NPD documents search: Váž. tr., 11 (1929)

Čís. 10398.

Ocenění předmětu rozepře žalobcem Jest pro soud závazné a žalovaný nemá na ně vliv jen, pokud jde o posouzení příslušnosti soudu. Co do způsobu řízení, jež má býti o žalobě zahájeno, neplatí vsak bezvýjimečně. Prokáže-li žalovaný, že ocenění předmětu rozepře žalobcem v žalobě jest nízké, jest o žalobě zahájiti řízení, odpovídající skutečné hodnotě předmětu rozepře.
(Rozh. ze dne 19. prosince 1930, R I 901/30).
Předmět žaloby, jíž se domáhal na žalovaném vyklizení dvoru, ocenil žalobce na 100 Kč. Zástupce žalovaného navrhl, by bylo zahájeno řádné řízení, ježto nemovitost má hodnotu nejméně 240000 Kč a také užitky z ní daleko převyšují 300 Kč. Soud prvé stolice vydal usnesení, že spor bude projednán podle §§ 448 a násl. c. ř. s., maje za to.
104* že žalobcovo ocenění rozhoduje o tom, zda jest spor projednati podle předpisů o řízení ve věcech nepatrných. Rekursní soud změnil napadené usnesení v ten rozum, že spor jest projednati podle §§ 431 a násl. c. ř. s. Důvody: § 60, čtvrtý odstavec, j. n. váže soud a žalovaného na ocenění žalobcovo jen co do příslušnosti soudu. Není však žalobci zůstaveno, by oceněním určoval způsob řízení, najmě zda jest zahájiti řádné řízení před okresními soudy či řízení ve věcech nepatrných. Žalovaný může se proto brániti proti příliš nízkému ocenění předmětu rozepře a soud smí řízení ve věcech nepatrných, zahájené na žalobcovo ocenění, převésti v řádné řízení před okresními soudy. Názor prvého soudu, že pro zodpovědění otázky, zda jest zahájiti řádné řízení před okresními soudy, či řízení ve věcech nepatrných, jest soud vázán oceněním žalobce v žalobě, jest již proto neudržitelným, že by bylo dáno na vůli žalobci, určiti způsob řízení, což jest zásadně vyloučeno. Musí tedy býti nejen soudu dáno právo, by přezkoumal správnost ocenění předmětu sporu podle § 41, druhý odstavec, j. n. a § 269 c. ř. s., nýbrž i žalovanému poskytnuta možnost, popříti žalobcovy nesprávné údaje v tomto směru. Jde tu o vyklizení dvora žalovaným. Není třeba důkazu o tom, že žalobcův zájem na vyklizení dvora daleko převyšuje hranici pro řízení ve věcech nepatrných (sb. nejv. soudu čís. 6836, Gl. Ung. n. ř. 7546, Vysvětlivky min. sprav. k § 448 c. ř. s. bod 1).
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Správný je názor rekursního soudu, že ocenění předmětu sporu žalobcem jest pro soud závazné a že na ně žalovaný nemá vliv jen, pokud jde o posouzení příslušnosti soudu, že však co do způsobu řízení, jež má býti o žalobě zahájeno, neplatí to bezvýminečně, nýbrž že, prokáže-li žalovaný, že ocenění předmětu sporu žalobcem v žalobě jest nízké, má o žalobě zahájeno býti řízení, odpovídající skutečné hodnotě předmětu sporu. Poněvadž důvody napadeného usnesení jsou správné a vývody dovolacího rekursu nebyly ani seslabeny ani vyvráceny, stačí stěžovatelku na ně odkázati. Poukaz stěžovatele na rozhodnutí tohoto soudu čís. 34 a 161 sb. n. s. nemá významu, poněvadž šlo tam o řešení otázky zcela jiné, než o kterou se tu jedná. Výtku proti způsobu řízení zahájenému na základě žaloby soudem prvé stolice nemohl žalovaný, ano jde o řízení před soudem okresním, učiniti dříve, než při prvním jednání, což učinil, a bezvýznamný jest proto poukaz stěžovatele na předpis § 196 c. ř. s. Prohlásil-li rekursní soud v napadeném usnesení, že zájem žalobce na vyklizení dvora rozuměj místností, o které tu jde, jest daleko větší než 300 Kč, a skutečnost tuto označil za samozřejmou, neměl důvodu, by o výši tohoto zájmu prováděl šetření. Soud dovolací shledává tento názor rekursního soudu správným, neboť za nynějších poměrů je samozřejmé, že zájem žalobce na vyklizení tří místností za okolností jím tvrzených musí býti větší než 300 Kč. Odpovídá proto rozhodnutí rekursního soudu v otázce, jaké řízení o této žalobě má býti zahájeno, plně stavu věci a zákonu.

Citace:

Čís. 10398. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 853-854.