Čís. 1408.
Odklad exekuce vyklizením (nař. ze dne 25. června 1920, čís. 409 sb. z. a n.).
Platnost soudního smíru, jímž vzdal se nájemce výhod nařízení čís. sb. 409/1920, prohlásiv, že o odklad již nezažádá. Návrh na odklad přes to podaný budiž odmítnut.
(Rozh. ze dne 10. ledna 1922, R I 14/22.)
V protokole o soudním smíru ze dne 20. května 1921 zavázal se nájemce soudním smírem, že se určitě vystěhuje v terminu listopadovém 1921 a vzdal se jakýchkoliv zákonných výhrad ohledně odkladu exekuce, jmenovitě prohlásil, že již nebude žádati za odklad exekuce. Když pak v terminu listopadovém 1921 vedena byla proti němu exekuce vyklizením, domáhal se odkladu, jejž mu soud prvé stolice povolil. Rekursní soud odkladu nepovolil. Důvody: Každý může se dle všeobecných zásad vzdáti práv mu příslušejících, pokud vzdání to výslovně není zakázáno (§ 1444 obč. zák.). Vládní nařízení ze dne 25. června 1920, čís. 409 sb. z. a n. nevylučuje a nezakazuje, aby strana povinná se nemohla vzdáti dobrodiní, jež toto vládní nařízení jí poskytuje. Je-li tomu tak, je vzdání se odkladu exekuce účinným, neboť úmysl stran při uzavření smíru nenesl se dle obsahu protokolu k tomu, aby založena byla smlouva nájemní na určitou dobu, nýbrž aby s výkonem exekuce bylo sečkáno. Není proto strana povinná oprávněna domáhati se opětného odkladu exekuce a již z tohoto důvodu je nutno návrh její zamítnouti, aniž je třeba, by přihlíželo se k tvrzené okolnosti, že strana povinná není s to, náhradní byt najíti. Strana povinná se dobrodiní cit. vlád. nařízením jí poskytnutého vzdala a nelze proto tvrditi, že by neměla beze své viny jiné přiměřené náhrady za byt, o který jde. Smlouvy činí se zajisté proto, aby se plnily (§ 918 obč. zák.).
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu
Důvody:
Dle § 1 vlád. nař. ze dne 25. června 1920, čís. 409 sb. z. a n. může — tudíž nemusí — exekuční soud odložiti exekuci za podmínek tam vytčených. Soud rekursní mohl proto uvážiti i okolnosti jsoucí opětnému odkladu na závadu a přihlédl právem k tomu, že právoplatným usnesením prvého soudu ze dne 9. května 1921 byl návrh povinné strany na odklad
exekuce zamítnut, a že strana tato, vzdavši se výslovně všech výhod pro budoucnost, zavázala se soudním smírem, že o odklad nebude vůbec žádati. Rekursní soud zamítl vzhledem k tomu právem opětovaný návrh na odklad exekuce, odůvodniv správně své usnesení. Disposiční právo vlastníka domu nemůže ani dle uvedeného vlád. nařízení býti omezeno tak dalece, aby výhody nařízení toho poskytnuty byly nájemci i tehdy, když se jich výslovně a dobrovolně vzdal.