Čís. 1289.

Předražování (zákon ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n.).
Řetězový obchod lze spáchati i ojedinělou činností nepatrného rozsahu.
(Rozh. ze dne 8. října 1923, Kr I 630/22.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku lichevního soudu při zemském trestním soudě v Praze ze dne 2. března 1922, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným přečinem §u 11 čís. 4 zákona ze dne 17. října 1919 čís. 568 sb. z. a n.
Důvody:
Vývodům, jimiž zmateční stížnost, dovolávajíc se zmatečního důvodu čís. 9 písm. a) §u 281 tr. ř., dokazuje, že činností stěžovatelovou podstata řetězového obchodu opodstatněna není, nelze přisvědčiti. Zákon o válečné lichvě chrání netoliko veškeré spotřebitelstvo jako celek, nýbrž i jednotlivé spotřebitele. Dle smyslu a účelu zákona stačí proto, že zbytečné zdražení nebo zdržení zboží, kterému zákon čelí zákazem řetězového obchodu, poškozuje neb ohrožuje pouze zájmy jednotlivce, protože činnost pachatelova obmezuje se na ojedinělý případ obchodování a na množství zboží, nepřevyšující bezprostřední potřebu jednotlivého spotřebitele. Tomuto výkladu zákona není na závadu doslov §u 11 čís. 4; volba slov »s předměty potřeby« odpovídá pokračovacímu tvaru slovesa »provozuje«; pokračovacího tvaru slovesa pak užívá zákon i na jiných místech, kde nepochybně a nesporně skutková podstata činu trestného naplňuje se již ojedinělým činem (§ 2: zatajuje, § 6: požaduje, §§y 7, 8: žádá, dává ... poskytovati nebo slibovati, § 9: přeplácí, § 10: smlouvá a tak dále). Nezáleží tedy na tom, že při stěžovateli jedná se jen o případ ojedinělý, malicherný. S hlediska ochrany i jednotlivce podává se dále, že zákonu příčí se činnost pachatelova již tehdy, mohl-li účinek, zákonem trestaný, nastati co do onoho množství zboží, s kterým pachatel bezprávně nakládal. Nezáleží proto na tom, že činnost stěžovatelova nebyla způsobilá stupňovati cenu předmětu, totiž cenu látek všeobecně. Poukazem na nezaměstnanost a nouzi stěžovatelovu uplatňuje stížnost pouze pohnutku, která nevylučuje vědomí, skutkovou podstatou řetězového obchodu předpokládaného a je proto bez významu pro otázku o vině.

Citace:

č. 1289. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 392-393.