NPD documents search: Váž. civ., 15 (1933), sv. 1

Čís. 12698.

Právní povaha poměru majitele safesové schránky k bance.
Jde o exekuci podle § 325 ex. ř., nikoliv o exekuci podle § 331 ex. ř., navrženo-li zabavení nároku dlužníka na vydání obsahu safesu proti bance.
Návrh jest s hlediska § 54 čís. 3 ex. ř. dostatečný, vyznačil-li vymáhající věřitel v exekučním návrhu na zabavení nároku dlužníka na vydání obsahu safesu proti bance číslo safesu.
(Rozh. ze dne 16. června 1933, R I 506/33.)
Soud prvé stolice povolil exekuci zabavením a přikázáním nároku dlužníka na vydání obsahu safesu uloženého u banky A. K rekursu dlužníka a banky A. rekursní soud exekuční návrh zamítl. Důvody: Z návrhu jest patrno, že tu nejde o exekuci na peněžitou pohledávku po rozumu § 290 a násl. ex. ř., nýbrž o jiné majetkové právo ve smyslu § 330 a násl. ex. ř. Nelze proto na toto majetkové právo vésti exekuci zabavením a přikázáním po rozumu § 294 ex. ř., jak navrhuje vymáhající věřitelka, nýbrž podle předpisů o exekuci na jiná majetková práva ve smyslu § 331 a násl. ex. ř. Měl proto býti návrh vymáhající strany zamítnut (srovn. rozhodnutí sb. n. s. čís. 8686).
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Vymáhající věřitel nepotřeboval v návrhu blíže uváděti právní důvod a obsah nároku, na který vedl exekuci. Jak povinná přiznala v rekursu, jest známo, že zařízení safesových schránek u bank spočívá v tom, že jde o pancéřovou schránku, která jest pod vlastním uzavřením strany, při čemž banka má druhý klíč, a že schránky slouží k úschově cenností. Třebaže strana platí bance za to poplatek, takže poměr mezi nimi má povahu smlouvy nájemní, nelze upříti, že strana může míti proti bance nárok na vydání obsahu schránky a že v případě odporu mohla by nárok ten proti ní uplatňovati. O takový nárok tu jde, a má tento nárok pro vymáhajícího věřitele hospodářskou cenu, kdyby se banka zdráhala připustiti, by on pomocí výkonného orgánu, když byly zabaveny klíče v držení povinné strany jsoucí, a byla vedena exekuce na movité věci povinné, se domáhal převzetí cenností do soudní úschovy. Když tedy vymáhající věřitel označil číslo safesu, vyznačil vzhledem na všeobecně známý obsah onoho zařízení dostatečně nárok tak, že exekuce mohla býti bezpečným základem pro případnou žalobu vymáhajícího věřitele proti poddlužnici o vydání obsahu safesu. Šlo tedy o nárok na vydání movitostí, na který se vede podle § 325 ex. ř. exekuce ve smyslu §§ 294 až 298 ex. ř., a nikoliv, jak rekursní soud má za to, o jiné právo majetkové ve smyslu § 331 ex. ř. Právem proto prvý soud vyhověl návrhu vymáhajícího věřitele.

Citace:

Čís. 12698.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 805-806.