Čís. 17459.

Pojištění úrazové je pojištěním ze zákona; vzniká dnem, kdy pojištěnec počal pracovati v podniku nebo v závodě, jenž podléhá úrazovému pojištění dělnickému, nehledíc na to, zda přihláška byla učiněna řádně a včas (§ 1 zák. č. 1/1888 ř. z.).
Nesplnil-li zaměstnavatel přihlašovací povinnost (§ 18, odst. 1 uved. zák.), stihají ho toliko následky podle § 51 uved. zák. Z porušení této povinnosti nemůže zaměstnanci vůbec škoda vzejíti.
(Rozh. ze dne 9. listopadu 1939, Rv I 680/39.)
Žalobce přednesl mimo jiné, že byl zaměstnán u žalovaného jako zemědělský dělník od 12. října 1936 s platem 150 K měsíčně vedle zaopatření a bytu, což prý odpovídá dennímu platu 1350 K. Od 2. prosince 1936 byl zaměstnán u mlátičky, náležející matce žalovaného, jako přistýlač s platem 15 K denně vedle zaopatření a bytu, což prý odpovídá dennímu platu 2350 K. I tehdy byl však jeho zaměstnavatelem žalovaný. Dne 12. prosince 1936 utrpěl při mlácení úraz, jímž přišel o pravou nohu. Po propuštění z nemocnice dostal nemocenskou podporu a invalidní rentu úrazové pojišťovny pro Čechy v Praze. Avšak nemocenská podpora a později invalidní renta byly žalobci vyměřeny ze základu 1350 K denní mzdy a nikoliv, jak správně mělo býti vyměřeno, ze mzdy 2350 K denně. To zavinil žalovaný tím, že neohlásil nositelům, pojištění zmíněné zvýšení mzdy. Rozdíl mezi rentou invalidní, kterou žalobce pobírá a rentou, která mu správně náleží, činí 250 K měsíčně, tedy ročně 3000 K, jejichž placení se domáhá na žalovaném. Žaloba podaná u pracovního soudu, byla zamítnuta soudy všech tří stolic, nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Při posuzování věci jest vycházeti z přednesu žalobcova, že pobírá úrazovou rentu, tedy, že Úrazová pojišťovna dělnická uznala jeho úraz za podnikový. Tímto rozhodnutím jest i dovolací soud vázán (Sb. n. s. č. 9780, 11715). Pojištění úrazové vzniká podle § 1 zák. č. 1/1888 ř. z. dnem, kdy pojištěnec počal pracovati v podniku nebo v závodě, jenž podléhá úrazovému pojištění dělnickému, nehledíc na to, zda tu byla učiněna přihláška řádně a včas, jde tu tedy o pojištění ze zákona (ipso iure). Podle § 18, odst. 1 zák. č. 1/1888 ř. z. jsou podnikatelé povinni podati oznámení o každém podniku podrobeném pojištění ve lhůtě určené a uvésti v tomto oznámení mimo jiné i úhrn ročních výdělků, rozhodných pro pojištění osob podrobených pojištění. Škodlivé následky, jež nastávají z toho, že zaměstnavatel nesplnil povinnost uloženou mu § 18 zák. č. 1/1888 ř. z., jsou uvedeny v § 51 zák. č. 1/1888 ř. z. Tím jsou však ony škodlivé následky vyčerpány a nelze zaměstnavateli pro nesprávné splnění ohlašovací povinnosti ukládati povinnost další a to tím méně, když zaměstnanci z porušení této povinnosti nemůže vzejíti škoda, neboť pojištění toto se řídí stavem skutečným a nárok vzniká okamžikem počátku výkonu služeb nebo prací v podniku podléhajícím úrazovému pojištění. Byl-li by tedy žalobci vyměřen nižší důchod, než jaký odpovídal jeho skutečnému výdělku, bylo na něm, aby tento svůj nárok na vyšší důchod uplatnil u úrazové pojišťovny a v případě, že tato jej neuznala, se obrátil podle § 38 zák. č. 1/1888 ř. z. na příslušný rozhodčí soud. Nemůže proto žalobce z tohoto důvodu proti žalovanému uplatniti nárok na náhradu škody.

Citace:

Čís. 17459. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1940, svazek/ročník 21, s. 590-591.