NPD documents search: Váž. civ., 13 (1931), sv. 2

Čís. 10900.

I když bylo v nájemní smlouvě mezi dráhou a nájemcem železničního pozemku ustanoveno, že dráha neručí za škody způsobené provozováním dráhy, ohněm, jiskrami z lokomotivy, otřesy a pod., jest dráha práva ze škody, jež byla nájemci způsobena vykolejením vozů. Za své zřízence ručí tu dráha podle § 1313 a) obč. zák.
(Rozh. ze dne 23. června 1931, Rv II 389/30.)
Žalující společnost najala od dráhy plochu, na níž postavila vážní budku. Při vykolejení vozů byla budka poškozena. Žalobní nárok proti dráze na náhradu škody uznal procesní soud prvé stolice důvodem po právu. Důvody: Nájemní smlouvou ze dne 22. června 1926 pronajalo ředitelství čsl. státních drah za roční nájemné 260 Kč žalující straně ve stanici S. plochu 52 m2, na níž měla žalující strana mostní silniční váhu s vážním domkem a s dřevěným přístavkem. Podle § 10 čís. 1 všeobecných podmínek nájemních tvořících podstatnou část smlouvy, neručí dráhy a nejsou povinny náhradou za škody, jež vzejdou stavením na najaté věci, trváním nebo provozováním dráhy, ohněm, jiskrami z lokomotiv, otřesy atd. a nájemce musí takové škody nésti sám. Soud má za to, že škodu, jež v souzeném případě žalující straně vznikla, nelze podřadili pod toto smluvní ustanovení, neboť přetlačení posunovaných vozů přes zarážedla a jich vymrštění a vjetí do vážní budky, způsobené trestným činem zřízenců dráhy, nelze považovali za řádné provozování dráhy, ba nelze je považovati za provozování dráhy vůbec. Právě z vysvětlujícího dodatku nájemních podmínek »ohněm, jiskrami z lokomotiv, otřesy atd.« jest soudili na normální příhody při provozování dráhy, nikoli však na vykolejení nebo přetlačení železničních vozů. Kdyby měla býti dráha i v takových abnormálních a nepředvídaných případech prosta ručení, bylo by to muselo býti v podmínkách nájemní smlouvy výslovně stanoveno. S poškozením ohněm, jiskrami z lokomotiv, otřesy jest při provozování dráhy vždycky počítati, nikoli však s poškozením, které bylo způsobeno přetlačením vozů za zarážedlo, vjetím vozů do vážní budky a úplným jejím demolováním. Za tuto škodu dráha žalující straně ručí již jako pronajímatelka z nájemního poměru smluvního, podle něhož musí pronajímatel pečovati o to, by nájemce mohl nerušeně a beze škody používati najatého místa (§ 1096 obč. zák.) a též z důvodů § 1313 a) obč. zák. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Ručení dráhy jest v případě, o který jde, upraveno smlouvou. Ustanovuje-li § 10 všeobecných podmínek, že ze škody způsobené provozováním dráhy, ohněm, jiskrami z lokomotiv, otřesy atd., dráha neručí, plyne z toho, že za jiné zaviněné škody ručí. Slovy »provozováním dráhy« lze rozuměti jen škody způsobené přímo provozováním dráhy, nikoliv i škody při provozování dráhy mimořádně se vyskytující, poněvadž by smlouva jinak úplné vyloučení ručení byla jasně vyslovila a nebyla by uváděla, třebaže příkladmo příhody, jež při provozování jsou obvyklé a k nimž patří zajisté i oheň, který není nic mimořádného při provozování dráhy parní silou. Výkladu tomu neodporuje ani poloha vážního domku, ani nízké nájemné, protože jde právě o všeobecné podmínky, které ke zvláštnostem jednotlivého případu nepřihlížejí a zněly by stejně, kdyby i vážní domek byl položen méně nebezpečně a kdyby nájemné bylo větší. Poněvadž jde o ručení ze smlouvy a škoda byla způsobena zřízenci dráhy, právem se odvolává první rozsudek na § 1313 a) obč. zák.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolání vytýká odvolacímu soudu neprávem, že vykládá právnicky mylně (§ 503 čís. 4 c. ř. s.) obsah odstavce 10 nájemní smlouvy. Kdyby byl správný dovolatelův výklad, že oním ujednáním mělo býti vyloučeno ručení žalovaného jako pronajímatele za jakoukoli škodu, bylo by stačilo prostě to prohlásiti, a nebylo by bývalo třeba uvésti jen některé škody, za které stát jako pronajímatel neručí. Právě z toho, že smlouva jmenuje — jak lze souditi z přídavku »atd.«, ovšem jen příkladmo — některé škody, za něž neručí, jest souditi, že nevylučuje ručení za jiné škody, a to za takové, jež podle jich povahy, zejména co do důvodu vzniku, nelze zařaditi mezi škody ve smlouvě příkladmo vyjmenované. Tam vyjmenované škody — ohněm, jiskrami z lokomotiv, otřesy — jsou vesměs škody, které při provozování dráhy nastávají velmi často a snadno, takže vůbec nelze jim téměř zabrániti nebo by to bylo lze jen s nepoměrným nákladem. Jsou to škody, které provozování dráhy již nese samo sebou, takřka zpravidla. Jiné jsou škody, které nastávají jen mimořádně střetnutím se zvláštních okolností, jimž však lze zabrániti šetřením povinné pozornosti a píle (§§ 1297 a 1299 obč. zák.). Jsou protikladem škod zmíněných ve smlouvě. Na ně se proto její ustanovení nevztahuje. K těmto škodám jest přičítati i škodu, o kterou jde v tomto sporu. Při řádné pozornosti a píli nemůže se snadno státi při provozování dráhy, by při posunování bylo vymrštěno několik vagonů z kolejí, by vymrštěné vagony byly vytlačeny na hliněný násep a zbořily vážní domek za ním. Škoda byla zaviněna, jak plyne z trestního rozsudku (§ 268 c. ř. s.) dokonce trestným chováním, tedy hrubým zaviněním zaměstnanců dráhy. Mohlo jí tudíž býti zabráněno, kdyby zaměstnanci byli řádně plnili své povinnosti. Opominuvše to, ručí ovšem přede vším sami za své zavinění. Ale ručí i dráha, pokud se týče stát jako vlastník dráhy za škodu jimi způsobenou, a to podle § 1096 obč. zák. pro porušení smluvního závazku, nerušiti nájemce ve.vymíněném užívání a požívání. Tuto povinnost má dráha (stát) mimo jiné i při provozování podniku (železniční dopravy), v jehož řízení dala pozemek pro sporný vážní domek žalobci do nájmu. Je na dráze (státu) provozovati podnik tak, by jím ani nájemce nebyl zkrácen ve svých právech, jež mu plynou z § 1096 obč. zák. Používá-li dráha (stát), jak to při její právní povaze ostatně není jinak ani možné, k provozování svého podniku služeb třetích osob, vztahuje se její povinnost nerušiti nájemce v jeho právech, též na činnost těchto osob jednajících za ni, a ručí za jejich zavinění, jehož se dopustily při provozování jejího podniku, jako za své vlastní, neboť používá jich při provozování podniku i k plnění své smluvní povinnosti. nerušili nájemce v jeho nájemných právech, zejména v právu na nerušené užívání najaté věci. Věc se má podobně jako při ručení nájemce za škody pronajímateli způsobené porušením smluvních povinností, plynoucích pro nájemce, z nájemní smlouvy (§ 1111 obč. zák.). I tu ručí nájemce za škodu pronajímateli při užívání věci způsobenou, i když byla způsobena třetími osobami, trpí-li nebo trpěl-li jen užívání najaté věci těmito třetími osobami, neboť tím jich používá při plnění vlastní své smluvní povinnosti, dbáti o to, by najatá věc neutrpěla újmy, a ručí proto za jejich zavinění v užívání najaté věci jako za své vlastní. Ježto jest takto odůvodněno ručení žalovaného státu již podle § 1313 a) obč. zák., netřeba řešiti otázku, pokud by ručil i podle § 1315 obč. zák.

Citace:

Čís. 10900. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 8-11.