NPD documents search: České právo, 9 (1927) - Důležité rozhodnutí pro notáře.

Důležité rozhodnutí pro notáře.

Poplatky notářů za sepisování soukromých listin (§ 184 not. ř.) nelze vymáhati způsobem vytčeným v § 180 not. ř.
O odměnách notářů za podání k úřadům neplatí ustanovení §§ 179 a 184 not. ř. (§ 5, odst. 4., l. c).
Rozhodnutí ze dne 25. května 1927, čj. R I 377/27-1.
Podle § 179 not. ř. má sborový soud první stolice za předpokladů tam uvedených určiti notářské poplatky, pokud se týkají úředních úkonů čistě notářských, t. j. takových, které vykonává notář jako osoba veřejnou vírou pověřená (§§ 1 a 171, pak 174 a 179, odst. 1. not. ř.). Podle § 180 not. ř. vymáhají se takto upravené poplatky podle předpisů, daných pro vymáhání poplatků, příslušejících za soudní úkony, tedy podle týchž předpisů, podle, kterých jsou vymáhány poplatky soudní a poplatky notářů jako soudních komisařů (srv. §§ 104, 110 a 111 jedn. ř.). Týmž způsobem vymáhají se tyto poplatky také tehdy, když usnesení o jich určení není ještě právoplatné, leda že by strana byla upravenou sumu složila k soudu.
Jen v takovém případě má rekurs podle § 179, odst. 2. not ř. odkladný účinek. Jak jest vidno z vysvětlivek k vládní osnově notářského řádu k §§ 173 a 174, které odpovídají nynějším §§ 179 a 180, chtěli zákonodárci pro poplatky čistě notářské poskytnouti v zájmu urychlení a zjednodušení jich vymáhání exekucí, jakoby šlo o poplatky soudní. Jinak jest tomu při poplatcích notářů, které jsou účtovány: 1. za sepisování soukromých listin a 2. za podání k úřadům.
K čís. 1. V případě č. 1. upravují se poplatky podle §§ 179 a 184 a § 5, odst. 5. not. ř. právě tak jako poplatky za úkony čistě notářské, ale s úchylkou, že tyto poplatky se nevymáhají způsobem v § 180 not. ř. uvedeným. Zákon praví v § 184, odst. 1. not. ř., že předcházejících ustanovení »s výjimkou § 181« jest obdobně použíti také ve příčině odměny, jež přísluší notáři za sepisování soukromých listin. Ale citace § 181 jest redakčním přehlédnutím a jde správně o § 180, což jest vidno, jak ze smyslu těchto předpisů, tak zejména z § 178 původní vládní osnovy, který odpovídá nynějšímu § 184 a ve kterém byl citován § 174, jenž odpovídá nynějšímu § 180 (v témž smyslu také poznámky k § 184 not. ř. vydání Manzova a vydání Dra Josefa Kaserera).
Netřeba tu řešiti otázku, zda-li usnesení o určení notářských poplatků za soukromé listiny lze pokládati za exekuční titul podle exekučního řádu a zda-li je možno vpraviti je pod některý z exekučních titulů vypočtených v § 1 ex. ř. I kdyby tomu tak bylo a kdyby zejména bylo lze tato usnesení vpraviti pod předpis § 1, čís. 6 ex. ř. o nařízeních, jež se vydávají v nesporných právních věcech, platil by tu, jednak předpis § 12, odst. 2. nesp. ř. ze dne 9. srpna 1854, čís. 208 ř. z., že po podaném, rekursu již se nesmí až do jeho vyřízení napadené usnesení vykonati a že jen v případě nutkavého nebezpečenství mohou býti učiněna prozatímní opatření jednak předpis § 4, čís. 3 ex. ř., že povolujícím soudem jest soud, od něhož usnesení vyšlo, pokud by nebylo předloženo potvrzení o vykonatelnosti podle § 4 posl. odst. ex. ř.
K čís. 2. V příčině odměn za podání k úřadům jest dán jen předpis § 5, odst. 4 not. ř., že v nedostatku ujednání platí ustanovení o smlouvě námezdní a ovšem, pokud jsou i o takových poplatcích vydány notářské sazby, tedy platí tyto. O těchto odměnách tudíž předpisy §§ 179 a 184 not. ř. vůbec v úvahu nepřicházejí a v takových případech musí si notář vymoci některý z exekučních titulů vypočtených v § 1 ex. ř. (srv. také rozhodnutí čís. 6276 Gl. U., st. ř.).
Z toho, co posud uvedeno, jest již zřejmo, že exekuční návrh v souzeném případě musil býti za všech okolností zamítnut.
Exekuce podle § 180 not. ř. a §§ 110 a 111 jedn. ř. navržena nebyla, a pokud by ve vymáhané částce byly obsaženy také poplatky za soukromé listiny a odměny za podání k úřadům (kteréžto úplaty podle účtu založeného ve spisech skutečně v upravené sumě obsaženy byly), by podle zmíněných předpisů ani navržena býti nesměla. Žádána byla jen exekuce podle exekučního řádu a mělo jí sloužiti za exekuční titul usnesení sborového soudu o určení notářských poplatků. Ale ani tato nemohla býti povolena: a) když bylo z doložky na usnesení vidno, že strana podala rekurs, takže nastal odkladný účinek podle § 12, odst. 2., nesp. ř. b) když podle § 19, odst. 3., nesp. ř. může býti vedena exekuce podle předpisů exekučního řádu jen na základě právoplatného rozhodnutí mimosporného soudce, c) když v tomto případě usnesení toliko útraty notáře upravuje, ale žádného příkazu k plnění a žádné lhůty neobsahuje, takže chybí tu předpoklady § 7 ex. ř., d) když nebyl okresní soud pro povolení exekuce vůbec příslušný (§ 51 ex. ř.), jak bylo již shora vyloženo, takže by byl musil návrh příslušnému sborovému soudu postoupiti (§ 44 j. n.) a konečně e) když nebylo z usnesení vidno, jaká částka z celkové sumy připadá na notářské poplatky za úřední úkony notáře, které mají býti vymáhány podle § 180 not. ř., a jaká částka na odměny za podání k úřadům, pro kterou chyběla jakákoli listina, jež by mohla býti považována za exekuční titul.

Citace:

Důležité rozhodnutí pro notáře.. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1927, svazek/ročník 9, číslo/sešit 7, s. 88-89.