NPD documents search: Boh. adm., 16 (1934), sv. 1

Čís. 13613.

Opověděno-li k rejstříku zvýšení vkladu komanditistů, bylo rejstříkovému soudu uvážiti jen, zda ohlášená skutečnost neodporuje rejstříkovému stavu, soud však nebyl oprávněn z úřadu pátrati po důvodu zvýšení.
Při komanditním vkladu jest lhostejno, zda komanditista skutečně vklad složil, čili nic, a z jakého důvodu došlo k jeho zvýšení.
K opovědi netřeba předkládati ani usnesení společníků o zvýšení komanditních vkladů, nýbrž stačí řádná opověď podepsaná všemi společníky v předepsané formě.
(Rozh. ze dne 7. června 1934, R II 147/34.)
Rejstříkový soud usnesením ze dne 22. listopadu 1933 zamítl žádost komanditní společnosti o zápis změn v osobách komanditistů a zápis zvýšení vkladů komanditistů vzhledem ke stabilisační bilanci. Důvody: Zdejším přípisem ze dne 7. října 1933 byla žádost o zápis změn vrácena k doplnění mimo jiné připojeními usnesení společníků o tom, jak má býti naloženo s přebytkem ve východiskové bilanci a připojením bilance za obchodní období, jež bezprostředně předcházelo východiskové bilanci, obou buď v prvopisu nebo soudně neb notářsky ověřeném opisu. Dne 15. listopadu 1933 byla žádost po částečném doplnění opět předložena s tím, že žádané bilance a usnesení společníků o tom, jak má býti naloženo s přebytkem ve východiskové bilanci podle zákona předložiti netřeba. Podle názoru soudu od předložení těchto dokladů, zejména od předložení stabilisační bilance, upustiti nelze, neboť do obchodního rejstříku lze zapisovati jen prokázané skutečnosti. Soudu sice nepřísluší zkoumati, zda skutečnosti vyznačené v bilanci odpovídají pravdě, jest však zjistiti, zda stabilisační bilance byla skutečně sestavena a zda vykazuje přebytek, o který mají býti vklady komanditistů z toho důvodu zvýšeny. Usnesení společníků o tom, jak má býti naloženo s přebytkem ve východiskové bilanci, bylo žádáno vzhledem k ustanovení § 6 zákona ze dne 15. června 1927, čís. 78 sb. z. a n. o stabilisačních bilancích. Že se na použití stabilisačního přebytku ke zvýšení komanditních vkladů usnesli společníci později, než při sestavování stabilisační bilance, vysvítá již z toho, že v době, kdy byla tato bilance sestavována, činily vklady komanditistů úhrnem jen 8000000 Kč a teprve dne 8. února 1933 byly zvýšeny na 20000000 Kč. Má-li se míti za to, že se usnesení to stalo podpisem žádosti o zápis zvýšení vkladů komanditistů, měla žádost vzhledem k ustanovení § 6 poslední věta výše citovaného zákona před podpisem tvrzení to uvésti. Podání ze dne 15. listopadu 1933 již společníky podepsáno není. Výmaz komanditistů pro postoupení vkladů novým komanditistům a v důsledku toho zápis nových komanditistů, povoliti nelze vzhledem k souvislosti postupovaných a převzatých vkladů se stabilisační bilancí. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Důvody: Prvý soud právem požaduje předložení stabilisační bilance a bilance předchozí. Jest sice pravda, že nepřísluší soudu právo, by zkoumal, zda vklad komanditisty byl skutečně složen. V souzeném případě nejde však o splacení podílu, nýbrž o zvýšení v důsledku zhodnocení podniku stabilisační bilancí, tedy o zvýšení, jež tkví v hospodaření podniku. Právem proto požaduje prvý soud, by byla pravdivost tohoto zvýšení osvědčena předložením i stabilisační bilance i bilance předcházející, by mohl býti posouzen rozdíl, a mohlo býti přezkoumáno, zda usnesení o přebytku vyplynuvším z východiskové bilance odpovídá zásadám §§ 4—6 zákona o stabilisačních bilancích, jež vzhledem k ustanovení § 19 cit. zák. platí pro podnik, na němž stěžovatelé jsou súčastněni. Jest sice pravda, že dodatečné předložení doplněného návrhu společníky podepsáno býti nemusí, neobsahuje-li nové disposiční prohlášení.
Nejvyšší soud zrušil usnesení obou nižších soudů a uložil prvému soudu, by podle níže uvedených směrnic o opovědi znovu rozhodl.
Důvody:
Nižší soudy vyžadují k průkazu, že stabilisační přebytek, kterého bylo použito k zvýšení komanditního vkladu, správněji ke zvýšení vkladu jednotlivých komanditistů, činí 34000000 Kč, předložení bilance za obchodní období, jež předcházelo východiskovou bilanci, jakož i této východiskové bilance nebo stabilisační bilance (§ 1 zákona z 15. června 1927, čís. 78 sb. z. a n.), pak připojení usnesení společníků o tom, jak má býti naloženo s přebytkem vykázaným ve východiskové bilanci (§ 6 uved. zákona). Neprávem. Rejstříkovému soudu bylo jen uvážiti, zda ohlášená skutečnost zvýšení vkladu komanditistů neodporuje rejstříkovému stavu, na př. zda osoby označené v opovědi jsou zapsanými komanditisty, s jakými vklady (čl. 151 obch. zák.) a jde-li skutečně o zvýšení těchto vkladů. Po důvodu tohoto zvýšení nebyl rejstříkový soud oprávněn z úřadu pátrati. To plyne z povahy komanditního vkladu, jež záleží v tom, že komanditista jen slibuje, že bude ručiti za závazky společnosti do určité výše, vyjádřené v penězích. Při tom je lhostejno, zda skutečně vklad složil, čili nic (čl. 150 a 165 obch. zákona), a z jakého důvodu došlo k jeho zvýšení. Zájem veřejnosti omezuje se jen na to, by znala rozsah ručení komanditistů. Kdyby nebylo v opovědi vůbec uvedeno, proč došlo ke zvýšení vkladů komanditistů, a bylo prostě oznámeno, že byly vklady zvýšeny, musilo by to rejstříkovému soudu stačiti, by tuto změnu v rejstříku provedl, neboť vše ostatní jest věcí týkající se vnitřního poměru. Proto nebylo ani třeba předkládati usnesení společníků o zvýšení komanditních vkladů. K povolení žádaného zápisu do- stačila řádná opověď podepsaná všemi společníky v předepsané formě. Že dodatečné předložení doplněného návrhu společníky podepsáno býti nemusí, neobsahuje-li nová disposiční prohlášení, seznal již správně rekursní soud.

Citace:

Čís. 13613.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 681-683.