Čís. 17452.

S pojmenováním »šafář« je spojen určitý pojem, vyčerpávající rozsah a povahu zaměstnancovy činnosti a jest proto zaměstnanec, který dělal na menším statku za nepřítomnosti zaměstnavatele menší disposice, přikazoval koně, dozíral na postup ženských prací na poli, pracoval i sám s traktorem, s koňmi nebo i ručně, oprávněn domáhati se vydání služebního vysvědčení v tom smyslu, že byl zaměstnán jako šafář.
(Rozh. ze dne 3. listopadu 1939, Rv I 1066/39.)
Žalobce se domáhá na žalovaném vydání vysvědčení toho obsahu, že žalobce byl u žalovaného zaměstnán od 1. června 1926 do 16. července 1938 jako šafář. Prvý soud žalobu zamítl. Odvolací soud uznal podle žaloby.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Jest posouditi, zda s pojmenováním »šafář«, jehož užití v služebním vysvědčení se žalobce domáhá, jest spojen určitý pojem, vyčerpávající rozsah a povahu zaměstnancovy činnosti, neboť účelem vysvědčení jest, aby z něho bylo patrno, jakého druhu a jaké povahy byla skutečná činnost zaměstnancova v podniku zaměstnavatelově (Sb. n. s. č. 14940). Vychází-li se ze zjištění, jež učinil odvolací soud, jest opodstatněn závěr, že pojem »šafář« jest zcela pravidelný a určitý a že proto stačí k určení vyčerpávajícímu rozsah a povahu zaměstnancovy činnosti. Lze se proto domáhati služebního vysvědčení, v němž činnost zaměstnancova jest označena pojmenováním »šafář«. Pro posouzení otázky, zda i žalobci přísluší vysvědčení, že byl u žalovaného šafářem, jest jedině rozhodné, jaké práce žalobce skutečně u žalovaného konal, kdežto okolnost, k jakým pracím byl přijat a jak byl za ně odměňován, jest nerozhodná (Sb. n. s. č. 11627). Podle zjištění odvolacího soudu žalobce dělal za nepřítomnosti žalovaného menší disposice, přikazoval koně, dozíral na postup ženských prací na poli, pracoval i sám, a to s traktorem, s koňmi nebo i manuelně, takže jeho skutečná práce vyčerpávala vše, co šafář podle posudku znalcova dělává, třebas nikoliv na velkém objektu, nýbrž jen na malém objektu. Přísluší proto žalobci služební vysvědčení, v němž jeho činnost u žalovaného jest označena pojmenováním »šafář«. V této souvislosti jest však hned podotknouti, že z této skutečnosti nic neplyne pro otázku pensijního pojištění žalobcova, neboť v tomto sporu nebylo rozhodnuto, že žalobce byl také šafářem podle § 1, odst. 2 a) zák. č. 86/1920 Sb. z. a n. a podle § 1, odst. 1 č. 6 a) zák. č. 26/1929 Sb. z. a n.

Citace:

Čís. 17452. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1940, svazek/ročník 21, s. 575-576.