NPD documents search: Váž. civ., 15 (1933), sv. 2

Čís. 12717.

Bylo-li přeškrtnutí jména odesílatele v nákladním listu a nahrazení jeho jménem zasílatele příčinou, že zásilka nebyla doručena na správné místo, jde neprovedení pokud se týče nesprávné provedení přepravní smlouvy na vrub toho, kdo provedl škrtnutí.
(Rozh. ze dne 23. června 1933, Rv I 357/32.) Žalující firma H. v Praze předala žalované zasílatelské firmě S. v Praze 2 bedny a 1 balík vojenských potřeb se žádostí, by je odeslala vojenskému zátiší v Bratislavě. Zásilka byla objednána vojenským zátiším dělostřeleckého pluku čís. 153 v Bratislavě k dodání do 1. října 1929. Na nákladním listu byla žalující firma uvedena jako odesílatel a žalovaná strana označila se na tomto listu místo žalující firmy jako odesílatel. Zásilka nebyla žalovanou přijata. Žalobou, o niž tu jde, domáhala se firma H. na firmě S. náhrady škody. K odůvodnění žaloby uvedla žalobkyně: Žalovaná nebyla oprávněna firmu žalující strany na nákladním listu jako odesílatele bez jejího souhlasu škrtnouti a přitisknouti své razítko. Tím se stalo, že vojenské zátiší v Bratislavě zásilku nepřevzalo s poukazem k tomu, že od firmy S. nic neobjednalo, přes to, že žalující firma Vojenskému zátiší zásilku avisovala, ovšem nemohla uvésti, že jako odesílatel jest uvedena žalovaná strana nebo postup této firmy nebyl jí ani znám ani oznámen. Adresa Vojenského zátiší v Bratislavě byla dostatečná, neboť správa vojenského zátiší dělostřeleckého pluku čís. 153 v Bratislavě dozvěděla se rozkazem ze dne 10. října 1929 čís. 229 o zásilce a, kdyby nebyla žalovaná strana škrtla jméno odesílatele, mohl pluk zboží převzíti. V souzeném případě byla žalovaná zjednána jako povozník a nikoliv jako špediter a žalující strana nedala plnou moc žalované straně, by se označila sama jako odesílatel na lístku. Jest zvykem, že špediter buď žádá o vydání recepisu nebo napíše na jiném místě svou firmu jako špediter. Škrtnutí jména odesílatelova na nákladním listě a nahražení jménem zasílatelovým jest protizákonné jednání a protizákonné jednání nemůže býti zvykem. Vzhledem k prodlení žalovanou stranou zaviněnému, nemohlo zboží býti dodáno do 1. října 1929. Poněvadž šlo o fixní obchod, oznámilo vojenské zátiší, že zboží po uvedeném termínu nepřijme, neboť si je musilo obstarali již mezitím jinde. Oba nižší soudy žalobu zamítly, odvolací soud z těchto důvodů: Prvý soud řídil se prý nesprávným právním názorem, že jest zvykem ve špediterské živnosti, že špediter škrtne na nákladním listě adresu a jméno odesílatelovo a vyznačí tam jméno a adresu svou, ačkoli jasný doslov § 9 želez. dopr. ř., že nesmí býti na nákladních listech škrtáno, aniž by odesílatel svým podpisem škrtnutí to nepotvrdil, vylučuje vznik jakéhokoli tomuto předpisu odporujícímu zvyku. Také není nesporným, jak mylně za to má prvý soud, že zboží a nákladní list byly žalobkyní odevzdány žalované straně jako zmocněnkyni její. Není to nijak prokázáno a nelze usuzovali, že šlo o zmocnění mlčky udělené. Žalobkyně plnou moc žalované k uvedenému škrtnutí nedala, poněvadž tím právě by se připravila o oznámení, že zásilka nebyla adresátu dodána nebo jím přijata a tak se její disposice s odeslaným zbožím jen protáhne, jak se v tomto případě stalo. Žalovaná strana také prý nevěnovala dopravě zboží podle čl. 380 obch. zák. péči řádného obchodníka, protože neoznámila včas straně žalující, že zboží nebylo převzato a také nepřípustným škrtnutím jména žalobkyně a nahražením svým jménem zavinila, že vojenské zátiší dělostřeleckého pluku čís. 153 nemělo možnost přihlásiti se o zásilku, protože v posádkovém rozkaze čís. 229 posádkového velitelství v Bratislavě uvedeno bylo jméno žalované strany jako odesílatelky, od níž zátiší děl. pl. č. 153 nic neobjednalo a proto se o zásilku nehlásilo, což by bylo učinilo, kdyby v nákladním listě bylo uvedeno jméno žalobkyně jako odesílatelky, neboť tak by se bylo z posádkového rozkazu o dojití očekávané zásilky dozvědělo. Jest sice pravda, že škrtání a přepisování v nákladním listě jest podle čl. 48 § 11 dopr. žel. ř. nepřípustné, než předpis ten opravňuje jen dráhu, kdy může dopravu zásilky odmítnouti. Přijala-li však na základě takového nákladního lištu zásilku k dopravě, nemůže žalobkyně z nezachování tohoto předpisu nikterak vyvozovati povinnost žalované strany k náhradě škody z nedoručení zásilky a přicházejí tu v úvahu jen všeobecné předpisy o zavinění škody. Jádrem sporu jest otázka, zda bylo nedoručení zásilky zaviněno přeškrtnutím jména odesílatelky a nahražením jménem žalované strany, či neúplným a nesprávným uvedením jména příjemce zásilky. Jako příjemce zásilky, jak mezi stranami jest nesporné, uvedeno bylo v nákladním listu »vojenské zátiší v Bratislavě« a nikoli »vojenské zátiší děl. pl. čís, 153 v Bratislavě«, jež bylo objednatelem a jemuž zásilka měla býti ve skutečnosti doručena do 1. října 1929. Dle adresy v nákladním listě nemohla býti zásilka přímo doručena vojenskému zátiší děl. pluku čís. 153, neboť naň adresována nebyla a vojenských zátiší jest více vzhledem k tomu, že v Bratislavě, jak soudu jest známo, jest pluků více. Soud nemůže se zabývati tím, zda byla by zásilka doručena vojenskému zátiší děl. pl. č. 153, kdyby jako odesílatelka byla uvedena žalobkyně, a to na základě posádkového rozkazu čís. 229. Soudu jest počítati jen s tím, že zásilka opatřena byla nesprávnou adresou, na jejímž základě nebylo ji lze doručiti. Sdílí proto odvolací soud právní názor soudu prvého, že si škodu v žalobě uplatňovanou zavinila žalobkyně sama, při čemž jest nerozhodno, zda byla žalovaná strana oprávněna ke změně jména odesílatele čili nic a v jaké funkci dopravu zboží předsevzala.
Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů a vrátil věc prvému soudu, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Dovolání opřenému o dovolací důvod čís. 4 § 503 c. ř. s. nelze upříti oprávnění. Jest sice pravda, že žalobkyně pochybila, neudavši přesnou adresu příjemce zboží, jde však o to, zda udání nepřesné adresy bylo příčinou toho, že se zásilka nedostala na správné místo, a zda udání nepřesné adresy jest v příčinné souvislosti se škodou žalobkyně. Podle zjištěného stavu věci tomu tak není, neboť Ústřední vojenské zátiší v Bratislavě oznámilo ostatním vojenským zátiším v Bratislavě, že jde o zásilku od firmy S. a spol. v Praze, a proto se ani vojenské zátiší dělostřeleckého pluku č, 153, jemuž zásilka byla určena, nehlásilo, poněvadž od této firmy nic neobjednalo. Tím jest s dostatek prokázáno, že nikoliv nepřesná adresa příjemce zásilky, nýbrž přeškrtnutí jména odesílatelky v nákladním listu a nahrazení jeho jménem speditera bylo příčinou, proč se vojenské zátiší dělostřeleckého pluku č. 153 o zásilku nehlásilo a proč zásilka na správné místo nebyla doručena. Poukazuje-li první soud k odůvodnění svého právního názoru na zjištění, že jest zvykem, že spediter, když mu odesílatel předává zásilku, jméno odesílatele přeškrtne a přidá razítko se svým jménem, aby vstoupil přímo do smluvního poměru s dráhou jako odesílatel, není okolnost tato pro posouzení sporného případu rozhodná, poněvadž obchodník, tím více spediter, s tím musí počítati, že, dojde-li škrtnutím jména odesílatele zboží v nákladním listě k neprovedení, po případě k nesprávnému provedení přepravní smlouvy a tím ke škodě odesílatele, že jde to na újmu toho, kdo škrtnutí provedl. Při tomto právním nazírání na věc jest tudíž nárok žalobní důvodem opodstatněn. Poněvadž však o výši jeho nebylo nižšími soudy vzhledem k jejich právnímu nazírání na věc jednáno, nezbylo, než dovolání vyhověti, oba napadené rozsudky zrušiti a, jak shora, rozhodnouti (§ 496 č. 2 a § 510 c. ř. s.).

Citace:

Čís. 12717. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/2, s. 17-20.