NPD documents search: Váž. tr., 17 (1935)

Čís. 2477.

Následky doručení soudního rozhodnutí nastávají v řízení úpadkovém a vyrovnávacím, bylo-li veřejně vyhlášeno, pro všechny účastníky již touto vyhláškou a nikoliv teprve doručením těm kterým účastníkům. Podání nestalo se včas, bylo-li dáno na poštu poslední den lhůty po úředních hodinách poštovního úřadu.
(Rozh. ze dne 10. dubna 1923, R I 328/23.)
Usnesení, jímž bylo potvrzeno vyrovnání, bylo na soudní desce vyrovnacího soudu uveřejněno dne 26. ledna 1923. Stížnost firmy E. P., danou na poštu dne 12. února 1923 a došlou vyrovnacího soudu dne 13.
února 1923, odmítl rekursní soud jako opožděnou.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Dle §u 49 vyrovn. řádu musí rozhodnuti vyrovnacího soudu o potvrzení vyrovnání bytí veřejně vyhlášeno a vyhotovení tohoto rozhodnutí musí býti doručeno všem účastníkům. Dle §u 52 vyr. ř. mohou účastníci, kteří nesouhlasili výslovně s vyrovnáním, podati rekurs do
potvrzení vyrovnání. Dle §u 63 vyr. ř. užiti jest ku zodpovědění otázky,
zdali rekurs podán byl v čas, obdobně předpisů konkursního řádu, a,
není-li jich, předpisu civ. řádu soudního, zvláště pak §u 174 konk. ř.
Dřívější konkursní řád ze dne 25. prosince 1868 čís. 1 ř. zák. z roku 1869
obsahoval v § 254 předpisy o doručování soudních rozhodnutí. Dle
prvého odstavce mělo býti doručováno soudem anebo oběžníkem nebo
poštou; dle druhého odstavce mělo, bylo-li nařízeno vyrozumění účastníků uveřejněním, aniž bylo o způsobů tohoto uveřejnění něco zvláštního
ustanoveno, toto vyrozumění státi se vyhláškou v novinách; dle třetího
odstavce nastávaly, bylo-li mimo uveřejnění novinami předepsáno také
zvláštní vyrozumění jednotlivých účastníku, také tenkráte, když toto vyrozumění v příčině jednotlivých účastníku se nestalo, právní následky
vyrozumění všech účastníku již uveřejněním. Civilní řád soudní z roku
1895 přinesl obšírné předpisy o doručování, jež nyní platí v řízení konkursním a vyrovnávacím podle předpisů nahoře uvedených. Ustanovení
druhého odstavce §u 174 nového konk. řádu o následcích doručení veřejnou vyhláškou vzniklo z třetího odstavce §u 254 dřívějšího konk.
řádu, na nějž tedy vzíti jest zřetel při výkladu druhého odstavce §u 174
nového konk. řádu; při tom ovšem přihlédnouti jest k tomu, že podle
druhého odstavce §u 254 dřívějšího konk. řádu mělo uveřejnění díti se
novinami, naproti čemuž nyní, jak již nahoře bylo uvedeno, jest v §u 49
vyr. ř. nařízena veřejná vyhláška soudního rozhodnutí o potvrzení vyrovnání, tedy dle druhého odstavce §u 115 c. ř. s. uveřejnění na soudní
desce vyrovnacího soudu. Podle třetího odstavce §u 254 dřívějšího konk.
řádu právní následky vyrozumění všech účastníků nastávaly již výkonem uveřejnění soudního rozhodnutí a to také, když zvláštní vyrozumění jednotlivých účastníku bylo předepsáno, ale rozhodnutí soudní nebylo některým účastníkom doručeno, tudíž ovšem i tenkráte, když toto rozhodnutí bylo doručeno všem účastníkům, neboť jinak nelze logicky rozuměti podtrženému slovu »také«. Podobně ustanovuje druhý odstavec §u 174 nového konk. ř., že, když mimo vyhlášku předepsáno je zvláštní doručení, nastávají následky doručení již veřejnou vyhláškou, i (auch) když doručení se nestalo, tedy zajisté také v případech,
kdy doručení se stalo, neboť tento výklad plyne nutné ze spojky »i«
(auch). Je íedy zřejmo, že následky doručení soudního rozhodnutí
v případě veřejné vyhlášky nastávají dle §u 174 nového konk. řádu a
§u 63 vyr. ř. pro všecky účastníky již touto vyhláškou bez ohledu na to, zdali a kdy rozhodnutí bylo doručeno všem nebo jen některým účastníkům anebo žádnému z nich. Zákonný důvod tohoto předpisu spočívá dle pamětního spisu, vydaného ministerstvem k novému konkursnímu řádu, v tom, že by jinak právní moc usnesení, jež má býti doručeno velkému počtu osob, na příklad všem konkursním věřitelům, mohla býti jen těžce zjištěna a často stala by se zcela nejistou. Rekursní
soud tedy právem počítal rekursní lhůtu ode dne uveřejnění soudního
usnesení na desce vyrovnacího soudu a v důsledku toho právem odmítl
rekurs firmy E. P. jako opožděný. Ostatně rekurs tento byl opožděn i,
když 14denní rekursní lhůta se počítá ode dne doručení usnesení prvého
soudu, jež se stalo 29. ledna 1923. Podle prvého odstavce §u 89 org.
zák. totiž nevpočítávají se do rekursní lhůty toliko dni poštovní dopravy, takže, jak uvedeno jest v plenisimárním rozhodnutí bývalého
nejvyššího soudu vídeňského ze dne 27. června 1899 č. pres. 306/1899,
zapsaném v knize judikátů pod čís. 143, rekurs, podaný na poštu, lze
za včas podaný pokládati jen tenkráte, byl-li posledního dne rekursní
lhuty poště odevzdán v době, kdy mohl býti ještě opatřen poštovním podacím záznamem tohoto dne. Tomu zde tak nebylo, neboť rekurs firmy
E. P. byl podle zprávy poštovního úřadu podán 12. února 1923 teprve
o 19 h. 30 m. po uplynutí úředních hodin poštovního úřadu, jež v 19 h.
se skončily, tudíž po uplynutí 14denní lhůty rekursní.

Citace:

Č. 10969. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 15/2, s. 938-940.