Čís. 4030.

Úpadkový řád.
Byla-li úpadková pohledávka v šedesátidenní lhůtě před vyhlášením úpadku zabavena pro úpadcova věřitele a přikázána mu k vybrání a po vyhlášení úpadku poddlužníkem, jenž bez opomenutí náležité péče nevěděl o vyhlášení úpadku, věřiteli úpadcovu zaplacena, jest věřitel, nikoliv však i poddlužník, povinen zaplatiti přijaté placení do úpadkové podstaty.
(Rozh. ze dne 1. července 1924, Rv I 672/24.)
Na jmění Václava K-a byl dne 16. února 1923 vyhlášen úpadek. Václavu K-ovi příslušela proti trestnici v P. pohledávka, jež byla zabavena a přikázána k vybrání Olze B-ové. Dne 19. února 1923 vyplatila správa trestnice pohledávku Olze B-ové. Žaloba správce úpadkové podstaty proti eráru a Olze B-ové o zaplacení peníze, vyplaceného dne 16. února 1923 trestnicí v P. Olze B-ové, byla procesním soudem prvé stolice zamítnuta. Odvolací soud vyhověl žalobě proti Olze B-ové. Nejvyšší soud nevyhověl ani dovolání žalobce ani dovolání Olgy B-ové.
Důvody:
K dovolání strany žalující: Tato vznesla dovolání, pokud rozsudek prvého soudu byl soudem odvolacím potvrzen. Uplatňuje toliko důvod čís. 4 §u 503 c. ř. s. majíc za to, že soud odvolací neposoudil správně po právní stránce poměr mezi úpadkovou podstatou a mezi žalovaným erárem. Tomuto mínění žalující strany však nelze přisvědčiti. Podle druhého odstavce §u 3 dřívějšího úpadkového řádu ze dne 25. prosince 1868, čís. 1 ř. zák. z roku 1869 byl, jestliže povinné zaplacení dlužníkem úpadci jako věřiteli stalo se po vyhlášení úpadku a úpadce toho, co byl takto obdržel, ani nevydal do úpadkové podstaty, ani nepoužil pro ni, plátce prost povinnosti, zapraviti dluh opětně a to nyní úpadkové podstatě, pouze tenkrát, když mu zahájení úpadku nemohlo v době zaplacení býti známo. Toto přísné stanovisko dřívějšího práva bylo v druhém odstavci §u 3 nového, nyní platného, úpadkového řádu z roku 1914 změněno ve prospěch úpadkových dlužníků v ten způsob, že dlužník není zaplacením úpadci po zahájení úpadku sproštěn dluhu, lež by se toho, co bylo zaplaceno, bylo dostalo úpadkové podstatě, nebo dlužníkovi nebylo v době zaplacení známo vyhlášení úpadku a tato okolnost nespočívá na opominutí náležité péče. Toto nyní platné zákonné ustanovení spočívá na úvaze, že úřed ní oznámení o zahájení úpadku mohou sice každému býti známa, ale stávají se přece jen známými poměrně malému počtu osob; k omluvě plátcově tedy nyní stačí, když nemá žádného zavinění na tom, že nevěděl o zahájení úpadku, při čemž nepřijde na to, zdali mu bylo vůbec možno o něm věděti. To, co platí podle druhého odstavce §u 3 konk. řádu o plnění úpadci, platí v nynějším sporu o plnění správy trestnice Olze O-ové, poněvadž tato byla podle §u 308 ex. ř. zástupkyní úpadcovou, když přijímala od správy trestnice zaplacení pohledávky, jí v její exekuční věci proti úpadci k vybrání přikázané. Tu pak soud odvolací správně uvedl a náležitě odůvodnil, že žalovaný erár jest podle druhého odstavce §u 3 konk. ř. sproštěn svého dluhu, poněvadž v době zaplacení tohoto dluhu Olze B-ové správa trestnice nevěděla o vyhlášení úpadku a tato její nevědomost nespočívala na opominutí náležité péče. Žalující strana ovšem nebyla povinna v této příčině důkazem, nýbrž žalovaný erár; ale nižší soudy nežádaly na žalující straně žádného důkazu a soud odvolací nabyl potřebného přesvědčení o věci podle §u 272 c. ř. s. na základě skutkových zjištění prvého soudu, jež převzal podle prvého odstavce §u 498 c. ř. s. Soud odvolací nevyslovil ani nepředpokládal ve svém rozsudku, že žalující strana byla povinna prokázati, že žalovaný erár, dotyčně správa trestnice v době placení věděla o tom, že úpadek byl vyhlášen, aneb že její nevědomost o vyhlášení úpadku byla zaviněna jejím opominutím náležité péče. Poněvadž, jak uvedeno, odvolací soud nabyl přesvědčení o tom, že správa trestnice v době zaplacení nevěděla o vyhlášení úpadku a že nezavinila toho opominutím náležité péče, nebylo třeba, by žalovaný erár nabídl o tom důkazy a soud první neb druhé stolice tyto důkazy průvodním usnesením připustil a předsevzal. Výtka žalující strany, že žalovaný erár nepodal žádného důkazu v tomto směru, ač byl k tomu povinen, a že se o to ani nepokusil, nemůže tedy míti úspěch ani s hlediska důvodu čís. 4, ani s hlediska důvodu čís. 2 §u 503 c. ř. s. Žalující strana ovšem byla oprávněna, v první stolici nabídnouti protidůkazy, ale neučinila toho. Žalující strana poukazuje v dovolacím spise také na ustanovení §u 12 konk. řádu, podle něhož práva zástavní na věcech, patřících do úpadkové podstaty, pomíjejí zahájením úpadku, bylo-li jich nabyto v posledních 60 dnech před zahájením úpadku, a tvrdí, že tedy jakýkoli výkon čili realisace zástavního práva, jehož byla Olga B-ová nabyla podle §u 294 ex. ř. doručením usnesení zemského civilního soudu v Praze ze dne 21. prosince 1922, o povolení exekučního zabavení, jsou po vyhlášení úpadku neplatný a proti žalující úpadkové podstatě neúčinný. Tyto vývody jsou nedůležitý, neboť zaplacení úpadcovy pohledávky správou trestnice Olze B-ové nestalo se na základě povolení exekučního zabavení, nýbrž stalo se podle §u 308 ex. ř. následkem soudního usnesení o přikázání oné pohledávky k vybrání, kteréž usnesení nebylo vyhlášením úpadku dotčeno. Vyhlášením úpadku pominulo jen zástavní právo jako právo na oddělení podle prvého odstavce §u 12 konk. ř.; pohledávka nebyla tím dotčena, nýbrž pozbyla jen svého pojištění zástavním právem. Žalující strana má jen nárok podle třetího odstavce §u 12 konk. ř., jejž však podle jasného znění tohoto zákonného předpisu může uplatňovati jen proti Olze B-ové, o čemž bude v následujícím odstavci pojednáno, nikoli proti správě trestnice a tedy také ne proti prvnímu žalovanému eráru. Žalující strana tudíž neprávem dospívá v dovolacím spise k mínění, že správa trestnice, dotyčně žalovaný erár, jsou povinni, úpadcovu pohledávku bez ohledu na to, že byla zaplacena Olze B-ové, zaplatiti znova do úpadkové podstaty Václava K-a. Z toho plyne, že dovolání žalující strany jest neoprávněno, pročež nemohlo mu býti vyhověno.
K dovolání žalované Olgy В-ové. Olga B-ová nabyla, jak bylo již v hořejším odstavci čís. 1 uvedeno, zástavního práva za svou pohledávku k pohledávce úpadcově doručením zabavovacího usnesení ze dne 21. prosince 1922, tedy v 60 denní lhůtě, uvedené v prvním odstavci §u 12 konk. řádu. Toto zástavní právo nepominulo, jak mylně se domnívá, povolením exekučního přikázání k vybrání, neboť přikázání k vybrání bylo povoleno podle §u 308 ex. ř. na základě onoho práva zástavního a za účelem uplatnění jeho, což plyne zřejmě z ustanovení, obsaženého v §u 308 ex. ř., že vymáhající věřitel jest zmocněn, uplatnili zástavní právo, zřízené pro přikázanou pohledávku. Zástavní právo pominulo teprve zahájením úpadku na jmění Václava K-a. Podle třetího odstavce §u 12 konk. ř., na nějž bylo již v hořejším odstavci čís. 1 poukázáno, jest z výtěžku, jehož bylo před zahájením úpadku, nebo po něm docíleno zpeněžením na základě oddělovacího práva, nabytého v posledních 60 dnech před zahájením úpadku, pojmouti do úpadkové podstaty onu část, která připadá na toto právo oddělovací. Peníz, vyplacený Olze B-ové správou trestnice, jest takovouto částí výtěžku, dosaženého podle §u 308 ex ř. zpeněžením pohledávky, která příslušela úpadci Václavu K-ovi proti správě trestnice. Olga B-ová obdržela tuto částku od správy trestnice za účelem zaplacení pohledávky, kterou měla proti úpadci, a přijala zaplacení podle §u 308 ex. ř. jménem úpadce jako jeho zástupkyně. Ona tedy musí tento peníz vydati vzhledem na ustanovení třetího odstavce §u 12 konk. ř. do úpadkové podstaty. Z toho zároveň plyne, že její námitka nedostatku pasivní legitimace jest nedůvodna. Mínění její, že by pouze správa trestnice v P. měla proti ní obligační nárok na vrácení peněz, jí zaplacených, jest vzhledem na ustanovení třetího odstavce §u 12 konk. ř. mylné.

Citace:

č. 4030. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 55-57.