firmy, či zda jí byly přímo vyplaceny provedením příkazu Družstva. Všeobecných předpisů o náhradě škody nelze tu použít, ježto pravidly o šekovém řízení je mezi stranami stanoveno jinak a tato pravidla nahrazují dohodu stran.

Citace:

Čís. 12431.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 361-364.