NPD documents search: Boh. adm., 15 (1933), sv. 2

Čís. 2460.

Pokud sepis protokolu u železničního úřadu možno považovati za reklamací. I pro uplatňování nároku z poškození zboží, jež nastalo po vydání nákladního listu a podpisu listovky, avšak před skutečným předáním zboží, platí jednoroční lhůta §u 98 žel. dopr. ř., leč že by se bylo poškození stalo úmyslně.
(Rozh. ze dne 4. dubna 1923, Rv I 1297/22.)
Pro žalující firmu byly zaslány dráhou stroje, jež dne 28. května 1919 po předání nákladního listu příjemci při dopravě vagonu k vykládce byly poškozeny. Skutková podstata sepsána byla dne 5. června 1919. Žalující dala stroje opraviti a, obdrževši je dne 14. dubna 1920, oznámila dne 4. listopadu 1920 dráze výši nákladu na opravu a, když žalovaná náhradu odmítla, domáhala se jí žalobou, jíž procesní soud prvé stolice vyhověl, odvolací soud ji zamítl. Důvody: Právem vytýká odvolatelka rozsudku prvé stolice nesprávné právní posouzení věci v otázce promlčeni žalobního nároku. Dle §u 98 žel. dopr. ř. zanikají nároky proti železnici pro poškození zboží promlčením ve lhůtě jednoroční, která se počítá ode dne, kdy zboží odevzdáno bylo adresátovi; promlčení to staví se písemným přihlášením nároku u železnice a promlčecí lhůta běží, byla-li přihláška železnicí záporně vyřízena, dále ode dne, kdy železnice své rozhodnutí přihlašiteli oznámila a přílohy přihlášky mu vrátila. V tomto případě běžela promlčecí lhůta ode dne 28. května 1919 a soud prvé stolice nezjistil ą nebyl také o tom nabízen a podán důkaz, že adresátka firma Sch. a spol. nebo její cesionářka žalující firma do dne 28. května 1920 podala písemnou přihlášku nároku na odškodnění za poškozené stroje. Soud prvé stolice jest ovšem toho názoru, že tato přihláška nahražena byla tím, že K., zástupce strany žalující, při sepisování skutkové podstaty
(ve smyslu §u 92 žel. dopr. ř.) k jednání byl připuštěn, že v listině o skutkové podstatě po dvakráte uveden byl jako »reklamant« a že dle obsahu této listiny výslovně za přítomnosti zástupce ředitelství státních drah prohlásil, že stroje k opravě bude nucen odeslati do továrny v B. a že účet bude stranou dodatečně, po provedených opravách předložen, z čehož všeho vyplývá, že dráha nemohla býti při sepisování skutkové
podstaty dne 5. června 1919 v pochybnosti, že K. vystupoval při úředním tomto jednání jménem žalující firmy jako poškozený a že vznesl nároky z poškození zboží. Než к tomuto právnímu náhledu nelze přistoupiti. Jak z ustanovení §u 92 žel. dopr. ř. plyne, slouží sepisování skutkové podstaty jedině ku zjištění, že poškození zboží se stalo, nikoliv však zároveň k přihlášení nároku adresáta na odškodnění. Dále neobsahuje v tomto případě soupis skutkové podstaty výslovného prohlášení zástupce žalující firmy, že táž nárok na náhradu škody uplatňuje, a jest poznámce »Účet bude stranou předložen dodatečně po provedených opravách« rozuměti jen v ten smysl, že nárok na odškodnění uplatněn bude teprve, až předložen bude účet o opravách strojů. Skutečně nedala také tato poznámka, aniž označení K-a jako reklamanta správě státních drah podnětu k rozhodnutí o nároku žalující firmy. Ustanovení §u 98 žel. dopr. ř., že promlčení nároku na odškodnění staví se písemným přihlášením nároku u dráhy, jest ustanovením přesným, čelícím k tomu,
by vzhledem na to, že promlčecí lhůta, stavená přihlášením nároku, opět
běží ode dne, kdy reklamantovi byla dána zpráva o záporném vyřízení
přihlášky, železniční správě dán byl přímý podnět k rozhodnutí o odškodňovacím nároku. Důsledkem toho jest nesprávným názor soudu první stolice, že ode dne soupisu skutkové podstaty, to jest od 5. června 1919 a prohlášení zástupce žalující strany, že účet dodatečně bude předložen, až do vrácení opravených stroju, pokud se týče účtu za opravy ze dne 14. dubna 1920 promlčecí lhůta §u 98 žel. dopr. ř. se stavila. Dle zjištěného stavu věci jest za písemnou přihlášku nároku'na odškodněni
ve smyslu §u 98 žel. dopr. ř. pokládati dopis strany žalující ze dne 4. listopadu 1920, kterým předložen byl účet o opravách poškozených
strojů ředitelství státních drah. Tato přihláška však promlčení již staviti
nemohla, poněvadž promlčecí lhůta již před tím, to jest dne 28. května
1920 vypršela a nárok žalující firmy na odškodnění tudíž promlčením
již zanikl. Jest ovšem jisto, že žalující firma účet o vykonaných opra- vách poškozených strojů obdržela teprve dne 14. dubna 1920 a že tudíž teprve poté bylo jí možno přihlášku nároku na odškodnění číselně opodstatniti, než nutno zdůrazniti, že žalující firma ode dne 14. dubna 1920, kdy jí účet o opravách došel, až do dne 28. května 1920, kdy promlčecí lhůta vypršela, měla dostatečně času, by nárok na odškodnění ředitelství státních drah přihlásila. Soud první stolice ovšem poukazuje k tomu, že revident Antonín Ř., jenž jako zástupce státních drah při soupisu skutkové podstaty intervenoval, na otázku inženýra K-a, zda žalující firma soupisem skutkové podstaty ohledně svých nároků vůči dráze jest kryta, odpověděl kladně, než toto prohlášení revidenta Ř-a nemohlo sprostiti žalující firmu zákonné povinnosti, přihlásiti své nároky u ředitelství státních drah ve lhůtě §u 98 žel. dopr. ř., a nemohla žalující firma tímto prohlášením ani v omyl uvedena býti, poněvadž revident Ř. inženýra K-a současně na to upozornil, že účet o opravách musí býti předložen do jednoho roku současně se žádostí o náhradu škody. Výpověď svědka Ř-a v tomto rozhodném směru byla tak jasná, že navrženého odvolatelkou opakování jeho svědeckého výslechu třeba není. Jelikož žalující firma nároku na odškodnění nepřihlásila u dráhy ve lhůtě §u 98 žel. dopr. ř., zanikl promlčením.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolací soud připojuje se k názoru odvolací stolice, že soupis skutkové podstaty ze dne 5. června 1919 nemůže býti pokládán za reklamaci nároku na náhradu škody dle §u 99 (3) žel. dopr. ř., třebas v něm žalující strana se jako reklamant poznačuje. Zásadně lze sice připustiti, že ku předepsané písemné formě reklamace stačí i sepis protokolu u železničního úřadu, a není důvodu, proč by takový protokol nemohl býti sepsán při příležitosti soupisu skutkové podstaty, ale obsah protokolu ze dne 5. června 1919 nestačí, by mohl i za reklamaci býti považován. Věta »Účet bude stranou dodatečně po provedených opravách předložen« jest v rubrice nadepsané: »Odhad škody s udáním, na jakém základě se
odhad stal« a vysvětluje se proto úplně účelem soupisu skutkové podstaty dle §u 82 žel. dopr. ř., v případě pak pro žalobce nejpříznivějším
mohla by býti vykládána jen tak, jak ji vykládá napadený rozsudek, totiž že nárok na odškodnění bude uplatněn až po opravě poškozených strojů. Za vznesení nároku na náhradu škody nelze ji pokládati, poněvadž její doslov toho nepřipouští, dále, poněvadž nebyla doložena, jak
§ 99 (3) žel. dopr. ř. předpisuje, nákladním listem, a poněvadž nepocházela od příjemce zásilky, totiž firmy Sch. a spol., která dle §u 99 ( 1 ) žel. dopr. ř. jediná byla oprávněna o zásilce disponovati a poškození její reklamovati. Připuštění ing. K-a jako strany ku soupisu skutkové podstaty nemůže nahraditi formální odstup práv z dopravní smlouvy firmě Sch. a spol. vyhražených. Nelze konečně sou hlasití s právním názorem dovolatele, že, když se poškození stalo již po vydání nákladního listu a po potvrzení příjmu zásilky na listovce dne 28. května 1919, stalo se poškození již po skončení dopravy, musí se proto posuzovati dle všeobecných předpisů o náhradě škody a jednoroční lhůta promlčecí dle §u 98 žel. dopr. ř. neplatí. Výtce žalované strany, že žalující firma tímto
tvrzením změňuje nepřípustným způsobem dle §§ 235 a 283 c. ř. s. žalobu, opřenou o dopravní smlouvu, nelze sice přisvědčiti, neboť žalobce
neudal v žalobě a dle §u 226 c. ř. s. nemusil udati, zda požaduje náhradu škody dle předpisů železničního dopravního řádu či dle yšeobecných předpisů občanského práva, ale dle §§ 84 a 97 žel. dopr. ř. nezanikají nároky proti dráze z dopravní smlouvy již vydáním nákladního listu a podpisem listovky, nýbrž teprve skutečným předáním zboží z faktické moci dráhy do faktické moci příjemcovy. Jelikož v tomto případě zboží bylo poškozeno ještě před předáním a sice při jeho přepravě na místo, kde příjemce je měl odebrati, ručí dráha za poškození dle železničního dopravního řádu, a nároky z tohoto poškození promlčují se dle §u 98 žel. dopr. ř. do jednoho roku s jedinou výjimkou, které tu není, totiž že poškození se stalo zúmyslně.

Citace:

Rozhodnutí č. 2460. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 570-573.