Č. 11473.

Zdravotnictví. — Živnostenské právo: * Ustanovení bodu c) 2. odstavce § 3 vl. nař. č. 132/1922 Sb., pokud se v něm zakazuje zkoušeným zubním technikům prosvícení zubů Roentgenem za účely diagnostickými, a tudíž také za účelem pořízení snímku k tomu, aby umělá náhrada zubů a chrupu mohla býti provedena, je v rozporu s § 4 zák. č. 303/1920 Sb.
(Nález ze dne 11. října 1934 č. 18702.)
Věc: Bedřich A. v Č. (adv. Dr. Frant. Cihlář z Prahy) proti zemskému úřadu v Praze o přestupek vl. nař. č. 132/1922 Sb.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Nálezem okr. úřadu v Lanškrouně z 22. prosince 1931 byl st-l uznán vinným přestupkem § 3 lit. c) vl. nař. z 27. dubna 1922 č. 132 Sb., jehož se dopustil tím, že při provozování zubotechnické koncese samostatně používal Roentgenova přístroje k prosvěcování paprsky, ačkoliv používání tohoto přístroje i zkoušeným zubním technikům jest výslovně shora cit. §em zakázáno, a byl odsouzen k pokutě 100 Kč, v případě nedobytnosti k 10dennímu vězení. Současně bylo st-li další používání Roentgenova přístroje zakázáno a nařízeno, aby tento přístroj ze své provozovny odstranil.
Nař. rozhodnutím nevyhověl žal. úřad odvolání podanému proti uvedenému trestnímu nálezu a nález ten v plném rozsahu potvrdil, vysloviv, že skutková podstata přestupku, kladeného st-li za vinu, je plně prokázána provedeným šetřením a jeho přímým doznáním k protokolární výpovědi dne 10. prosince 1931 na okr. úřadě v Lanškrouně. Ke st-lovu odvolání uvedl žal. úřad ještě toto: »§ 3 lit. c) vl. nař. č. 132/1922 Sb. zakázal i zkoušeným technikům prosvěcovati paprsky Roentgenovými, aniž by při tom se zmiňoval o jakémkoli druhu potřebných přístrojů. Zákaz ten vztahuje se tedy k Roentgenovým přístrojům vůbec, tedy i k těm soustavám jich, které v době vydání cit. vlád. nařízení dosud neexistovaly. Rovněž tu nerozhoduje, zda je při používání tohoto přístroje možnost nebezpečí pro zdraví pacienta či ne. § 3 lit. c) cit. vl. nař. je provedením § 4 zák. č. 303/1920 Sb., a to v negativním smyslu, totiž demonstrativním výpočtem prací, jež zubní technikové (i zkoušení) nesmějí prováděti; kromě toho je v prvé větě tohoto paragrafu všeobecné ustanovení, že k lékařským výkonům v § 2 cit. vl. nař. nejmenovaným nejsou zubní technikové podle § 4 cit. zák. oprávněni. Je tedy zákaz používati Roentgenova přístroje pro zubní techniky obsažen nejen v § 3 lit. c), nýbrž nepřímo i v § 2 cit. vl. nař. a ježto oba tyto paragrafy jsou prov. nař. k § 4 cit. zák., je st-lova námitka o rozporu § 3 lit. c) vl. nař. č. 132/1922 Sb. s §em 4 zák. č. 303/20 Sb. naprosto bezdůvodná a nemístná.«
O stížnosti uvážil nss: Opíraje se o ustanovení vl. nař. z 27. dubna 1922 č. 132 Sb., kterým se provádí § 4 zák. ze 14. dubna 1920 č. 303 Sb. o zubním lékařství a zubní technice, vyslovil žal. úřad v nař. rozhodnutí, že ani zkoušený zubní technik nesmí prosvěcovati paprsky Roentgenovými, a to za žádných okolností. Stížnost stojí naproti tomu na stanovisku, že zhotovení Roentgenova snímku zubu je výkonem nutným, aby zkoušený zubní technik mohl provésti umělou náhradu zubů a chrupu, a je tudíž zkoušený zubní technik k tomuto zhotovení Roentgenova snímku podle § 4 zák. č. 303/1920 Sb. oprávněn. Ustanovení § 3 lit. c) vl. nař. č. 132/1922 Sb. je proto po názoru stížnosti v rozporu s cit. ustanovením zák. o zubním lékařství a zubní technice potud, pokud zákazem prosvěcování Roentgenovými paprsky je rozuměti také zhotovení Roentgenova snímku zubu specielním zubařským Roentgenovým přístrojem.
Nss uznal správným stanovisko stížnosti.
Podle § 4 zák. č. 303/1920 Sb. »zubní technikové, kteří vykonali s úspěchem praktickou zkoušku (§ 3 odst. 1 a 2 cit. zák.), jakož i kteří od této zkoušky byli osvobozeni (§ 3 odst. 3), mohou mimo oprávnění zmíněná v § 2 odstavci 1 vykonávati veškeré výkony na zubech a chrupu, jaké jsou nutny k tomu, aby mohli provésti umělou náhradu zubův a chrupu«. Ze znění tohoto zák. ustanovení, které zůstalo nedotčeno zákonem č. 114/29 Sb. o výkonu lékařské prakse (§ 19 bod 2 tohoto zák.), plyne, že zmínění zubní technikové, kteří smějí užívati označení »zkoušený zubní technik« (§ 5 zák. č. 303/1920 Sb.), jsou oprávněni vykonávati na zubech a chrupu i výkony, jež svojí povahou spadají pod pojem zubního lékařství (§ 1 cit. zák.), avšak s tím omezením, že takové výkony mohou předsevzíti jen potud, pokud jsou nutny k tomu, aby mohli provésti umělou náhradu zubů a chrupu. Správnost tohoto výkladu § 4 zák. č. 303/1920 Sb. potvrzuje důvodová zpráva vl. návrhu zák. o zubním lékařství a zubní technice (tisk č. 2652/1920 Nár. Shrom.), v níž se uvádí k § 1 vl. návrhu, že »umělá náhrada zubův a chrupu vyžaduje řadu lékařských zákroků v dutině ústní jako jsou úprava zbylých zubův a kořene, extrakce kořenův atd.« a že »příprava dutiny ústní a zasazení prothesy do úst jsou výkony čistě lékařské. Je tedy umělá náhrada zubův a chrupu podstatnou součástí umění zubolékařského.« K §§ 3 a 4 vl. návrhu se v téže důvodové zprávě uvádí: »Aby oprávněným zubním technikům, kteří nabyli zvláštní zručnosti v zubní technice, bylo umožněno vykonávati zubní techniku tak, jak ji dosud jejich většina, byť i neoprávněně, vykonávala, jest stanoveno, aby těm zubním technikům, kteří s úspěchem složili praktickou zkoušku, anebo kteří svou dlouholetou činností skýtají záruku zručnosti, bylo dovoleno vykonávati veškeré úkony, nezbytné k umělé náhradě zubů a chrupu, které jinak spadají v obor působnosti lékařské.« Tento úmysl došel výrazu i ve znění § 4 zák. č. 303/1920 Sb., jak bylo výše uvedeno, a sluší tudíž zkoumati, zda zhotovení Roentgenova snímku zubu za účelem provedení umělé náhrady zubů a chrupu je lékařským výkonem nutným k tomu, aby umělá náhrada zubů a chrupu mohla býti provedena.
Že prosvěcování Roentgenovými paprsky, jež se provádí v lidských ústech, je výkonem lékařským, a to i tehdy, když se děje za účely diagnostickými, plyne z povahy věci a není třeba dokazovati. Jde o to, zda takovýto výkon na zubu a chrupu je nutný k tomu, aby umělá náhrada zubů a chrupu mohla býti provedena.
Takováto umělá náhrada zubů a chrupu záleží v podstatě v přípravě ústní dutiny a v zasazení prothesy do úst. Aby k provedení těchto výkonů vůbec mohlo býti přikročeno a aby mohly býti provedeny s úspěchem, t. j. v prvé řadě bez nebezpečí pro zdraví pacientovo, musí se zkoušený zubní technik — právě tak jako zubní lékař — přesvědčiti zejména o stavu kořenů, na které má býti posazena náhrada, neboť není vyloučeno, ba podle známé zkušenosti se stává často, že zejména na špičce kořenů se odehrávají procesy, jejichž existence přímo vylučuje možnost, aby umělá náhrada byla posazena, nebo může míti vliv na způsob ošetřování v konkrétním případě. Není snad zcela vyloučeno, že taková diagnosa může býti učiněna i způsobem jiným, než s použitím Roentgenova přístroje, po případě pořízením Roentgenova snímku, než tím není řečeno, že proto prosvícení zubu Roentgenem za uvedeným účelem diagnostickým, po případě zhotovení Roentgenova snímku nelze pokládati za výkon, který je nutný k tomu, aby umělá náhrada zubů a chrupu mohla býti provedena, kdyžtě lékařský úkon ten je prostředkem rozhodně spolehlivějším než pouhé inspekční ohledání a na rozdíl od tohoto zjednává jistotu o stavu zubů, na nichž umělá náhrada má býti provedena. Potom však takovéto vyšetření Roentgenem za účelem zjištění přesné diagnosy sluší pokládati za výkon, který je nutný k tomu, aby mohla býti provedena umělá náhrada zubů a chrupu.
Vl. nař. č. 132/1922 Sb. zakazuje zkoušeným zubním technikům v 2. odstavci § 3 v lit. c) »prosvěcovati paprsky Roentgenovým«. Tento zákaz zní zcela všeobecně, a dopadá tedy i na prosvěcování zubů Roentgenovými paprsky, pokud prosvícení takové je nutné k tomu, aby mohla býti provedena umělá náhrada zubů a chrupu, tedy i prosvícení za účelem diagnostickým, po případě za účelem pořízení Roentgenova snímku k tomu, aby umělá náhrada zubů a chrupu mohla býti provedena. Tím však vybočuje zmíněné ustanovení vl. nař. č. 132/1922 Sb. z rámce § 4 zák. č. 303/1920 Sb., podle kterého zkoušení zubní technikové mohou vykonávati veškeré výkony na zubech a chrupu, jaké jsou nutny k tomu, aby mohli provésti umělou náhradu zubů a chrupu, a je proto — nevylučujíc ze zákazu případ výše vymezený — v rozporu s §em 55 ústavní listiny, podle něhož nařízení lze vydávati jen ku provedení určitého zákona a v jeho mezích.
Nař. rozhodnutí, opírajíc se o ustanovení bodu c) 2. odstavce § 3 vl. nař. č. 132/1922 Sb., pokud se v něm zakazuje zkoušeným zubním technikům prosvícení zubů Roentgenem za účely diagnostickými, a tudíž také za účelem pořízení snímku k tomu, aby umělá náhrada zubů a chrupu mohla býti provedena, je podle toho, co bylo uvedeno, v rozporu se zákonem.

Citace:

č. 11473. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, číslo/sešit č. 11473, s. 320-322.