Čís. 6530.Byla-li smlouva o dílo již oběma stranami splněna, dílo má však neodstranitelné vady a objednatel nemůže ho pro vady ty použiti, zbývá mu proti dodateli pouze nárok na náhradu podle všeobecných předpisů o náhradě škody. Tento nárok nezaniká v propadné lhůtě §u 933 obč. zák., nýbrž promlčuje se teprve ve lhůtě §u 1489 obč. zák.(Rozh. ze dne 1. prosince 1926, Rv 1 1030/26.)V roce 1924 uzavřel žalobce se žalovanou firmou smlouvu, jíž se tato zavázala zhotoviti mu z dodané příze záclony do oken železničních vagonů s vetkanými vzorky přesně dle předlohy a dokončiti tuto práci nejdéle do 15. srpna 1924. Žalovaná firma provedla sice objednanou práci včas, nikoliv však správně, neboť záclony neodpovídaly objednávce jednak dostavou, jednak vetkané vzorky byly úplně zkresleny, takže záclonek těch žalobce upotřebiti nemohl, což žalovaná firma také uznala. Oprava díla byla technicky neproveditelná. Odměna za práci byla žalované firmě hned po odvedení díla zaplacena. Tvrdě, že mu vadným provedením díla vzešla škoda 2500 Kč, domáhal se žalobce její náhrady na žalované firmě. Žalovaná namítla, že zažalovaný nárok zanikl uplynutím lhůty §u 933 obč. zák. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby, odvolací soud žalobu zamítl.N e j v y š š í soud obnovil rozsudek prvého soudu.Důvody: Podle §u 1167 obč. zák. může objednatel, má-li dílo podstatné vady, které je činí nepotřebným, neb odporují výslovnému ujednání, bud’ od smlouvy ustoupiti, nebo žádati opravu nebo přiměřenou slevu na platu. Práva ustoupiti od smlouvy nemohl již žalobce v tomto případě použiti, když vady byly objeveny, až když záclonky z příze byly utkány a dodány a smluvená odměna za vykonanou práci byla zaplacena, tedy až po oboustranném splnění smlouvy. Ani opravy vad nemohl se žalobce domáhati, když je nesporno, že odstranění jich bylo technicky neproveditelno, a snížení úplaty proto ne, poněvadž je nesporno, že žalobce záclonek vůbec nemohl použiti a poněvadž tudíž byly proň bezcennými. Žalobce byl oprávněn podle poslední věty §u 1167 obč. zák., odkazující na všeobecné předpisy o správě (»jinak platí předpisy o správě při úplatných smlouvách vůbec«), tedy zřejmě také na ustanovení §u 932 prvý odstavec poslední věta obč. zák. (materialie ke 3. dílčí novele str. 364), domáhati se na dodateli díla náhrady zaviněné škody podle všeobecných předpisů 30. hlavy obč. zák. (materialie ke 3. dílčí novele str. 296). Tento nárok nemá již povahy nároku ze správy, nýbrž ze zaviněné škody (Krainz-Ehrenzweig System 2. díl str. 208) a nezaniká projitím propadné šestiměsíční lhůty §u 933 obč. zák., nýbrž ohledně něho platí tříletá promlčecí lhůta v §u 1489 obč. zák. Žalobce musí ovšem podle všeobecných předpisů o náhradě škody prokázali, že se druhá strana dopustila protiprávního jednání neb opomenutí, že žadateli vznikla škoda a že je příčinná souvislost mezi touto škodou a protiprávním jednáním neb opomenutím druhé strany. Všechny tyto podmínky úspěšného uplatňování žalobního nároku z náhrady škody jsou splněny. Odvolací soud postrádá tu zavinění. Nesporno je, že žalovaná firma zhotovila záclonky vadně, že zhotovení jich nevěnovala potřebné a povinné péče. Žalovaná firma jest mechanická tkalcovna a byla povinna vynaložiti píli a péči při utkávání záclonek a jest práva za škodu z nedbalosti dle §u 1299 obč. zák. žalobci, jenž její odborné znalosti předpokládal. Nesporno jest, že žalobci bylo následkem dodání vadných záclonek znemožněno, ucházeti se o státní dodávky a že nemohl tyto záclonky vystaviti na podzimním vzorkovém veletrhu, čímž mu vznikla škoda, jejíž výše 2500 Kč jest rovněž nesporná. Neprávem dovolává se odvolací soud rozhodnutí čís. 4442 sb. n. s., neboť rozhodnutí tomu jest základem jiný skutkový děj, dle něhož bylo se domáháno náhrady škody z opožděného napravení vytýkané vady.