Čís. 16052.

Starosta obce (osady) jest pasivně oprávněn ke sporu, jímž se třetí osoba domáhá na něm nároku na náhradu škody, vyvozované ze svémocné bezprávné činnosti starostovy souvisící jen s výkonem jeho veřejné funkce (svémocným zabavením a prodejem úrody náležící třetí osobě pro dlužné nájemné (pachtovné).
(Rozh. ze dne 27. dubna 1937, R I 396/37.)
Srv. rozh. 5610, 1376 Sb. n. s.
Žalobci se na žalovaném domáhají náhrady škody, kterou jim způsobil tím, že jako starosta osady L. svémocně »zabavil« a prodal dne 7. července 1935 pro nedoplatek nájemného (pachtovného) dlužného osadě L. úrodu (obilí), náležící žalobcům, za 510 Kč, ačkoli její běžná cena činila nejméně o 3000 Kč více. Škoda ta byla jim způsobena zaviněnou bezprávnou činností žalovaného starosty, neboť nedbal při prodeji zákonných předpisů, zejména §§ 1, 2, 6, 7, odst. 2, 3, 11, 13, dražebního řádu ze dne 15. července 1786, č. 565 Sb. z. s., a odpovídá jim za škodu i podle § 1295, odst. 2 obč. zák. Proti žalobě namítl žalovaný nedostatek pasivního i aktivního oprávnění ke sporu, ježto jednal jako starosta osady L. podle usnesení osadního zastupitelstva ze dne 9. června 1935 a nejednal nikterak neoprávněně. Starosta spojených obcí L. pověřil žalovaného provedením dražby písemným nařízením ze dne 5. července 1935. Žalovaný tudíž jednal pouze jako zástupce osady L. a pouze osada L. by byla legitimována k nároku na náhradu, kdyby skutečná škoda vznikla. Žalovaný provedl prodej úrody veřejnou dobrovolnou dražbou ve smyslu dražebních podmínek, takže nepotřeboval k tomu soudního řízení, jak výslovně jest v dražebních podmínkách uvedeno. Dražbu provedl ve smyslu § 58 obec. zříz. čes. tak, že byl proveden odhad prodávané úrody Josefem V., rolníkem v L., jako hospodářským znalcem a podle výsledku odhadu byla úroda prodávána a prodána v přiměřených cenách podle odhadu, a nebyla prodána pod odhadní cenu, takže žalobcům žádná škoda nevznikla. Žalovaný ani obec L. nebyli povinni úrodu vůbec nějakým zvláštním způsobem zabavovati, jak tvrdí žalobci, a stačilo zabavení na místě samém bez soudního řízení. To bylo také žalobcům oznámeno dopisem ze dne 30. června 1935, kdy byl jim dán též zákaz disposice se zabavenou úrodou. Žalovaný splnil ustanovení dražebního řádu o dobrovolných licitacích, i kdyby však ustanovení tohoto řádu splněna nebyla, mohli se žalobci proti provedení dražby brániti pořadem instančním před úřady správními a nebyla by okolnost v právní souvislosti s tímto sporem. Žalovaný škodu nezpůsobil a tím méně způsobil ji úmyslně. Úrodu prodal v dobrovolné dražbě zájemcům za podání podle odhadu, takže nemůže mu býti vytýkáno nesprávné provedení dražby. Soud prvé stolice zamítl žalobu, vycházeje z názoru, že žalovaný jako starosta osady L. nemůže býti pohnán k odpovědnosti za bezprávný čin, záležící v porušení jeho povinnosti, poněvadž podle § 66 čes. zříz. obec. jest starosta odpověden za své úřední jednání pouze obci, a že tedy není u žalovaného dána aktivní správně pasivní legitimace k žalobě. Odvolací soud zrušil rozsudek prvého soudu s výhradou právní moci a uložil mu další jednání a nové rozhodnutí. Důvody: Názoru prvého soudu nelze přisvědčiti. Třebaže si osada L. podle dražebních podmínek ze dne 6. července 1932 vyhradila, že, nebude-li zaplaceno nájemné, má právo úrodu exekučně zabaviti a prodati bez soudního řízení, a přes to, že podle usnesení místního zastupitelstva osady ze dne 9. června 1935 bylo rozhodnuto zabaviti a prodati úrodu žalobců a žalovaný k tomu dostal zmocnění od starosty obce L. D. ze dne 5. července 1935, není tím ještě založeno oprávnění žalovaného provésti dražbu svémocně, neboť podle ustanovení §§ 267 a násl. nesp. pat. jest pro každou dobrovolnou dražbu předpokladem její soudní povolení. Na věci nic nemění, že ustanovení § 58 čes. obec. zříz. dává starostovi obce právo povolovati dobrovolné licitace movitých věcí, neboť v souzeném případě nutno pokládali místní obec L. za stranu a usnesení jejího zastupitelstva o vymáhání pachtovného exekučně nemůže býti pokládáno za výkon jejího oprávnění podle § 58 čes. obez. zříz. Provedl-li tudíž žalovaný dražbu, aniž byl k tomu oprávněn, není tím, že je starostou místní osady L., vyloučena jeho osobní odpovědnost za způsobenou škodu ve smyslu § 1295 a násl. obč. zák., a je proto legitimace na jeho straně ke sporu dána. Ustanovení § 66 čes. obec. zříz. nelze na souzenou věc užiti, neboť řečené ustanovení nevylučuje odpovědnost starosty za škodu jím zaviněnou. Poněvadž se prvý soud mimo otázku legitimace dalšími pro spor důležitými skutečnostmi nezabýval, bylo rozsudek prvého soudu podle § 496 č. 3 c. ř. s. zrušiti.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Z obsahu žaloby je patrno, že se žalobci domáhají na žalovaném náhrady škody, jejíž podklad tkví v zaviněné svémocné bezprávné činnosti jeho při výkonu jeho povinnosti jako starosty osady L., a dovolávají se v dalším svém přednesu výslovně i ustanovení §§ 1295 a násl. obč. zák. Vyvozují tedy svůj nárok na náhradu škody ze skutečnosti, která pouze souvisí s obstaráváním veřejných funkcí žalovaným, jehož čin však nemá povahu správního nálezu. Za toho stavu věci jest u žalované pasivní legitimace ke sporu dána (srv. rozh. č. 5610, 13763 Sb. n. s.).

Citace:

č. 16052. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/1, s. 561-563.