Čís. 14800.

Odpůrci řád.
Strana v odpůrčím sporu žalovaná může namítati nejen, že pohledávka věřitelova není vykonatelná, nýbrž i, že pohledávka není vůbec po právu, zejména že nikdy nevznikla.
(Rozh. ze dne 19. prosince 1935, Rv II 862/33.) Kontumačním rozsudkem krajského soudu v M, O. byl manžel žalované František D. odsouzen zaplatili nynějšímu žalobci 45547 Kč 30 h s příslušenstvím do 14 dní pod exekucí. Tato pohledávka žalobcova stala se vykonatelnou, mobilární exekuce proti Františku D-ovi byla však bezvýsledná. Pohledákvka tato vznikla podle přednesu žalobcova v roce 1929, kdy manžel žalované utvořil se žalobcem obchodní společnost a jest v podstatě jeho závazkem z účasti na společenském podnikání. Dne 17. února 1930 prodal manžel žalované této za 25000 Kč své nemovitosti, ač podle názoru žalobcova tyto nemovitosti mají cenu aspoň 120000 Kč. Tím byl žalobce zkrácen. Žalovaná kupujíc tyto nemovitosti musila věděti a také věděla o zkracovacím úmyslu svého manžela, s nímž sdílela společnou domácnost, a věděla o jeho závazcích, jaké mu ze společenské smlouvy vzešly, zejména i o jeho závazku, nahradili ztrátu společnosti ve výši, v jaké byl také skutečně k náhradě odsouzen. Domáhá se proto žalobce, by žalovaná byla uznána povinnou trpěti, by bylo na nemovitosti, jíž se jí dostalo od jejího manžela, vloženo právo zástavní pro vykonatelné pohledávání žalobcovo, přiznanému rozsudkem proti manželu žalované. Prvý soud uznal podle žaloby. Odvolací soud nevyhověl odvolání.
Nejvyšší soud vyhověl dovolání a uložil prvému soudu nové jednání a rozhodnutí.
Důvody:
Žalovaná namítala a namítá především, že žalobci proti Františku D-ovi nikdy žádná pohledávka nepříslušela. Jest řešiti otázku, je-li strana v odpůrčím sporu žalovaná k této námitce oprávněna. V odpůrčím řádě čís. 337/14 otázka ta výslovně upravena není. Kdežto ve starší literatuře byla otázka ta sporná, zastávají novější spisovatelé (viz Ehrenzweig: Kommentar zur Anfechtungsordnung z r. 1916 str. 486; Lehmann: Kommentar zur Konkurs-Ausgleichs und Anfechtungsordnung z r. 1916, II. díl, str. 226; Bartsch-Pollak: Konkurs-Ausgleichs-Anfechtungsordnungen und deren Einführungsordnung z r. 1927 str. 1041) názor, že mimo konkurs může odpůrce věřitele, který odporuje právnímu jednání svého dlužníka, namítati nejen, že pohledávka věřitelova není vykonatelná, nýbrž i že pohledávka ta není vůbec po právu, zejména že nikdy nevznikla. Námitky ty má odpůrce věřitelův proto, poněvadž svoje právní postavení neodvozuje od dlužníka, nýbrž hájí se z vlastního práva. Břemeno průvodní je pak rozděleno tak, že věřitel má dokázati vznik své pohledávky, jeho odpůrce má dokázati své námitky. Dovolací soud sdílí názory uvedených 4 spisovatelů. Neboť právní moc rozsudku, jejž si vydobyl věřitel proti dlužníkovi, nevztahuje se na odpůrce dovolatelova (§ 411 c. ř. s.). Mimo to je správnost uvedených názorů potvrzována i tím, že odpůrčí řád (§ 10 čís. 337/14) ve dvou případech dopouští uplatnění odpůrčího nároku také pro pohledávky, které dosud nejsou vykonatelné, a to uplatňuje-li se odpor námitkou ve sporu, který zahájil odpůrce odporovatelův (odpůrce postiženého věřitele), a uplatňuje-li se odpor v řízení o rozvrhu výtěžku docíleného exekucí. V těchto případech nemůže býti pochybnosti o tom, že odpůrce odporovatelův může popírati. že odporovatel má pohledávku proti dlužníkovi. To plyne z akcesorní povahy odpůrčího nároku. Neboť podle § 1 odp. řádu lze mimo konkurs odporovali právním jednáním, která se týkají dlužníkovi jmění, za účelem uspokojení věřitele. Nemá-li někdo pohledávku, není věřitelem, nemá nároku na uspokojení své pohledávky a nemá ani práva odporovati právnímu jednání. Není důvodu, proč by tyto úvahy neměly platiti také v projednávaném případě. Poněvadž se nižší soudy nezabývaly námitkami, jež s tohoto hlediska vznesla žalovaná, zůstalo řízení kusým a bylo již z tohoto důvodu dovolání vyhověti. K doplnění řízení bude třeba jednání v první stolici. Proto byly podle § 510 odst. 2 c. ř. s. zrušeny rozsudky obou nižších soudů a věc vrácena soudu první stolice, aby dále jednal a znovu rozhodl. Na soudu první stolice bude, aby také uvažoval o další námitce strany žalované, že její manžel má ještě polovici pozemku v O., zda věřitel o tom jmění věděl a zda jmění to by bylo stačilo k úplnému uspokojení.

Citace:

č. 14800. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 944-946.