NPD documents search: Váž. civ., 19 (1937), sv. 1

Čís. 16102.

Odpovědnost advokátů.
Důkazní břímě žalobcovo ve sporu proti advokátovi o náhradu škody z důvodu, že opožděným podáním odvolání byl zaviněn nepříznivý výsledek rozepře, popřel-li žalovaný advokát příčinnou souvislost mezi jeho opominutím a možnou škodou žalobcovou, ježto by i včas podané odvoláni nemělo pro žalobce úspěch.
Mělo-li býti předmětem odvolacího řízení přezkoumání skutkových zjištění, takže výsledek odvolání byl závislý převážně na přezkumu hodnocení důkazů po případě uplatňované vadnosti řízení, musí žalobce nabídnouti veškeré důkazy svědčící věcné důvodnosti zmeškaného odvolání, aby procesní soud mohl posouditi jeho oprávněnost. Pouhý důkaz procesními spisy nestačí.
(Rozh. ze dne 13. května 1937, Rv II 899/35.)
Žalobkyně se na žalovaném advokátovi domáhá náhrady škody proto, že ve sporu C II 355/31, vedeném u okresního soudu v P., podal jako její právní zástupce (tehdy žalované) opožděně odvolání proti rozsudku procesního soudu, jež bylo pravoplatně odmítnuto, a že tak zavinil nepříznivý výsledek oné rozepře, ačkoli by odvolání včas podané bylo mělo s největší pravděpodobností úspěch. Žalovaný nemoha ospravedlniti, proč nepodal odvolání v zákonné lhůtě, hájí se v podstatě tím, že mezi jeho opominutím a možnou škodou žalobkyni vzešlou není příčinná souvislost, ježto by i včas podané odvolání nebylo přivodilo zamítnutí žaloby Miloše K. a Oldřicha B. o dodržení pachtovní smlouvy. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic, nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Se zřetelem na námitky žalovaného měla žalobkyně ve sporu o náhradu škody prokázati, že by byla v opravném řízení ve věci C II 355/31 zvítězila, kdyby odvolání žalovaným za ni podané bylo bývalo podáno včas a kdyby tedy bylo bývalo vyřízeno věcně. Nelze tvrditi, že žalobkyně nenastoupila tento důkaz jí náležící, mluvila-li pouze o největší pravděpodobnosti předpokládaného úspěchu onoho odvolání, aniž tvrdila, že tento výsledek musil určitě nastati; vždyť nechtěla tím nic jiného vyjádřiti než to, že podle jejího právního přesvědčení musil býti uvedený opravný prostředek úspěšný, že však skutečný úspěch po té stránce nebyl závislý na ní, nýbrž na uvážení soudu. Jako důkaz o tom, že se odvolání ve sporu C II 355/31 mělo věcně potkati s úspěchem, nabídla žalobkyně pouze spisy C II 365/31 (totiž rozsudek prvé stolice v oné věci vydaný a odvolání) a mimo to výslech stran. Důkaz spisy C II 355/31 byl proveden, otázka možného výsledku opravného prostředku však nemůže býti předmětem důkazu výslechem stran. Žalobkyně vytýká proto napadenému rozsudku neprávem neúplnost řízení podle § 503 č. 2 c. ř. s. Ze spisu G II 355/31 však nelze souditi na možný úspěch zmeškaného odvolání. Nejde totiž pouze o právní posouzení věci, jež by mohlo býti ve sporu o náhradu škody přezkoumáno na základě spisů, nýbrž předmětem odvolacího řízení ve věci C II 355/31 by bylo bývalo přezkoumání skutkových zjištění v oné věci učiněných, takže výsledek odvolání byl závislý převážně na přezkoumání hodnocení důkazů po případě na uplatňované tehdy vadnosti řízení. Chtěla-li tudíž žalobkyně ve sporu o náhradu škody prokázati, že by její odvolání ve věci G II 355/31 bylo bývalo úspěšné, kdyby bylo bývalo včas podáno, měla nabídnouti veškeré důkazy svědčící věcné důvodnosti zmeškaného odvolání v nynějším sporu, aby procesní soud mohl posouditi oprávněnost onoho opravného prostředku a aby jeho úsudek pak zase pořadem stolic mohl býti přezkoumán. Ježto žalobkyně tak neučinila a z důkazu spisy G II 355/31, jež jedině nabízela, neplyne pravděpodobnost, tím méně jistota předpokládaného úspěchu v základní rozepři, nepochybily nižší soudy, neuznaly-li nárok na náhradu škody za důvodný.

Citace:

Čís. 16102. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/1, s. 650-651.