NPD documents search: Váž. civ., 14 (1932), sv. 1

ч7
Čís. 1977.

Jde o zločin §u 93 tr. zák., trestný podle druhé věty §u 94 tr. zák., nikoliv o souběh se zločinem vydírání, čelil-li pachatel prostředky §u 98 a), b) tr. zák. pokusům napadeného, odvrátiti útok na jeho osobní svobodu.
(Rozh. ze dne 9. května 1925, Zm I 145/25.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Kutné Hoře ze dne 15. ledna 1925, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem veřejného násilí bezprávným omezováním osobní svobody podle §u 93 tr. zák. a zločinem veřejného násilí vydíráním podle §u 98 písm. b) tr. zák., pokud napadla výrok, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem veřejného násilí podle §u 93 tr. zák. Vyhověl však zmateční stížnosti pokud směřovala proti výroku, jímž byl stěžovatel uznán vinným také zločinem veřejného násilí podle §u 98 písm. b) tr. zák., a zrušil rozsudek v tomto výroku, jakož i ve výroku o trestu a ve výrocích s tím souvisejících jako zmatečný. Za zbývající zločin veřejného násilí podle §u 93 tr. zák. vyměřil obžalovanému trest podle §u 94 druhé věty tr. zák. V otázce, o niž tu jde, uvedl v
důvodech:
Odůvodněnou jest stížnost, pokud vytýká rozsudku, že obžalovaného odsuzuje vedle zločinu podle §u 93 tr. zák. i pro souběžný zločin podle §u 98 b) tr. zák. Zažalované jednání jest činem jednotným, nemá-li se za to, že směřovalo k pohlavnímu znásilnění Š-ové, čehož rozsudek nezjišťuje, v bezprávném omezení osobní svobody Marie Š-ové se vyčerpávajícím. Použil-li obžalovaný, by provedení činu dovršil a intensivnějším učinil, i vyhrůžky usmrcením, bude-li Marie š-ová pokračovati ve své obraně proti útoku a pomoc přivolávati, čelil toliko pokusům Š-ové, by jeho útok na její osobní svobodu odvrátila (zmařila), — možno v tom spatřovati jen sesílení jeho útoku, spadajícího pod předpis §u 93 tr. zák., nelze je však připisovati jako další zásah do statků, trestním zákonem chráněných a jako nový trestný čin přičítati. Šlo vždy jen o týž útok na týž právní statek Š-ové, totiž na její osobní svobodu. Že vyhrůžkou způsobeno bylo Š-ové krom odňaté svobody ještě jinaké zlo, jest okolnost, na niž pomýšlí zákon v §u 94 tr. zák., a jíž připisuje účinek trestně kvalifikující. Jako souběžný delikt možno jednání to přičítati tím méně, ano s hlediska §u 98 b) tr. zák. nemělo by v zápětí vyšší trestní sazby, než jak i § 94 tr. zák. takto kvalifikované omezení svobody ohrožuje. Bylo proto stížnosti ve směru tom vyhověti.

Citace:

č. 11538. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 395-397.