Č. 4939

.

Četnictvo: I. * Stabilisační výhoda poskytnutá četnickým důstojníkům dle usnesení ministerské rady z 2. června 1922 (výnos min. vnitra z 21. června 1922 č. 44665-13) není podkladem pro zvláštní četnický přídavek dle zák. č. 186/20. — II. * Usnesení to neodporuje § 21 tohoto zákona. Pro vyměření zvláštního četnického přídavku za dobu od 1. ledna 1923 platí § 1 odst. 2 zák. č. 394/1922 a prov. nař. č. 34/1923.
(Nález ze dne 25. září 1925 č. 23333/1924).
Věc: Karel K. v B. proti ministerstvu vnitra o četnický přídavek.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud odpírá zvýšení zvláštního četnického přídavku za dobu od 1. ledna 1923, zrušuje se pro nezákonnost. Ostatně se stížnost zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l byl od 15. února 1922 jako četnický kapitán trvale ustanoven na Slovensku a požíval od 1. září 1921 ročního platu 5808 Kč a četnického přídavku 1500 Kč. V důsledku stabilisace dle výn. min. vnitra z 21. června 1922, vydaného na základě usnesení ministerské rady z 2. června 1922 (Věstník četnictva roč. 1922 č. 13) postoupil dnem 1. července 1922 do platového stupně 8004 Kč. Dnem 1. ledna 1923 přeřazen následkem úpravy dle zák. č. 394/1922 do platového stupně 14004 Kč. Tyto skutečnosti nejsou sporné. Spor ie pouze o to. má-li st-l nárok na zvláštní četnický přídavek dle § 2 zák. č. 186/1920 v částce 1500 Kč nebo v částce 1800 Kč. Nař. rozhodnutím byl mu žádaný vyšší přídavek odepřen z důvodu, že stabilisační výhoda nemá vlivu na výměru četnického přídavku a že ustanovení § 2 zák. č. 186/1920, dle něhož výše četnického přídavku se řídí podle služného, předpokládá pouze služné, které náleží důstojníkům četnictva podle tohoto zákona.
Proti tomu namítá stížnost, že četnický přídavek dle § 2 cit. zák. náleží oprávněným dle ročního služného, že výnos min. nebo usnesení min rady nemůže měniti zákon a že stabilisační výhoda má ráz služného, má se proto i na tuto výhodu použíti § 2 zák. č. 186/20.
Nss přihlédl nejprve k tomu, že nař. rozhodnutí vydáno bylo o žádosti st-le, kterou se domáhal zvýšení zvláštního četnického přídavku od 1. července 1922, tedy jednak na podkladě služného 8004 Kč, přiznaného mu na základě stabilisace na Slovensku, jednak na podkladě služného, stanoveného za platnosti zák. č. 394/22 penízem 14004 Kč ročně. Pokud jde o dobu od 1. července do 31. prosince 1922, platí tu ustanovení zákona č. 186/20 a výnos. min. vnitra shora uvedený.
Tento výnos min. vnitra, správně usnesení min. rady z 2. června 1922 přiznává četnickým důstojníkům, kteří jsou od 1. července 1922 na Slovensku trvale ustanoveni — jak praví — výhody u porovnání s jinými četnickými důstojníky. Na výhody ty má ten který důstojník jen potud nárok, pokud je toto usnesení poskytuje. Když tedy usnesení to poskytuje jako stabilisační výhodu vyšší plat důstojníka VIII. tř. hodn. z 5808 Kč na 8004 Kč, zároveň však stanoví, že tato stabilisační výhoda nemá vlivu na výměru četnického přídavku, nabyl dotčený důstojník pouze nároku na povolené zvýšení platu, nikoli však nároku, aby mu na podkladě tohoto zvýšení byl také přiznán vyšší četnický přídavek, neboť uvedeným ustanovením bylo právě vyměření četnického přídavku na podkladě zvýšeného služného vyloučeno. Také nelze uznati, že vyloučení to odporuje § 2 zák. z 19. března 1920 č. 186 Sb., neboť odpor ten by byl na snadě jen tehdy, kdyby za podklad vyměření četnického přídavku dle tohoto zákonného ustanovení bylo vzato menší služné, než zákonem jest ustanoveno, nikoli i tehdy, když důstojníku ve formě výhody se propůjčí zvýšení služného a výhoda ta zároveň uvedeným způsobem obmezí. Poskytujíc výhodu, mohla ji vláda dle svého volného uvážení vyměřiti. Právo st-lovo nemohlo odepřením vyššího přídavku býti porušeno, poněvadž stabilisační výhody mohli nabýti a nabyl konstitutivním aktem vlády jemu výhodu tu propůjčujícím jen, pokud jde o zvýšení služného.
Nelze proto shledati nezákonnost v tom, že nař. rozhodnutí odepřelo vyšší četnický přídavek za dobu od 1. července do 31. prosince 1922, a jest stížnost, pokud jde o tuto dobu, bezdůvodnou.
Pokud jde o dobu od 1. ledna 1923 a služné 14004 Kč, zamítlo nař. rozhodnutí, nevyhovujíc vůbec žádosti st-lově, také tento nárok a dovolalo se rovněž jen právních norem shora uvedených. Pro vyměření zvláštního četnického přídavku dle zák. č. 186/20 byl však § 1 zák. z 20. prosince 1922 č. 394 a čl. I. odst. 2 vl. nař. z 15. února 1923 č. 34 Sb. upraven nový podklad, k němuž nař. rozhodnutí nehledělo, posuzujíc skutkový základ podle právních norem, které na něj již více neplatily, čímž porušilo zákon, pročež jako nezákonné musilo býti zrušeno.
Citace:
č. 4939. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 188-189.