Čís. 9969.


Bylo-li ve vyrovnacím řízení na Slovensku a Podkarpatské Rusi uzavřeno vyrovnání s výhradou obživnutí původních pohledávek, vztahuje se vykonatelnost na celou přihlášenou pohledávku, jež nebyla popřena. Byla-li v takovém vyrovnacím řízení pohledávka zjištěna a vyrovnání potvrzeno, vadí soudnímu uplatňování pohledávky překážka rozepře rozsouzené.

(Rozh. ze dne 6. června 1930, Rv I 1244/29.)
Žalující firmě v K. v Čechách příslušely proti žalované firmě v S. na Podkarpatské Rusi pohledávky za dodané zboží. O jmění žalované bylo zahájeno vyrovnání, jež skončilo přijetím vyrovnací kvoty 45%. Žalobou, o niž tu jde, domáhala se žalobkyně na žalované zaplacení plných pohledávek jednak proto, že žalovaná nedodržela vyrovnání, jednak proto, že si prý vyhradila k prodanému zboží vlastnické právo až do úplného zaplacení kupní ceny. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby. Odvolací soud žalobu pro tentokráte zamítl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání žalobkyně.
Důvody:
Pokud se žalobkyně domáhá zaplacení zažalované pohledávky pro nedodržení potvrzeného vyrovnání žalovanou stranou, jde vlastně o věc rozsouzenou, o soudní vyrovnání, jež se stalo na Podkarpatské Rusi, a jest na vyrovnání vzhledem k zásadě »locus regit actum« použíti předpisů vyrovnávacího řádu, platícího pro Slovensko a Podkarpatskou Rus (nař. ze dne 15. listopadu 1915 čís. 4070 M. E.). Bylo-li ve vyrovnacím řízení na Slovensku a Podkarpatské Rusi uzavřeno vyrovnání s výhradou obživnutí původních pohledávek, vztahuje se vykonatelnost na celou přihlášenou pohledávku, kteráž nebyla popřena. Byla-li ve vyrovnacím řízení pohledávka zjištěna a vyrovnání potvrzeno, jest soudnímu uplatňování pohledávky v cestě námitka rozepře rozsouzené, ježto podle § 62 sl. vyr. ř. usnesení schvalující vyrovnání, stalo-li se pravoplatným, propůjčuje na základě výtahu z tabely exekuční nárok, (srov. rozh. č. 4262 a 5162). To zde dopadá, takže, pokud se žalující strana domáhá zaplacení zažalované pohledávky pro nedodržení soudem potvrzeného vyrovnání, měla žaloba odmítnuta býti pro věc pravoplatně rozsouzenou; tím však, že se tak nestalo, nýbrž že žaloba zamítnuta byla pro tentokráte, nebyla žalobkyně na svých právech postižena.
Pokud žalobkyně opírá žalobní nárok o právo vylučovací, jest se obírati především dovolacím důvodem nesprávného právního posouzení. Nabyla-li žalovaná vlastnického práva k prodaným ji věcem, nebylo by tu vůbec žalobkyní tvrzeného vlastnického práva. Jest proto především řešiti tuto otázku. V tomto směru jest uvážiti, že strany byly již v obchodním spojení před uzavřením sporných koupí a že faktury na prodané zboží žalobkyní žalované tehdy zasílané neobsahovaly doložku o výhradě vlastnického práva. Uváží-li se dále, že v komisních notách č. 78 a 221 není zmínky o výhradě vlastnického práva a že také některé faktury, jimiž tyto komisní noty byly vyřizovány, neobsahovaly doložku o této výhradě, nemohla žalovaná, i když ostatní faktury byly opatřeny doložkou o výhradě vlastnického práva, pokládati tuto doložku za vážný a opravdový projev žalobkyně (čl. 278 obch. zák. a § 914 obč. zák.), to tím méně, ano šlo o zboží obchodníkem k dalšímu zcizení zakoupené a nelze proto za to míti, že žalovaná strana tím, že faktury, pokud doložkou tou byly opatřeny, přijala a proti doložce se neohradila, mlčky na výhradu tu přistoupila (čl. 1 obch. zák. a § 863 obč. zák.) a nemohla ani žalobkyně z mlčení žalované souditi na souhlas s výhradou. Nedošlo proto mezi stranami v souzeném případě k ujednání o výhradě vlastnického práva, žalovaná dodáním zboží nabyla vlastnického práva k němu a nepříslušelo a nepřísluší žalobkyní tvrzené vylučovací právo a tudíž ani nárok na zvláštní uspokojení podle § 67 sl. vyr. ř., pokud se týče podle §§ 42 a 43 sl. konk. ř. Nemůže se proto žalobkyně cítiti stižena napadeným rozsudkem, kterým její obmezená žalobní prosba byla zamítnuta pro tentokráte.
Citace:
Čís. 9969. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 19-21.