Č. 3386.

Pozemková reforma (Slovensko): Nemožnost řádného hospodaření na koupené nemovitosti vzhledem k výši kupní ceny a k finančním poměrům nabyvatele může býti důvodem neschválení kupní smlouvy podle § 4 zák. č. 64/1918 a § 6 nař. min. pro správu Slovenska z 12. ledna 1919 č. 11.
(Nález ze dne 20. března 1924 č. 4562.)
Prejudikatura: Boh. 1282 adm.
Věc: Antonín R. v Bratislavě (adv. Dr. Aleš Posselt z Prahy) proti expořituře ministerstva zemědělství v Bratislavě (za zúč. stranu adv. Dr. Des. Pleschko z Trnavy) stran schválení prodeje nemovitostí.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Dne 20. ledna 1922 uzavřena byla mezi st-lem jako prodávajícím s jedné strany a Štěpánem M., jako kupujícím písemná trhová smlouva označená jako »dočasná kupná smlouva«, podle níž st-l prodává a Štěpán M. kupuje usedlost zapsanou ve vložce 70 poz. kn. obce B. za 221 000 K.
Užší výbor pro obrat nemovitostí župy bratislavské usnesením z 11. září 1922 odepřel na základě nař. min. pro správu Slovenska č. 11/1919 schválení této smlouvy s odůvodněním, že kupní cena jest přemrštěná a nynějším poměrům neodpovídá.
Rekurs st-lův proti usnesení tomu podaný zamítl žal. úřad nař. rozhodnutím vyžádav si vyjádření státního hospodářského inspektora, a odůvodnil rozhodnutí svoje poukazem na § 6 cit. nař. min. plnomocníka a zejména tím, že kupní cena 221 000 Kč jest tak přemrštěná, že ohrožuje kupitele v jeho životní existenci a neskýtá mu možnost řádného hospodaření na koupených pozemcích.
Námitku odvolatelovu, že jde jen o dočasnou kupní smlouvu, která nepodléhá úřednímu schválení, žal. úřad neuznal za správnou, poněvadž z kupní smlouvy jest patrno, že jde o skutečnou kupní smlouvu se všemi náležitostmi, které připojeno jest ustanovení, že knihovní převod vlastnického práva proveden bude teprve po úplném splacení kupní ceny, pro něž stanoveny jsou přesně vytčené lhůty a částky peněžní. Nelze tedy spatřovati v předložené smlouvě pouhý slib nebo předběžné ujednání, že teprve dne 1. října 1925 uzavřena bude kupní smlouva s konečnou platností, nýbrž skutečnou smlouvu s připojenou výminkou pro knihovní převod vlastnického práva. V označení dočasná kupná smlouva lze spíše spatřovati úmysl, obejíti svrchu uvedené nařízení ministra plnomocníka.
Ve stížnosti se namítá nezákonnost, kterou spatřuje stížnost v tom,
1. že řešení otázky té jest předčasné, ježto toliko ona smlouva, která v budoucnosti uzavříti se má a ke knihovnímu převodu bude způsobilá, podléhati by mohla schválení, nebudou-li do té doby předpisy o obmezení zcizení nemovitostí vůbec zrušeny, kdežto v době přítomné jde toliko o smlouvu dočasnou, na základě které právo vlastnické převésti nelze; z toho pak dovozuje stížnost, že užší správní výbor pro obrat nemovitostí vůbec nebyl příslušným o schválení takové dočasné smlouvy jednati;
2. že volnost majitele nezabraného statku, majetek tento zciziti za určitou cenu, není § 6 cit. nař. omezena a k hájení soukromých zájmů stran úřad není povolán.
O stížnosti této uvažoval nss následovně:
Především bylo se soudu zabývati námitkou ad 1. a rozřešiti si otázku, zda jde vůbec o právní jednání, které jest předmětem schvalování ve smyslu § 4 zák. z 10. prosince 1918 č. 64 Sb., resp. nař. ministra pro správu Slovenska z 12. ledna 1919 č. 11/1919.
Smlouvou z 20. ledna 1922, která jest označena jako dočasná kupní smlouva, určen jest přesně předmět prodávaný i kupní cena za něj, kromě toho i závazky prodávajícího i kupujícího jsou podrobně stanoveny. Má tedy smlouva tato veškeré podstatné náležitosti smlouvy trhové ve smyslu §§ 1053 a 1054 o. z. o., jehož ustanovení platí jako obyčejové právo i na Sloovensku, a může založiti řádný titul k nabytí práva vlastnického k nemovitostem bez ohledu na to, že prodávající nedal ještě svolení ke knihovnímu převodu práva vlastnického na kupce. Bylo tedy uzavřeno perfektní právní jednání, které podléhá schválení úřednímu ve smyslu cit. nař. min. pro správu Slovenska č. 11/1919 bez ohledu na to, kdy bude proveden knihovní převod. Jeví se tedy námitka ad 1. bezdůvodnou.
O námitce ad 2. pak uvážil nss toto:
Podle § 6. nař. č. 11/1919 má župní správní komise resp. ve smyslu svrchu řečeného užší výbor pro obrat nemovitostí vyšetřiti, zda právní jednání, o jehož zápis do pozemkových knih se jedná, neodporuje všeobecným zájmům čsl. státu, a jedině v tom případě udělí povolení. Žal. úřad v daném případě shledal, že kupní cena 221 000 K za 24 uh. jiter jest tak přemrštěnou, že ohrožuje kupitele v jeho životní existenci a neskytá jemu možnost řádného hospodaření na koupených pozemcích.
Výše ceny trhové dotýká se dojista, jak st-l za to má, v první řadě zájmů smluvních stran, tedy zájmů individuálních a soukromých. To však nevylučuje, že — jak nss již ve svém nál. Boh. 1282 adm. vyslovil — by výše požadované ceny trhové nemohla ve spojení s jinými momenty skutkovými zakládati zákonný důvod pro odepření souhlasu ke zcizení. Takovými momenty skutkovými mohou býti i majetkové poměry nabyvatele, s tím souvislá možnost či nemožnost řádného hospodaření na koupených nemovitostech a z toho se podávající nemožnoost udržení způsobilého stavu rolnického nebo zachování malého a středního statku.
To jest patrno i z § 6 cit. nař. č. 11/1919, podle něhož úřad má dbáti toho, aby zachován byl způsobilý stav rolnický a malý a střední statek ve svých podstatných částkách, dále aby nový nabyvatel na zemědělské usedlosti sám hospodařil a aby zabráněno bylo nezřízené zprostředkování a výdělečné parcelářství.
Žal. úřad takové skutkové momenty, jimiž by byl zájem veřejný dotčen, spatřuje v ohrožení existence kupitelovy a v nemožnosti, aby řádně mohl hospodařiti na koupeném statku.
K úsudku tomu pak dospěl úřad na základě obsahu kupní smlouvy, Šetření již v 1. instanci provedeného a pak ze zprávy státního hospodářského inspektorátu v Bratislavě, jimiž jest potvrzeno nejen tolik, že kupní cena za usedlost, o kterou jde, jest přemrštěná, nýbrž i že kupitel vzhledem k této ceně a ke svým majetkovým poměrům není vůbec s to, aby mohl kupní cenu s úroky zaplatiti a na koupené nemovitosti řádně hospodařiti a že by hospodářská existence jeho ohrožena byla.
Tyto okolnosti pak jsou zajisté oním momentem, který se ve smyslu § 6, odst. I. a odst. II. lit. a) a b) nař. č. 11/1919 dotýká všeobecného zájmu státního na udržení stavu rolnického a na zachování středních i malých statků v celistvosti. St-l však proti úsudku tomuto žádného stižného bodu neuplatňuje, nýbrž popírá jen správnost zjištění, že kupní cena jest přemrštěná.
Námitka tato nemůže však míti úspěch, ježto schválení bylo odepřeno nikoli jenom pro přemrštěnost ceny, nýbrž i proto, že by byla uskutečněním koupě ohrožena hospodářská existence kupitelova a že by tento na koupené nemovitosti nemohl řádně hospodařiti. Tento druhý důvod však sám o sobě postačí, aby úřad shledal, že právní jednání by bylo na úkor všeobecnému zájmu čsl. státu.
Byla tudíž stížnost shledána bezdůvodnou a bylo ji proto jako takovou zamítnouti.

Citace:

č. 9885. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 692-694.