Čís. 16322.

Odhadní řízení k vyměření dávky z přírůstku hodnoty nemovitosti.
Jest nezákonností (§ 46, odst. 2, zák. č. 100/1931 Sb. z. a n. ve znění čl. V. č. 1 zák. č. 251/1934 Sb. z. a n.), opominul-li soud při zjišťování odhadní ceny přidělených pozemků výslechem znalců zjistiti vliv zákonného zákazu zcizení bez souhlasu Státního pozemkového úřadu a jiných omezení vlastníka z důvodu přídělu (§ 37 dotčeného zákona) na obchodní cenu pozemků.
Obecná hodnota věci jest její směnná hodnota a je totožná s cenou prodejovou.
(Rozh. ze dne 22. září 1937, R II 305/37.)
Srv. rozh. č. 13407, 12339 Sb. n. s.
K návrhu Zemského výběrčího úřadu v B. stanovil soud prvé stolice v odhadním řízení k vyměření dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí obecnou hodnotu usedlosti č. p. 77 s pozemky, zapsanými ve vložce č. 157 kat. území R., ke dni 20. března 1933 na 104416 Kč. Rekursní soud nevyhověl rekursu Vlastimily a Marie H., potvrdiv napadené usnesení. Důvody: Rekursní soud má za to, že jest mylný názor stěžovatelek, že hledíc na to, že jde o nemovitosti přídělové, mělo býti při odhadu přihlíženo k dotčenému právnímu omezení na statku váznoucímu. Ustanovení § 37 zák. č. 81/1920 Sb. z. a n., na něž se stěžovatelky odvolávají, že totiž dosažená prodejová cena, pokud přesahuje to, co bylo vloženo do pozemku vlastníkem, připadne státu, nemá vlivu na stanovení obecné ceny. Není zákonného ustanovení v té příčině a ani z povahy přídělu a uvedeného předpisu nevyplývá, že by muselo býti přiblíženo k právním omezením statku při stanovení obecné ceny. Z toho, že stát má právo, převyšuje-li prodejová cena určitou výši, žádati přebytek pro sebe, není ještě odůvodněn závěr stěžovatelek, že proto má býti stanovena jiná cena než obecná cena anebo že se tím obecná cena snižuje.
Nejvyšší soud zrušiv usnesení nižších soudů, uložil prvému soudu další jednání a opětné rozhodnutí. Důvody:
Jde o shodná usnesení nižších soudů v řízení nesporném, a lze proto podle § 46, odst. 2, zák. č. 100/1931 Sb. z. a n. podati dovolací rekurs jen pro nezákonnost, zřejmý rozpor se spisy nebo zmatečnost, při čemž jest podle čl. V č. 1 zák. č. 251/1934 Sb. z. a n. nezákonné takové usnesení, které se příčí jasnému a nepochybnému znění nebo smyslu zákona, ať předpisu materiálního, či formálního, jehož bylo nebo mělo býti na případ užito. Dovolací stěžovatelky vytýkají nezákonnost, a to právem.
Jde o soudní odhad nemovitostí p. č. 17/1 a 296 se stavební, plochou 2/2 a s hospodářským stavením č. 77, zapsaných v knihovní vložce 157 v R., do níž byly přeneseny z vložky č. 59 podle kupní smlouvy ze dne 20, března 1933, která právě zavdala podnět k soudnímu odhadu podle § 17, odst. 4, dodatku III vlád. nař. ze dne 27. dubna 1922, č. 143 Sb. z. a n. Z knihovního výpisu o vložce č. 59 v R. jde najevo, že pod datem 24. ledna 1933 jest na odhadovaných nemovitostech poznamenáno omezení vlastnického práva zákazem zcizení bez souhlasu obvodové úřadovny Státního pozemkového úřadu a závazky jako reálnými břemeny podle odst. 2 čl. V a odst. 4 čl. V kupní smlouvy ze dne 16. prosince 1929. Odpůrkyně vytýkaly již v rekursu, že odhad byl proveden bez zřetele na dotčená omezení vlastnického práva, pocházející z přídělu, zejména na omezení podle § 37 příděl, zák. č. 81/1920 Sb. z. a n., podle něhož mohou býti nemovitosti se svolením Státního pozemkového úřadu zcizeny jen jako celek, a to jen tak, že dosažená trhová cena, pokud přesahuje to, co bylo do nich vloženo vlastníkem, připadne státu. Rekursní soud uvedl, že tato omezení vlastnického práva nemají vlivu na stanovení obecné hodnoty nemovitosti. Názor ten je mylný, neboť jde o omezení, která lpí na nemovitostech těch, omezují každého jejich nabyvatele a odnímají je z volného trhu. Nejde tu jen o dočasné osobní břemeno, nýbrž o zákonná omezení, která mohou míti vliv na obecnou hodnotu nemovitosti toho dne, kdy tato omezení platila, a je proto k nimi přihlížeti při stanovení obecné hodnoty nemovitostí k určitému dni (rozh. č. 13407 Sb. n. s.). Obecnou hodnotu nějaké věci jest její směnná hodnota (Klangův Kom. k § 305 obč. zák., str. 1191) a je totožná s prodejovou cenou (rozh. č. 12339 Sb. n. s.). Soudní znalci ani nižší soudy vůbec nepřihlíželi k dotčeným věcným omezením, která odhadované nemovitosti zřejmě a ve značné míře mohou znehodnotiti, a soud opominul dáti jejich posudek doplniti. Příčí se proto jejích usnesení a řízení jasnému a nepochybnému smyslu jednak § 305 obč. zák. a znění § 17 odh. řádu a § 23 zák. o nesp. řízení č. 100/1931 Sb. z. a n., podle nichž pro vyšetření odhadní hodnoty jest voliti takový způsob, který zaručuje, že se jimi vyšetřená odhadní hodnota co nejvíce přiblíží ceně, kterou by za daných poměrů bylo možno dosáhnouti za odhadované nemovitosti, jednak § 24, odst. 4, odhad. ř. stanovícího, že má býti uvedena hodnota, kterou má nemovitost, jestliže břemena budou zachována. K tomu soud měl dle § 23 zák. o nesp. říz. přihlédnouti. Bylo proto usnesení nižších soudů zrušiti za tím účelem, aby prvý soud řízení doplnil a spolehlivě zjistil, jaká omezení vlastnického práva na odhadovaných nemovitostech váznou, a aby vyšetřil, jaké kupní ceny bylo možno se zřením na veškerá tato omezení za nemovitosti ty dosáhnouti ke dni 20. března 1035.

Citace:

č. 16322. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/2, s. 221-223.